(ČB 9/2016) Už osm let Diakonie podporuje zaměstnanost žen a mladých lidí v Bahir Daru, což je hlavní město Amharského regionu na severu Etiopie. Přiletěla jsem do Etiopie na začátku srpna, abych tyto lidi navštívila, do cíle jsem ale nedorazila. Etiopií se letos šíří vlna protestů, jaké země čtvrt století nepamatuje. A v Bahir Daru demonstrace probíhaly zrovna v době mé návštěvy. Když jsem měla před sebou posledních 500 kilometrů cesty, dostala jsem varování, že se „něco chystá“ a že další plán cesty musím dobře zvážit. To už jsem ale byla na území Amharského regionu, ve městě Dessie. S místními spolupracovníky Diakonie jsme nejprve rozmýšleli, jestli bude vhodnější poslední kilometry překonat vzduchem, či po zemi. Potom ale přišla zpráva, že Bahir Dar je „na nohou“ a pak přestaly zprávy přicházet úplně.
Poslechněte si článek:
Odříznutá města i spojení
K povaze etiopského režimu patří, že je formálně demokratický. Skutečnost je ale složitější, což se projevilo i v posledních dnech. Vládní síly obklíčily rozbouřená místa a odřízly je nejen fyzicky, ale i od sociálních sítí a internetu. I telefonické spojení jsme navazovali jen obtížně. K tomu přidejte skutečnost, že etiopská společnost žije v pocitu všudypřítomné kontroly a o některých tématech se lidé bojí vůbec mluvit.
Oběti na životech Nedalo se zjistit, co se děje: proč se protesty konají, kde všude jsou a jak jsou rozsáhlé. Jasné informace nemáme ani teď, s odstupem dvou týdnů. Ví se jen, že zásah proti protestujícím byl tvrdý. Na straně demonstrantů zemřelo asi sto lidí. OSN vyzvala etiopskou vládu, aby umožnila mezinárodní vyšetřování celé záležitosti. Ta to ale odmítla. Není snadné pochopit, o co právě teď v Etiopii jde. Země s více než tisíciletou tradicí státnosti a se sto milióny obyvatel různých etnik je velmi chudá. Přitom ale posledních 25 let životní úroveň výrazně roste. V zemi pozorujete korupci a další problémy, současně vidíte úspěšnou snahu zemi pozdvihnout.
Diakonie vede ženy k soběstačnosti
V Etiopii se dá v rámci možností svobodně podnikat. S tím pracuje i Diakonie ve svém projektu na severu země. V Bahir Daru od roku 2008 pomohla 416 ženám, které byly původně jako samoživitelky, často HIV/AIDS pozitivní, odsouzeny k životu bez prostředků nebo k vykořisťování na trhu práce. Darovaný malý základní kapitál a školení v podnikatelských znalostech jim umožňuje začít se samostatně živit. Velmi často tyto ženy provozují stánky s občerstvením nebo pouliční obchůdky. Tytéž možnosti dává Diakonie i dosud nezaměstnaným mladým lidem. Ve městě, které patří pro svou polohu na březích jezera Tana a řeky Modrý Nil k nejoblíbenějším turistickým destinacím, má i tohle malé podnikání sílu postavit člověka na vlastní nohy. Samostatné ženy si pak můžou dovolit posílat svoje děti do školy a některé k sobě přijmou i sirotky po svých příbuzných. Diakonie v Bahir Daru tedy podporuje i děti žijící na hranici chudoby.
Nerovnost a nejistota
Hospodářský růst země se žene vzhůru mimo jiné díky masivním čínským investicím. Obyvatelé ale podle všeho zažívají rozčarování z prohlubující se sociální nerovnosti. U několika málo procent vyvolených se koncentruje velké bohatství, zatímco životní úroveň většiny sice roste, ale výrazně pomaleji. O své se také hlásí řada velkých etnik Etiopie, která jsou přesvědčena, že centrální vláda nebere ohled na jejich zájmy. Zemědělci žijí v nejistotě: půdu vlastní stát, což budí v drobných nájemcích strach, že přijdou o svá pole, na kterých hospodaří často desítky let. Mix těchto skutečností je pravděpodobně důvodem, proč lidé vyrážejí do ulic i přes vědomí, že jim hrozí nebezpečí. Jak stabilizovat zemi? Nikdo si netroufá odhadnout, jak se situace v Etiopii vyvine. Dosud uplatňovaná vláda tvrdé ruky je problematická. Je ale možné v chudé mnohonárodnostní zemi, kde před pětadvaceti panoval totalitní stalinistický režim, udržet bez pevné ruky stabilitu? Ta ostatně umožňuje i pomoc Diakonie. Vládní orgány přitom reagují na tuto pomoc aktivně, jak jsem se přesvědčila v městě Dessie, kde moje cesta předčasně skončila.
Věci jdou k lepšímu
Díky kontaktům na etiopskou evangelikální církev EECMY, která se silně angažuje v sociální pomoci, jsme mohli navštívit věznici, dokonce jsme mohli fotografovat – oficiální místa se zřejmě chtěla pochlubit, jak se jim daří vězení postupně zvelebovat. Vězni ještě nedávno přespávali v holých místnostech bez postelí, dnes jsou cely vybaveny palandami a vězněné ženy mají u sebe i své děti. První várku paland dodala místní církev díky financím od německých partnerů. Když to státní orgány zaregistrovaly, zbytek věznice vybavili dalšími postelemi na vlastní náklady. Neklidné časy, kterými dnes země prochází, každopádně mohou přinést velké změny. Těžko odhadnout, jestli k lepšímu, nebo k horšímu.
Kateřina Novotná, koordinátorka zahraničních projektů Diakonie ČCE – Střediska humanitární a rozvojové spolupráce