(ČB 4/2016) Teplický evangelický sbor se v letošním roce připravuje oslavit 90. výročí svého trvání. Jeho počátky však sahají až do konce 19. století, do roku 1893. Sbor v Teplicích vznikal z práce diasporního sboru krabčického, jehož farář Václav Šubrt vychoval pro toto dílo kazatele Václava Řezníčka.

Poslechněte si článek:

Počátky práce
Do oblasti hnědouhelných dolů a rostoucího průmyslu přicházeli z vnitrozemí za prací noví lidé a mezi nimi i evangelíci z různých sborů. Početně nejvíc se jich stěhovalo do Trnovan, tehdy samostatného předměstí Teplic. Bylo zapotřebí, aby je někdo vyhledával, shromažďoval a ve víře utvrzoval.

V roce 1893 rozhodl seniorátní výbor Pražského seniorátu, že se této práce ujme Václav Řezníček, který ji už asi deset let konal v Třebenicích. Do neznámého a nezajištěného prostoru přišel čtyřicetiletý, s manželkou a třemi dětmi. Rodina získala byt na samém okraji Trnovan a z dvou najatých místností se poměrně brzy upravila první modlitebna a začala se konat shromáždění; byla zde založena kazatelská stanice a zvolen její výbor. Řezníčkova hlubinná víra, prvořadá láska k věci Kristově, jeho skromnost a obětavý přístup jeho manželky se potkaly s touhou po obecenství kolem evangelia těch, kteří přicházeli z nejrozmanitějších koutů vlasti a nacházeli zde svůj domov.

Nová modlitebna a pestrý sborový život
V roce 1895 se v tehdejší trnovanské Rytířské ulici najalo celé první patro domu a zřídila se modlitebna až pro 100 osob. Vedle vznikl i skromný byt pro kazatelovu rodinu, která se rozrostla o čtvrté dítě. K pravidelným bohoslužbám přibyla nedělní škola, pod vedením sestry Řezníčkové se na ní podíleli další dobrovolní učitelé.

Sborový život byl pestrý – vznikl pěvecký kroužek, scházela se mládež, konaly se biblické hodiny a dokonce i občasné „čajové večírky“ s volným vyprávěním. V roce 1900 zakoupili Řezníčkovi rozestavěný dům v Modlanské ulici, druhé patro zbudovali jako svůj byt, první patro bylo zařízeno jako modlitebna (v pořadí už třetí), která sloužila sboru i během záboru pohraničí a ještě po roce 1945. Jak se život sboru rozrůstal, přibývalo spolupracovníků; náboženství ve školách v rozsáhlé diaspoře vyučovalo už několik učitelů, ze sboru vzešlých.

Vznik samostatného sboru
V roce 1924 jmenovala synodní rada Václava Řezníčka ordinovaným presbyterem, ordinaci vykonal vinohradský farář Bedřich Jerie, bývalý farář v Krabčicích. Současně byla kazatelská stanice povýšena na filiální sbor v obvodu sboru lounského (Louny se staly farním sborem v roce 1922). V roce 1926 se trnovanský filiální sbor stal sborem farním, který sám měl několik kazatelských stanic, například v Ústí nad Labem. Téhož roku, 20. května, Václav Řezníček však zemřel. Sbor zůstal tři roky neobsazen, obětavě jej vedli presbyteři a v květnu 1929 zde nastoupil službu farář Eugen Zelený, který evangelizační práci svého předchůdce prohloubil.

Ze sboru vyšlo postupně do služby devět kazatelů: Jan Řezníček, Bohuslav Černík, Josef Šťastný, Jan Miřejovský, Lubomír Miřejovský, Josef Koláčný, Jaroslav Vanča, Ámos Tejkal, Jaroslav Raich. A sbor rostl. Bylo možné z něj zachytit jen viditelné mezníky, časy, osoby, události; to hlavní ale probíhá skrytě, v hlubinách proudu Božího dění. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy, že „nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst“.

Nástupem faráře Zeleného (1929–1939) pokračuje další významná a nelehká etapa historie sboru – stavba kostela v ulici J. V. Sládka v Teplicích-Šanově (1930–1948). Pán Bůh byl nablízku a díky rozvážnosti presbyterů a úžasné obětavosti sboru se dílo podařilo. Ale to je téma pro další kapitolu.

Věra Grögerová, kurátorka sboru ČCE v Teplicích

(Čerpáno z Čítanky z dějin sboru ČCE v Teplicích od Jana Opočenského, teplického faráře v letech 2003–2010.)