(ČB 1/2019) Číst Bibli v hebrejštině, aramejštině a řečtině umí, tak aby si na tom skutečně duchovně pochutnal, málokdo. My ostatní jsme závislí na přetlumočení biblických příběhů do jazyka, v němž jsme vyrostli a který je nám blízký. Jazyk, jímž k nám mluvili naši rodiče. Jazyk, kterým jsme vyznávali svou první lásku. Jazyk, jímž voláme o pomoc, když je nám ouvej. Překladatel z biblických řečí, knižní nakladatel, kazatel, publicista a člověk, který se nebojí vstupovat do veřejného prostoru a v něm mluvit o Bohu, Alexandr Flek, vydal na sklonku letošního roku knihu s podivuhodným názvem Parabible, která nese neméně záhadný podtitul Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic.
Poslechněte si článek:
Graficky skvěle vyvedená kniha o téměř dvou stech stranách je uvedena předmluvou literárního vědce a spisovatele Martina C. Putny. Jeho text, který s Flekovou knihou dobře souzní, vysvětluje, co vlastně parabible je a jaké jiné parabible vznikly po čas celých křesťanských dějin. „Ježíš je také para ořech: sladké a výživné jádro, ale aby se k němu člověk dostal, musí proniknout tvrdou skořápkou,“ píše Putna, a dává tak tušit, že autor se ve svých úvahách, a tedy jakýchsi mikrokázáních a promluvách pokouší dostat pod tvrdou slupku biblických historií. To nám, lidem 21. století, nemusí být tak jasné, jak by jasné být mohlo a jak jasné být musí – abychom tím byli proměněni.
Alexandr Flek začal od roku 2011 na Facebooku zveřejňovat drobná biblická rozjímání, která byla lidmi z protestantského i katolického prostředí přijata s nadšením. Na Flekova kázání se čekalo jako kdysi na pomeranče nebo banány, šířila se po síti ve vlnách, diskutovalo se o nich, autor byl a je žádán o další. Když těch úvah bylo tak akorát, aby z nich mohla být vysázena kniha, autor, který stojí za novým překladem Bible pro 21. století, neváhal a vydal své minipříběhy tiskem.
Jeho drobné exegeze notoricky známých příběhů o Ježíši z Nazareta jsou tlumočeny jazykem všedních dní, právě tak, jako byste o nich mluvili s kamarádem. Nejsou tu žádné ornamenty, žádné vycpávky, žádná prázdná slova, nic, co by říkalo: Podívej, já, Alexandr Flek I., ti zvěstuji evangelium, a tak buď vděčný a říkej mi: pane profesor. Ne. Jeho vyprávění je civilní, nenásilné, nepatetické, ale přesto mu nechybí hluboký vhled do biblických studií i schopnost vidět za text, číst mezi řádky, dotýkat se tajemství. To když na pozadí řeckého textu a jeho českého překladu reflektuje události Ježíšova narození, jeho veřejnou činnost, jeho vztahy k nejpotřebnějším, jeho zázraky, uzdravování, proslovy, podobenství a jejich výklady a transponuje tehdejší reálie do českého prostředí, do konkrétního kulturního, politického a jazykového rámce.
Ježíš u něho neprochází Palestinou, neputuje podél Jordánu, nešplhá po svazích Olivové hory, nevstupuje do Jeruzaléma, neodchází na poušť. Je tu jako Bůh konce roku 2018, jenž mluví k lidem, které potkáváme kolem sebe, a mluví i k nám. Chudoba, bolest, utrpení, podvody, lži, nenávist a násilí, ale také všechno to krásné a velké, čím lidem vstoupil do života a pomohl, tu už nemají svůj historický, odstíněný nádech. Týkají se konkrétních lidí – lidí bez domova, bez práce, lidí s pokaženými partnerskými a rodinnými vztahy, lidí podvedených, nemocných, zoufalých, zklamaných tím, kam tamhle země, odvolávající se na tradiční křesťanské hodnoty, směřuje. Mezi Ježíšovými adresáty se najdeme i my. Nesejde na tom, že jsme právě teď spokojeni a nic nás netrápí. Uvidíte, jak blízké vám některé příběhy budou.
Pro někoho může být Parabible možná až šokující. Někomu jinému otevře oči a začne Bibli chápat nějakým novým, šestým smyslem. Někdo zjistí, že křesťanství, které mu nahrazovalo ideologii, ideologie není. Pochopí, že Ježíš nikoho nepřišel trestat, do omrzení přesvědčovat, vyučovat a zkoušet, ale že přinesl jedinečnou zprávu o stavu tohoto světa, který by bez jeho vtělení a příchodu definitivně skončil.
Mohlo by se zdát, že nová kniha Alexandra Fleka zaujme jen mladší generaci. Nemyslím si to. Jsem přesvědčen, že může oslovit i starší čtenáře, odchované krásnou literaturou, poezií a kázáními nejlepších kazatelů. Čtu-li Fleka, vzpomínám jaksi automaticky na Milana Balabána, Sváťu Karáska, Ivana M. Jirouse a všechny ty teology, kteří se pokoušeli obnažit a demytizovat biblický text, aby se člověk mohl orientovat v tom, co je v něm podstatné. Dobrá, potřebná kniha.
Zdeněk A. Eminger
Alexandr Flek. Parabible. Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic. Praha: Biblion 2018, 189 s.