(ČB 7-8/2019) Když jsem se s Miloslavem Běťákem téměř před deseti lety na poradě ředitelů Diakonie seznámil, působil na mne z celé čtyřicítky šéfů středisek nejvíce unaveným, rozladěným a mrzutým dojmem. Teprve později jsem pochopil, že jeho letitá práce v čele prvního a jediného kamenného hospice Diakonie ve Valašském Meziříčí únavu přináší. Trochu mrzutý a trochu rozladěný – takový byl Míla snad vždycky, když o něco šlo a když se pro něco zapálil. Pořád nebyl spokojen, pořád na druhé a především na sebe kladl ty nejvyšší nároky. Bylo vidět, jak moc mu jde o věc.
Poslechněte si článek:
Diakonii věnoval obrovský kus svého života. Bez nadsázky. Ředitelem nově vzniklého hospice se stal ve chvíli, kdy mohl klidně a s grácií dokončit kariéru v komerční sféře. Jako by tušil, že jeho úkol je ještě i jinde, v církvi, v Diakonii, která po první dekádě nadšené porevoluční obnovy potřebuje upevnit v kvalitě a profesionalitě. Srdcař. Pamětníci vzpomínají, jak v počátcích hospice získal klíčových několik milionů korun jen tím, že se bankám zaručil vlastním majetkem.
V roce 2013 přijal výzvu stát se členem správní rady Diakonie. Ocitl se tak na opačném poli – v ústředí Diakonie, které předtím tak často podroboval nelítostné kritice. Ukázal, že výzev se nebojí, i když to znamená riziko. Bylo vidět, jak moc mu jde o věc.
Od vedoucího tandemu Míla Běťák – David Šourek jsme si tehdy slibovali mnohé. David jako schopný vizionář, jemuž Míla bude se svým bodrým skepticismem krýt záda, to byl dobrý příslib budoucnosti Diakonie. Dějiny šly nakonec jinudy. Míla zůstal a za pět let ve své funkci nastavil klíčové procesy finančního řízení Diakonie, která má dnes už více než miliardový obrat. Nikdo nespočítá hodiny přesčasů, nočních směn a časných ranních vstávání rovnou do kanceláře, protože Míla nedokázal příliš dlouho spát. Pracoval v tichosti. Nešlo přece o něj, ale o tu věc.
V posledních letech se nadchl pro církevní rekreační středisko Sola Gratia v hostýnských kopcích. Především díky jeho osobnímu zaujetí zůstává středisko nadále součástí církve. Míla nám ukázal, že by byla škoda vzdávat boj příliš brzo.
Ze správní rady Diakonie Míla letos odchází, jeho místo převzala zkušená Hana Řezáčová, až donedávna ředitelka Diakonie Sobotín. V Diakonii však Miloslav Běťák zůstává v malém pracovním poměru. A co víc? Za své dlouholeté zásluhy o Diakonii obdržel na letošním synodu z rukou zástupců církve medaili vděčnosti. Stojí na ní biblický verš: „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který sám přijal.“ (1Pt 4,10) Jak mnohé a pestré takové dary mohou být, lze vidět i na Mílově osobě: před synodem totiž v tu chvíli nestál muž mnoha úsměvů a servilních postojů, ale muž, jemuž celoživotně a opravdu moc jde o tu věc.
Pavel Hanych, foto P. Hladík a J. Hofman