(ČB 6/2017) Březnové číslo Zpravodaje pražské arcidiecéze přináší jako hlavní téma články o zvažované obnově Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Po editorialu arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky, se redakce tématu věnuje především v rozhovoru s profesorem Janem Roytem a sochařem Petrem Váňou, který na obnově sloupu a sochy Panny Marie pracuje. Téma doplňuje vstřícný pohled husitského teologa Zdeňka Kučery k mariánské úctě. Na připravované číslo Zpravodaje s mariánskou tematikou upozornil magazín Christnet i tiskový mluvčí Arcibiskupství pražského Stanislav Zeman. Redakce Christnetu se na arcibiskupství obrátila s dotazem, jaká stanoviska předložilo starostovi Prahy 1 Oldřichu Lomeckému na základě tvrzení v článku Martina Vaňáče „Podvodem ke smíření“. V tomto článku totiž autor upozornil, že arcibiskupství na podporu obnovy sloupu zřejmě předložilo starostovi jen některá stanoviska církví nebo jednotlivých nekatolických věřících, a to především jen stanoviska stavící se k obnově sloupu pozitivně. Negativní stanoviska největších nekatolických církví (ČCE a CČSH) k obnově sloupu tak neměl starosta podle svých vlastních slov k dispozici. A v jeho kompetenci je o obnově sloupu rozhodnout. Arcibiskupství obnovu ale neorganizuje, pouze podporuje. Iniciátorem je Společnost pro obnovu Mariánského sloupu, která začátkem dubna podala žádost o uzemní řízení ve věci jeho obnovy. Na místo by se podle ČTK sloup mohl vrátit v roce 2018, kdy si Praha připomene sté výročí stržení této kontroverzní památky.
Mluvčí arcibiskupství Zeman na dotaz k jednání se starostou reagoval takto: „Jednotlivé dopisy určené panu kardinálu Dukovi nebo jím odeslané konkrétním adresátům nebudeme již zveřejňovat, nicméně k tematice Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí chystáme další díl Zpravodaje pražské arcidiecéze. Tam vše probereme v širších souvislostech.“ Nové číslo Zpravodaje ale jednání arcibiskupství s církvemi sdruženými v ekumenické radě nijak blíže nepopisuje, pouze pan kardinál ve svém úvodníku obecně uvádí, že se zástupci Ekumenické rady církví hovoří. Současný postoj církví sdružených v Ekumenické radě církví je většinově vstřícný. Na podporu obnovy sloupu hlasovalo na podzim minulého roku šest zástupců církví, tři byli proti a dva se zdrželi. Protože některé církve požadovaly hlasování dvoutřetinovou většinou, nebylo společné stanovisko ERC přijato.
Řeč symbolů
Enormní úsilí sochaře Váni je obdivuhodné a z památkového hlediska lze s obnovou sloupu souhlasit. Není ale problémem uměleckých děl a náboženských symbolů často jejich přenesený význam? Mariánský sloup se symbolem anděla hereze nebyl sice postaven jako poděkování za vítězství na Bílé hoře, ale jako symbol normalizace poměrů v zemi. V době definitivního vítězství rekatolizace, kdy si někteří ještě pamatovali popravu 27 pánů na Staroměstském náměstí a tisíce nekatolíků musely svoji zemi opustit, nebo konvertovat.
Symbolická je i vstřícnost katolické strany, která navrhuje návrat zlatého kalichu na průčelí Týnského chrámu, jak to ve svém úvodníku zmiňuje i kardinál Duka. Bude zajímavé sledovat, zda případná obnova sloupu i kalicha nezůstane jen v symbolické rovině a zda přinese svá pozitiva i pro současný život církve a společnosti. Centrum církve podobojí se z Týnského chrámu zřejmě znovu nestane, přesto větší vstřícnost k eucharistické pohostinnosti a častější přijímání z kalicha mezi katolíky by jistě bylo i pro ekumenické vztahy pozitivním krokem. Pokud by obnova mariánského sloupu nebyla jen symbolický krok a ahistorický pokus o nápravu dějin, nekatolíci by měli více důvodů s ní souhlasit.
Význam smíření
Stojí za zmínku, že vstřícnější postoj k obnově sloupu na konci února vyjádřila i synodní rada ČCE. Sice stále odkazuje na stanovisko předchozí synodní rady z roku 2012, kde se především poukazuje na to, že obnova sloupu nic nového pro společnost nepřinese, přesto vyjadřuje ochotu jednat s těmi, kterých se rozhodování o obnově sloupu týká: „Uvědomujeme si, že v souvislosti změn, které jsou u nás i ve světě vyvolávány strachem a nenávistí, má každé odpuštění a vzájemné smíření nesmírný význam. Nechceme zůstat uzavřeni v bolesti z ran minulosti. Chceme jít cestou, kterou Kristus svou obětí otevřel a po níž nás vede.“ Synodní rada také podpořila vznik skupiny odborníků, delegovaných jak Českou biskupskou konferenci, tak Ekumenickou radou církví, která bude jednat o problematice náboženských sporů 17. století. Výsledky bádání se mohou stát pomocí pro další hledání, jak se se společnou minulostí vyrovnat. Podle posledních zpráv Ekumenická rada církví delegovala do odborné skupiny pro studium 17. století historiky Jiřího Justa, pracovníka Historického ústavu Akademie věd ČR a Otu Halamu z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
Jan Kirschner