(ČB 7-8/2018) Ve dnech konání letošního synodu byla v Brně v rámci divadelního festivalu uvedena kontroverzní hra chorvatského režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí. Řetěz protestů a reakcí na tyto protesty, jež byly medializovány a nebylo snadné se v nich zpočátku vyznat, vedly zástupce církve k zaujetí stanoviska, z nějž bylo na závěr synodu přijato níže otištěné prohlášení. Na ústředí církve pak v následujících dnech přicházely kladné, ale i záporné ohlasy. Zástupně jsme vybrali jeden nespokojený ohlas, který zaslalo staršovstvo sboru v Růžďce, a odpověď, kterou za synodní radu napsal synodní senior Daniel Ženatý.

Poslechněte si článek:

*****

Prohlášení synodu k aktuálnímu společenskému dění

Čtvrté zasedání 34. synodu Českobratrské církve evangelické, které se sešlo v Litomyšli ve dnech 31. 5. až 2. 6. 2018, přijalo toto prohlášení:

„Českobratrská církev evangelická je spjata se společností, ve které žije. Proto nesmíme připustit, aby někdo o své vlastní vůli například určoval, co smí herci hrát, nebo na co se smí diváci dívat, jak se stalo při divadelním představení Naše násilí a vaše násilí v Brně 26. 5. 2018. Nejde nám o interpretaci divadelní hry. Odmítáme však, aby skupiny spojené s fašismem či neonacismem používaly křesťanské hodnoty jako zástěrku pro své jednání.
V následování Krista se potkávají lidé všech ras a národů, sociálního a ekonomického postavení. Proto odmítáme, aby lidé, kteří šíří nenávist a brání svobodě, mluvili jménem křesťanů.“

Litomyšl 2. 6. 2018, 4. zasedání 34. synodu Českobratrské církve evangelické

*****

Vážená synodní rado,

s rozpaky jsme si vyslechli prohlášení 34. synodu naší církve, týkající se událostí kolem představení Naše násilí, vaše násilí. Považujeme za důležité upozornit vás, že s tímto prohlášením nesouhlasíme.

Autoři se v něm obávají o svobodu uměleckého projevu v naší zemi a zneužití křesťanských hodnot fašistickými skupinami. Z našeho pohledu samotné uvedení něčeho tak perverzního, jako je zmíněná hra, svědčí o tom, že svoboda uměleckého projevu (lze-li toto představení nazývat uměním) ohrožena není. To, že uvedená hra způsobila znechucení a odmítavou reakci veřejnosti (a to nejen fašistických skupin), je pro nás pochopitelné.

Pochopitelná pro nás však není reakce synodu. Církev je pro tuto společnost představitelem a zastáncem tradičních lidských a křesťanských hodnot. Ty a mnohé další byly touto inscenací zjevně pošlapány. Mrzí nás, že namísto odmítnutí děsivě pokřiveného obrazu Ježíše Krista se tímto prohlášením naše církev zapojila do nepřehledných politických šarvátek, které se kolem představení rozpoutaly, a zklamala tím mnoho slušných lidí věřících i nevěřících.
Na poslední schůzi staršovstva jsme se v této věci jednomyslně shodli a usoudili jsme, že je důležité, aby bylo ústředí církve informováno o atmosféře v jednotlivých sborech.

Staršovstvo sboru ČCE v Růžďce

*****

Staršovstvu sboru ČCE v Růžďce

Milé sestry, milí bratři, dovoluji si Vám odpovědět se souhlasem synodní rady, které svůj dopis adresujete.
K Vašemu sboru mne váže mnohé pouto přátelství a vzpomínek, především na dobu, kdy jsem Váš sbor administroval, a tak rád odpovídám.

Dovolte mi úvodem říct, že jednání synodu probíhala v pokoře, bez silných slov, ve vzájemné důvěře. Provázela jej řada modliteb, proseb o to, aby Kristus byl a zůstával naším Pánem, aby si z nás činil sůl země a světlo světa. Touha po přítomnosti Krista byla silnější, než kdy dříve. Hledáme odpovědi na problémy, které ohrožují důstojný život na naší planetě. Neznáme snadná řešení. O to více se ptáme Krista a od něj se učíme.

Prosím, přečtěte prohlášení synodu ještě jednou. Je stručné, přehledné. Opravdu nehodnotíme hru. Nepokoušíme se ji interpretovat. Ano, je náročné udržet od sebe oddělené dvě tak palčivé události. Na jedné straně kontroverzní hru, na druhé straně události, které se v divadle staly. Prosím, zkuste to oddělit. My jsme se o to na synodu pokusili. Reagovat jen a pouze na události, které se v divadle staly.

Proto: Ani náznakem nezlehčujeme ty, kdo se modlili za to, aby hra nebyla hrána, stejně tak ty, kdo před divadlem i v divadle protestovali proti jejímu provedení.

Vymezujeme se však jednoznačně proti těm, kdo hru násilím přerušili a obsadili jeviště. Někteří to mysleli upřímně. Ale iniciativu převzali lidé doložitelně propojení s neonacistickými hnutími v naší zemi.

A právě v tom spočívá vážnost situace. Když se nyní těmto silám nepostavíme na odpor, může se stát, že do některého nedělního shromáždění naší církve přijde skupina deseti mužů s holými hlavami, v kožených bundách, posadí se do předních lavic, a uprostřed kázání o tom, že Romové, stejně jako kdysi Samařani, jsou naši bratři a sestry, vystoupí, a násilím bohoslužby ukončí. A přivolaná policie řekne, že není schopna rozlišit, kdo ve shromáždění mluvit může, a kdo ne, je jí líto a odejde.

Starší sestry a bratři v našich sborech pamatují, jaké bylo stát v čase po únoru 1948 v kuchyni nebo na dvoře, dívat se, jak sousedé a známí odvádějí dobytek, odvážejí dobré vozy, stroje; a rodiče i prarodiče stojí, drží se za ruce, pláčou a nic nedělají. Protože – už – nic dělat nemohou.

Dnes se bráníme obdobně ničivé síle. Nechceme se dostat do situace, kdy budeme přihlížet, a nic – už – nebudeme moci dělat. Opravdu nemůžeme dovolit, aby lidé, kteří tvrdí, že vědí co je pravda a co je křesťanské, vešli do škol, kostelů, spolků, divadel, Diakoníí, Charit a násilím určovali, co je správné.
Nebránili jsme uměleckou svobodu. Bránili jsme svou svobodu. Dějiny dokládají, že síly, které šíří nenávist, se mezi prvním pokoušejí likvidovat právě církev a její výsadu kázat Boží slovo svobodně.

Prosíme o Vaše pochopení, že tímto směrem se usnesení synodu ubírá. Odmítá, aby se neonacisté stali těmi, kdo kážou Kristovo evangelium.
Pravda, měli jsme tam doplnit výzvu, abychom Kristovo evangelium o lásce a naději pro každého vnášeli do světa o to usilovněji. To ano.

Upřímně zdravím, přeji vše dobré,

Váš Daniel Ženatý, synodní senior