(ČB 6/2020) Poslední dobou mám naopak pocit, že je dobře, abych už nadále všechno jen nesnášel a nesnažil se strpět, ale ozval se, protestoval, nesnášel nesnesitelné. Připadá mi, že jakési laciné tolerance a snášenlivosti, které zavánějí lhostejností, bývá až příliš. Konfrontace až konflikt jsou zdravé, klidně i ve sboru a ve staršovstvu. Nenechat být, jak se třeba mluví o druhých, jak se interpretují a komentují názory a postoje druhých. Snášenlivost – má-li to být skutečná ctnost – má přijít na řadu až potom, co si věci vyříkáme.
Pavel Pokorný
Poslechněte si článek:
Založil jsem kostel. Virtuální. Je to jako z Cimrmana s hospodou u silnice na Písek – chodí mi tam lidi. Často hodně divní. Vulgární. Kacířští. Zmatení. Charismaticky sluníčkoví… Se všemi se učím mluvit. Napořád si opakuji 13. kapitolu prvního listu do Korintu: První a poslední vlastnost lásky je trpělivost. Někdy fakt trpím. Ale když oni snáší mě, s mým jedovatým a kousavým sarkasmem, protivnou ironií, evangelikální zabejčeností, tak se učím být aspoň tak snášenlivý, jako jsou oni.
Jaroslav F. Pechar
Mám za to, že pro člověka žijícího v manželství (případně v jakémkoli dalším partnerství, společenství, komunitě) je takové rozhodování každodenní záležitost. Každý den se znovu a znovu musím rozhodovat snášet jinakost toho druhého. A to pokud možno radostně, s pochopením a s láskou. V současnosti však přicházejí další, nové výzvy. Již sedmý týden, během epidemie, se s manželem (dva čerství důchodci) učíme navzájem snášet ve společné domácnosti na chalupě s naším nejstarším synem, jeho ženou a třemi malými dětmi. Je to náročné pro všechny. Ale snad nejen mně to přináší i chvíle radostné a milé. Takže každý den znovu s chutí do toho!
Michaela Pospíšilová
Co znamená „strpět“? Vydržet nevítaný vstup či vpád do osobní,
komfortní zóny. Může to být nepohoda fyzická i psychická, v obou případech od drobné újmy po krajnosti typu nemoci nebo manipulace či zneužívání. Sloveso „strpět“ je v češtině odvozeno od stejného základu jako výraz trpělivost, ale také utrpení. To, co jsem v nedávné době musela strpět – nosit roušku, pod níž mi vysychají rty, i po Velikonocích, nepokoj při úplňkovém (dobrovolném!) půstu – si spojuji s trpělivostí, zažila jsem ale i leccos, co jsem byla nucena strpět a bylo to utrpení. Vlastně je ta otázka hodně složitá, protože „strpět“ můžeme chápat jako „nechat si to líbit“ i jako „přijmout to“, a je důležité rozlišit, co si líbit nechat nemusím a s čím skutečně nemůžu nic dělat.
Wanda Dobrovská
Stalo se, že se na několik dní pod jednou střechou sešla celá má polovina rodiny: rodiče, děti, vnoučata. Za posledních dvacet let, co jsme my děti vylétly z hnízda, se naše cesty hodně rozešly. Neshodneme se dost zásadně v otázkách politických, náboženských či těch kolem změn klimatu, ani třeba v názorech na životosprávu či výchovu dětí. A tak denně něco snáším a překousávám a vůbec se smiřuji s naší růzností. Nejsem v tom sama. Stejně se snaží mí blízcí snést rozdílnost moji. Z lásky, asi.
Alena Pudlovská
Vždycky jsem měla pocit, že musím všechno zvládnout. Když mi před Vánocemi 2014 sdělili „máte rakovinu,“ byl to šok, ale neprošla jsem klasickými fázemi odmítání, agrese ani smlouvání. Nikdy jsem si neříkala, proč zrovna já. Bylo těžké zpomalit a zvyknout si, že spoustu toho nemohu jako dřív. Nemoc jsem však přijala, takže to bylo mé rozhodnutí něco snést, strpět.
Gabriela Fraňková Malinová