(ČB 1/2019) Poslední předadventní neděli 12 dětí ve střední skupince nedělní školy v kostele ČCE v Českých Budějovicích pod mým lektorským vedením a za ochotné příležitostné dopomoci dvanáctiletých dvojčat Fanynky a Ondry Nečilových vytvořilo kolektivně následující dílo: Text na příslušnou neděli podle příručky pro učitele NŠ byl z 16. kapitoly knihy Skutků apoštolských a měl název Lydie otvírá svůj dům. Mluvili jsme s dětmi o tom, co je potřeba zajistit, když je člověk na cestách v neznámém městě, tak jako byl apoštol Pavel ve Filipi, a když už se blíží večer.

Poslechněte si článek:

Jestli nám pomůže, když víme, že člověk, který nám nabízí na noc svůj dům, jako to pro Pavla udělala Lydie, je věřící a je z církve. Děti řekly, že ano. Pak jsem se jich ptala, kde je v Bibli příběh opačný – člověk hledá ubytování, a všechny domy jsou zavřeny a nikde nás nechtějí. Pravnuk nedávno zesnulého 103letého pana faráře Veselého Lukáš bystře odpověděl, že je to případ Josefa a Marie. A tím jsme se dostali k betlému. Řekla jsem dětem, že každý z nich bude dnes vytvářet jeden dům, který bude mít otevřené dveře a dohromady tak vznikne betlém, který bude po čas adventu a Vánoc zdobit náš kostel. Pak si děti své podepsané domečky zase rozeberou.

Skládačka k vystřižení, vybarvení, ozdobení

K výrobě jsme využili papírovou skládačku autorek Marty Procházkové a Olgy Pikousové s názvem Toleranční modlitebna ukrytá v domě, vydanou v roce 2018 farním sborem ČCE v Praze 6-Dejvice. Skládačka kopíruje domek staré modlitebny v Truhlářské ulici v Praze.

Děti zdobily své domečky pastelkami či otisky razítek jednoduchých tvarů. Všech 12 dětí ve věku 5 až 13 let vyrobilo 16 domečků a Barunka nám navíc ochotně vymalovala i svatou rodinu, kterou jsem ke skládačce přikreslila. Děti tvořily každý po svém, nadšeně a soustředěně svůj vlastní dům, ale s vědomím, že konečné dílo bude společné. Občas si spontánně nebo na můj popud pomáhaly. Městečko Betlém rostlo, domečky svou pestrostí postupně zaplňovaly vyhrazený prostor.

Tím, jak děti o Vánocích zaplní kousek kostela svým společně vyrobeným betlémem, přinášejí radost a povzbuzení i nejstarším účastníkům bohoslužeb.

Podstatou adventu je směřování k něčemu krásnému, čímž zrození Krista nepochybně je. I při výtvarné tvorbě můžeme tento princip naplňovat. Pestré a odlišné domečky mohou žít v betlémě vedle sebe a stejně tak je to i s lidmi. Společná víra, že se spěje k něčemu úžasnému, spojuje.

Olga Pikousová