(ČB 11/2018)
Co jste ve sboru cítili jako potřebné?
Myslíme si, že jsme sbor, otevřený pro lidi zvenčí, ovšem oni to tak asi nevnímají (pokud o nás vědí). A tak jsme hledali, kam a nač pozvat lidi, kteří si netroufají nebo nechtějí do kostela vstoupit. Začali jsme tedy pořádat večery, zvané Něco pro uši, pro oči i pro duši. V úvodu krátká promluva (cosi jako kázání, ale kapku jinou formou, která se dobře poslouchá) a pak hezký koncert nebo divadlo.

Poslechněte si článek:

Jak vás napadlo právě tohle?
Znali jsme formát bohoslužby v hospodě, třeba v Brně v Desertu nebo ve žďárském Batyskafu, ale rozhodli jsme se využít krásný sál fary, když už jej máme. Třeba se k nám lidi naučí přicházet. Přišli jsme na to ve dvou (presbyter a farář) při mnoha hovorech a staršovstvo ten nápad bez váhání přijalo a podpořilo.

Jak to setkání probíhá?
Zrovna končí druhý ročník, za dva roky celkem sedmnáct setkání. Lidé sem opravdu chodí a zatím nelitovali, pokud vím. Někdy tu převažují členové našeho sboru, jindy jsme výrazně v menšině. „Kázání“ natáčíme, a kdo chce, může si předchozí ročník odnést domů na CD (a písemně jsou dostupná na webu iprodusi.cz). Třeba někoho osloví, pokud se k nim vrátí. Nebo je může poslat dál.

Jaká je odezva?
Muzikanti a herci si pochvalují přijetí a atmosféru, to mi připadá hodně důležité. Návštěvníci bývají taky spokojeni. Co si o tom myslí ti, kdo nepřišli, to nevím. Možná o tom nevědí. Nebo jim jde církev na nervy.

A jaký je ohlas ve sboru?
Sbor s tím souhlasil a je to pro něj i úkol: plakáty moc nefungují, návštěvníky je třeba osobně zvát.

Je s tím moc papírování?
Ani ne, DaRP jsou pojaty lidumilně.

Hodláte pokračovat?
Pokračovat určitě chceme, protože tahle pozvánka, jak jsme ji pojali, je záležitost dlouhodobá.

Jan Keřkovský, farář jihlavský;
foto: Jan Bušta