Český bratr 5/2012.

Dne 25. března se v Brně-Husovicích uskutečnily bohoslužby mládeže. Nikoliv však bohoslužby pro mládež, jak by se možná mohlo na první pohled zdát, ale bohoslužby, které vytvořili mladí lidé, kteří jsou členy husovického sboru nebo ho navštěvují.

S prvotní myšlenkou přišel farář Štěpán Hájek a jako možnost ji nabídl mládežníkům mladším i odrostlejším. Nesetkal se s odmítnutím, a tak se tedy začalo pracovat na tom, aby se tyto bohoslužby uskutečnily.

Rámec bohoslužeb byl domluven na schůzkách zainteresovaných, ale co zazní od stolu Páně, záleželo pouze na tom, co má kdo na srdci. První čtení, modlitbu, písně, tři úvahy namísto kázání, přímluvnou modlitbu, to vše měli na starosti právě mládežníci, každý podle toho, na co se cítil.

Musím říci, že jsem měl místy pocit, jako by někteří na tuto chvíli vyloženě čekali. Čekali, až budou moci sdělit okolí a lidem ve sboru: podívejte, teď vám řeknu, jak to vnímám já! Nebyla to rebelie, nebyla to revoluce vůči zaběhnutým pořádkům církve. Byl to jen pohled mladého člověka, kterému v hlavě létají myšlenky trochu jinak. Jiným způsobem, ovlivněné jinými věcmi. Myšlenky vyřčené netrpělivě i uváženě. Zároveň však s pokorou, úctou a vděkem za možnost projevit se. Posluchačů byl plný sál, stejně jako na téměř všech bohoslužbách v Husovicích. Mladí, staří, děti, známí i neznámí, všichni naslouchali a naslouchat chtěli. Měli z toho radost stejně jako ti, kteří před ně se „svými“ bohoslužbami předstoupili.

Dlužno také dodat, že za stolem Páně se vystřídal takřka stejný počet lidí, jako měla doprovodná kapela. Troje housle, klavír, resp. varhany, violoncello a kytara. Tyto nástroje doprovázely písně ze Svítákua z Evangelického zpěvníku. Co se smyčcových a klávesových nástrojů týká, byl to jeden výborný muzikant vedle druhého. Nemohlo tedy překvapit, že výsledek byl dokonalý. A přesto mě překvapilo, když jsem ráno vcházel do modlitebny a tam právě zkoušela ona kapela doprovod k jedné z písní z Evangelického zpěvníku. Říkal jsem si, že tak krásně ladící a znějící hudbu je snad i škoda rušit zpěvem. Ale rušili jsme. Všichni a dobře. Dobrá věc se podařila!

Jan Ženatý

Český bratr 5/2012.

Z iniciativy komise pro přípravu nového zpěvníku se v sobotu 17. března sešli ve strašnickém sboru v Praze zástupci jednotlivých seniorátů ČCE, aby se seznámili s průběhem a aktuálními výsledky práce této tvůrčí skupiny. Pětadvacet delegovaných seniorátních důvěrníků nejprve vyslechlo čtyři referáty členů komise o základních tématech, provázejících práci na novém zpěvníku. Byly to tyto tematické okruhy:

1.   Záměr, cíl a zásadní motivace práce na novém zpěvníku (M. Esterle),
2. Způsoby práce komise, způsoby projednávání a hodnocení předloh a dalších souvisejících úkolů (O. Titěra),
3. Kritéria hodnocení, sledované parametry textů a melodií starých i nově vytvářených písní (L. Moravetz),
4. Rýsující se podoba nového zpěvníku a švýcarský vzor (D. Heller).

Mezi jednotlivými výklady se společně nacvičovaly a zpívaly nové verze žalmů, které byly vybrány z již téměř hotové žalmové kapitoly budoucího zpěvníku. Navíc všichni účastníci obdrželi elektronickou kopii aktuální podoby připravované žalmové kapitoly se všemi nově vytvořenými verzemi žalmů.

Zásadním sdělením, které bylo prezentováno všemi referujícími z různých úhlů, je očekávaný posun podoby zpěvníku od poměrně úzce vymezeného souboru písní pro nedělní bohoslužbu (v současném EZ)  k široce otevřenému, vícevrstevnému a žánrově bohatšímu zpěvníku pro řadu svátečních, liturgických, ale i všedních životních příležitostí. Tato pestrost vychází ze situace církve i společnosti, která zahrnuje bohatství různých poloh přemýšlení, zbožnosti i vyznávání. V novém zpěvníku se tedy setkáme kromě písňových forem také s responzoriálními žalmy, liturgickými zpěvy, kánony, moderními hudebními projevy, ale také s modlitbami a základními liturgickými formuláři.

V druhé polovině setkání dostali slovo všichni přítomní a sdělovali své poznámky, postřehy, obavy i naděje, související s takto předloženou podobou nového zpěvníku. Dalším důležitým tématem rozhovoru bylo nalezení způsobu, jak dál rozšiřovat a předkládat všechny nové podněty, vycházející ze zpěvníkové práce, ve sborech a v seniorátech. Každý si kromě nových žalmů odvážel také úkol nést je dál mezi bratry a sestry v nejrůznějších společenstvích a sbírat odezvy a podněty, kterým chce komise pro přípravu nového zpěvníku pozorně naslouchat. S pocitem radosti i s rozechvěním nad zodpovědností při vytváření důležitého díla jsme si naplánovali další setkávání a spolupráci se všemi velmi vnímavými a krásně rozezpívanými účastníky setkání.

Miloslav Esterle

Český bratr 5/2012.

Představme si, že se našemu sborovému společenství podařilo otevřít svému okolí. Naši blízcí z řad nečlenů církve se nás již nebojí. Naše evangelická komunita na ně nepůsobí jako nepřístupné ghetto. Naopak – průběžně vysíláme do svého okolí zřetelné signály typu: „Jsme tady, jsme fajn lidi a naše společenství je nastálo otevřeno všem zvědavcům a hledačům!“ Naplnili jsme tak první krok z navrženého misijního konceptu, který se autor těchto Misijních inspirací pokusil nabídnout laskavému čtenáři (Český bratr 5/2011).

V tomto bodě se dostáváme před další otázku: co z bohatství křesťanské víry nabídnout jako vhodný misijní obsah? Pokud se lidé z okolí našeho sboru nechají pozvat na naše přednášky, besedy, kulturní akce nebo jiné aktivity, co by mělo být jejich tématem? Co z obsahů naší víry má potenciál zaujmout lidi dříve lhostejné nebo podezřívavé? Dovolím si nabídnout vějíř nápadů, který si však v žádném případě nečiní nárok na úplnost.

Vztahy, vztahy, vztahy…

V našem libeňském sboru tvoří nyní zřejmě nejvýraznější skupinu rodiny třicátníků s více dětmi. S okolní veřejností máme otevřené vztahy především díky dětskému hřišti, které provozujeme. Pro cílovou skupinu mladší střední generace se pak jako misijní nabízejí především témata související s jejími typickými starostmi. Nabídnout tak můžeme například setkání o udržení a prohlubování manželského života, o lásce a kázni ve výchově dětí. Problematika vztahů je vůbec oblastí, kde má křesťanská víra vždycky co nabídnout. Kdo jiný by měl umět říci živé a osvobozující slovo o vině, hříchu, odpuštění a spáse než někdo z nás křesťanů?

Tělo a duše ve zdraví i v nemoci

Tématem, které zajímá lidi všech časů a míst, je zdraví a nemoc. Název knihy našeho autora Zdeňka Susy popisuje celou tuto širokou oblast ve výstižné zkratce: Tělo a duše ve zdraví a v nemoci. Pozvání na zajímavě pojmenovanou přednášku či besedu s křesťanským odborníkem na téma křesťanského vztahu k alternativní medicíně, k celostní medicíně, o křesťanské antropologii, o umění stárnout nebo o problémech umírání a smrti proto jistě nezůstane bez odezvy ani ze strany nečlenů sboru.

Bible, historie, kultura

Především vzdělanější lidi můžeme zaujmout přiblížením některých historických nebo kulturních aspektů existence křesťanské církve. Odkazy na hudební díla, výtvarná díla, biblické reálie a příběhy, odkazy na výrazné osobnosti církevních dějin (především z nám nejbližší české a evropské protestantské oblasti) se prostřednictvím inspirujícího řečníka mohou stát mostem k porozumění obsahům křesťanské víry. Tyto intelektuálněji laděné výpravy mohou ovšem mířit rovněž do žhavé současnosti, ke vztahu vědy a víry, ke křesťanským postojům v oblasti současné politiky a ekonomie…

Religionistická scéna a křesťané na ní

Křesťané také mohou nabídnout svůj pohled na současnou českou obecnou religionistickou scénu: proč neuznáváme horoskopy? Proč jsme zdrženliví k novopohanským hnutím? Co nás jako protestanty spojuje s jinými křesťanskými proudy a co nás od nich dělí? Z jakých důvodů se lidé i dnes stávají křesťany, ačkoli alternativní religionistická nabídka je tak nesmírně bohatá? Proč se nebojíme ohlašovaného konce světa v roce 2012? Jaká je vůbec křesťanské učení o budoucích a posledních věcech člověka i lidstva?

Organizační pětiskok

Výše naznačená témata by samozřejmě měla být průběžně otevírána i v běžných nedělních kázáních. Přesto však stojí za to pořádat i setkání jiného formátu, například přednášky, besedy, koncerty. Pak před námi stojí jako úkol následující „pětiskok“:

1. Popsat cílovou skupinu, kterou máme největší šanci zasáhnout
2. Stanovit téma a formu, které by pro ni mohlo být zajímavé
3. Najít a zajistit inspirujícího účinkujícího
4. Kvalitním způsobem zvládnout propagaci v mimosborovém prostředí
5. Akci vést tak, aby byla dobře organizačně zvládnuta a aby proběhla v příjemné atmosféře

Odměnou za všechno úsilí by nám pak mělo být vědomí, že jsme někomu z  hostů možná pomohli lépe porozumět tomu, co znamená být křesťanem. A snad se časem ukáže, že mu to umožnilo významný pokrok na jeho vlastní duchovní cestě.

Roman Mazur