(ČB 9/2016) Před několika měsíci to bylo 65 let, co se Jiřina a Tomáš Holečkovi vzali. Ona byla dcerou odpovědného prženského kostelníka a krejčího Štěpána Janírka, on synem oblíbeného prženského faráře Čeňka Holečka. Ona se celý život věnovala dětem – v mateřské školce a ve škole i třem dětem vlastním a jednomu adoptovanému. On šel ve stopách svého otce, a to doslova – uprostřed služby v Krnově, když byl jeho otec vážně nemocen, si ho prženské staršovstvo vyžádalo, aby se stal jejich farářem, což se podařilo i přes velké potíže s krajským církevním tajemníkem. Ten totiž tvrdil, že sboru přece může být lhostejné, kdo bude jeho farářem.

Poslechněte si článek:

Aby mu to vyvrátil, použil tehdejší bratr kurátor Tomáš Machala příklad: „Když jste se chtěl oženit, vybral jste si nevěstu podle svého uvážení, nebo jste si vzal tu, kterou vám vybrali a udělili?“

Jiřina a Tomáš Holečkovi si jeden druhého vybrali svobodně a vydrželi spolu celý život. To je velká hodnota. Společný růst ke zralosti není automatický. Vyžaduje hodně úcty, trpělivosti a schopnosti ustoupit a pokládat druhého za přednějšího než sebe (Fp 2,3). Na svém svatebním oznámení měli verš „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“ (Joz 24,15). Tento slib celoživotně splnili, a to s láskou. Z jejich vyprávění je zřejmé, že členy sborů, jimž sloužili, měli opravdu rádi. Však i oni na ně rádi vzpomínají.

Ve svých vzpomínkách k letošnímu výročí prženského sboru napsal br. farář: „Pán Bůh má velkou moc, a když ho člověk vezme vážně, něco uvidí, uslyší a pozná.“ Kamennou svatbu oslavili manželé skromně, ale ve vděčnosti, před nástupem br. faráře do nemocnice. Nyní se Tomáš Holeček po operaci zotavuje v Domově Harmonie, který provozuje vsetínské středisko Diakonie ČCE. Když jsem se ptal, jestli by mohl stručně postihnout své teologické důrazy, řekl mi: Pokud jde o Boha, tak milost; pokud jde o člověka, tak pokora; pokud jde o víru, tak tajemství; celý život jsme obklopeni tajemstvím, a sice tajemstvím lásky.

Daniel Heller ml.