(ČB 1/2019) Svateb v poslední době přibývá. Ale jen málo jich je v našem kostele. Zato ty dvě, které zde byly za poslední půlrok, byly svatby zvláštní. Čím?

Rostislav a Jaroslava, klienti zlínské Naděje, se chtěli vzít. Ale jeden z nich k tomu neměl právní způsobilost. Obrátila se s tím na mě paní Uršula, pracovnice z Naděje, která je má na starost. Shodli jsme se v tom, že chceme pro ty dva udělat, co je možné, aby mohli mít svatbu a slíbit si vzájemnou úctu, lásku a věrnost na celý život, i když právně uzavřít manželství nemohou. Začali jsme tomu říkat požehnání svazku muže a ženy. Staršovstvo to projednalo a schválilo a pak se i s Rosťou, Jarkou a paní Uršulou setkalo.

Poslechněte si článek:

Požehnání manželského svazku

Měl jsem s oběma několik přípravných setkání. Bylo taky třeba věc prohovořit s oběma opatrovnicemi, bez jejich souhlasu by to bylo těžko možné. Obě byly vstřícné a staly se vzápětí svědky. V pátek 8. června byla tedy v našem kostele první zvláštní svatba. Kostel byl krásně vyzdoben a víc než z poloviny se zaplnil klienty i zaměstnanci a vedoucími Naděje. Vše se odehrálo za přítomnosti České televize, protože to byla zřejmě první taková zvláštní svatba v širokém okolí. Zazněl svatební pochod. Kamarádi z Naděje zazpívali písničku. A vedoucí Naděje Radek Vítek dobře poděkoval a vyzvedl význam té události. A nač se asi Rosťa zvlášť těšil – společně jsme na kytary doprovodili písně ze zpěvníku Svítá. „Stárne láska jako víno“ byla jedna z nich. Byla to svatba se vším všudy, s prstýnky i políbením. Ale hlavně s vzájemným slibem věrnosti a s mým prohlášením „Prohlašuji, že k sobě závazně patříte jako muž a žena“. A s podpisy obou svědků na doklad, že Rosťa s Jarkou toho dne v našem kostele, a tím ve sboru svazek muže a ženy uzavřeli.

Dobré je, že to tím neskončilo. Rosťa s Jarkou začali chodit na bohoslužby, i když nepravidelně. Když přijdou, sedávají v první lavici. Nemůžete je přehlédnout. Spontánně se našeho společenství účastní. Zkoušejme jim v tom taky z naší strany pomoci.

A ještě jeden svazek lásky a věrnosti

No, a protože nejen špatné, i dobré věci se šíří, už na svatbě Rosti a Jarky za mnou přišli další dva, že by se taky rádi takhle vzali. Jiří a Adriana, klienti otrokovické Naděje, kteří také nemají právní způsobilost k uzavření manželství. Tak se 20. září konala v našem kostele další zvláštní svatba. Jeden ze svědků byla jejich opatrovnice, druhý průvodkyně životem Lucie, která jejich svatbu pomáhala zorganizovat. Na svatbě Jirky a Ádi jsme ze Svítá s kytarou zazpívali tři písničky, které jsme se během přípravy naučili. Pěkně promluvil taky ředitel otrokovické Naděje Pavel Polák. No a pak vše vesele pokračovalo na zahradě u „vily“ v Otrokovicích.

Můžeme mít nad tím zajisté různé otazníky. Ale já doufám, že jsme pro tyto lidi udělali, co se v té chvíli dalo. Aby si muž a žena, kteří se mají rádi, mohli spolu dobrovolně, veřejně, před lidmi i před Bohem slíbit, že spolu chtějí žít ve svazku úcty, lásky a věrnosti. A k tomu jsme pro ně vyslovili dobré slovo z Bible a vyprosili Boží požehnání.

Přece jsme si při slavnosti 100 let naší církve tady u nás řekli, že chceme bořit ploty, které nechrání, ale zbytečně oddělují.

Petr Pivoňka