(ČB 12/2016) Pavel Hanych, teolog pracující v Diakonii
Recept nemám, snad jen pár ingrediencí, které se osvědčily: Modlitba, písnička, procházka, blízký člověk, chvíle ticha, výhled k něčemu dobrému. Ale dochutit to musí Šéfkuchař.

Ilona Mužátková, lektorka
Myslím, že nejspíš tak, že si dopřejeme čas… k přemýšlení, ke ztišení, k modlitbě. Že se nenecháme zahltit vším, co se na nás valí a co se povídá. Že věrně procítíme svobodu maličkého stvoření ve velké Boží dlani,

Poslechněte si článek:

stvoření, které toho věru nemůže s lavinami světa mnoho udělat, ale přesto může pevně stát, protože má oporu převeliké síly.

Pavol Bargár, teolog a kurátor sboru
Je nesmierne dôležité, aby sme svoj pokoj v srdci nezamieňali za odpútanie a ľahostajnosť voči ľuďom a dianiu okolo nás. Pomôcť prekonať toto úskalie nám môže presvedčenie, že budúcnosť je v konečnom dôsledku v Božích rukách, no kráčať v ústrety nej môžeme len spoločne s ostatnými ľuďmi i celým stvorením.

Šárka Grauová, portugistka, překladatelka
Obvykle se přisaji k něčemu, co mi v danou chvíli pokoj přináší. Může to být různé: nějaký text, obraz nebo hudba. Jednu dobu jsem doslova žila z Ježíšova objetí na ikoně přátelství, kterou proslavilo Taizé. Nedávno jsem pro sebe v Bulharsku objevila tamní pravoslavné zpěvy. Když je zle, můžu totéž poslouchat kolem dokola celý den. Blagoslavi, duše moja, Gospoda.

Jakub S. Trojan, teolog a vysokoškolský učitel
Myslím, že jen takový pokoj je ospravedlnitelný, který soustřeďuje a promýšlí podněty k odstranění nepokoje kolem nás. Pokoj, který si nevytváří zvláštní a poněkud únikový svět sebeútěchy či pohody, v níž člověk odstřihne všechno znepokojující. Naopak připustí, aby úvahy o zdrojích a příčinách nepokoje vstoupily do naší mysli a s nepokojem kolem sebe se „utká“ v myšlenkovém předstihu, který může (a má!) vyústit alespoň v minimálních dávkách v odstranění toho, co znepokojuje. Stručně: jde o pokoj uvnitř nepokoje, nikoliv mimo něj.

Adam Balcar, farář sloužící v Sasku
Když je nejhůř, představuju si, že jsem někde jinde – v zaslíbeném světě, v nebi, v nebeském Jeruzalémě, v ráji. A že právě tam je moje pravá existence doma. Tady to je jen stín. Něco takového mě vždycky uklidní; ostatně – máme to slíbeno. Onen svět mi slouží jako skrýš před zmatky uprostřed světa za nepříjemných nebo dokonce nesnesitelných okolností. Nic tam nemůžu ztratit, o nic tam nepřijdu.

Jan Bistranin, předseda spolku Exulant
První, co se mi vybaví, jsou mraky knih a článků na internetu, které dávají dobré rady, jak pokoje srdce, tedy jakési vnitřní vyrovnanosti, a vlastně osobního štěstí dosáhnout. Mám dojem, že tyto „dobré rady“ většinou pomáhají k tomu, aby se člověk dokázal povznést nad syrovost života, resp. aby se dokázal na problémy „vykašlat“. Ale obávám se, že z pohledu Písma jsou tohle všechno rady, vedoucí spíše k tvrdosti srdce, k srdeční skleróze. Dar Ježíšova pokoje, který v našich srdcích může vítězit, není jen prožitek sebeuspokojení. Spočívá v tom, že i v těch nejtěžších chvílích zůstáváme na Ježíšově straně. Uchovat si v čase nepokoje pokoj Kristův znamená ho následovat.

DaZ