(ČB 1/2019) Při křtu knihy Svatý rváč k mé veliké lítosti Milena Štráfeldová pravila, že již nebude psát. Povzdechem, že je to škoda, jsem končil recenzi té knihy; byla uveřejněna v Českém bratru 10/17. A tak mě potěšilo, když mi přišlo pozvání na křest knihy další, nazvané Svetr ze zbytků, který se konal 7. listopadu roku 18 v kavárně knihkupectví Academia. Jde o knihu povídek, které mají společné motto či podtitul: „Povídky o síle žít a odvaze vzdorovat osudu“. Ve třinácti povídkách ve třech blocích /6+6+1/ se autorka vrací k naší nedávné historii. Je to řada dramatických krátkých příběhů, v nichž začasté vystupují skuteční lidé. Všechny postavy spojuje jedno – každý po svém se brání nepřízni osudu, vzdoruje zlu a snaží se překonávat těžkosti, které ho potkávají.

Poslechněte si článek:

V povídkách se setkáme s knězem, žebrákem na Karlově mostě, divadelní kostymérkou, geniálním šachistou či pacientkou psychiatrické kliniky v Prešově. A mne velmi potěšilo, že mezi vybrané povídky autorka vložila i povídku o Marii. Na vysvětlenou – jde o Marii Provazníkovou z Veselynivky. „Víte, chtěla jsem se zeptat…“ váhá Radka a najednou neví, jak dál. Kvůli tomu ale přece přijela! „Na co?“ „Jak – jak to vlastně zvládáte“? „Co jako myslíš?“ zeptala se Marie udiveně. „No všechno – tu práci tady, hospodářství, kázání v kostele, tu samotu…“ „Ani nevím,“ řekne po chvilce Marie. „O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Na to není čas… A sama tu taky nejsem! Koukni se, kolik je tu jen lidí, a každý něco potřebuje.“ (str. 152)

16. ledna 2019 to bude 50 let, co se upálil Jan Palach. Chtěl tak vyburcovat svědomí českého národa; tichým protestem chtěl odmítnout zlo. Jakou to má souvislost s knihou Mileny Štráfeldové? Velikou! Celá knížka je pojmenována podle první povídky, tedy „Svetr ze zbytků“. Obyčejný svetr, upletený z různých zbytků má svou historii. Neprozradím více, než to, že patřil Janu Palachovi. Nosil jej jako malý chlapec. „Kubo, co to proboha děláš?“ zaječela proto na vnuka, když ho v tom svetru uviděla. Úplně zapomněla, že je čtvrtek a že za ní má dnes ze školy přijít do muzea. Jen si na chvilku odskočila, ani nezamkla dveře své pracovny – a on tu teď stojí a má na sobě ten Palachův pruhovaný pulovr! (str. 16)

Knihu jsem přečetl jedním dechem a k jednotlivým postavám, po kterých chce život jediné – odvahu nedat se, se budu znovu vracet. Navíc si v měsíci lednu připomenu, že i čin Jana Palacha, který se nesmířil s nesvobodou, dvacet let poté vyústil ve svobodu nás všech. V této svobodě stojíme i na prahu nového roku. Přejme si odvahu do všech životních zápasů, odvahu, jakou mají postavy z téhle knihy a k níž nás vyzývá i čin Jana Palacha. A na samý závěr jedna prosba: aby mě autorka ještě alespoň jednou pozvala na křest své knížky.

Petr Brodský
Milena Štráfeldová. Svetr ze zbytků. Praha: Mladá fronta 2018, 280 s.