Český bratr 9/2012.

Logos na Prague Pride

Jako křesťané se veřejně hlásíme ke Kristu, ale současně také ke své homosexuální orientaci – abychom nelhali sobě ani svým rodinám, přátelům a farním společenstvím. „Věřím, že Bůh nás přijímá takové, jací jsme. Někteří lidé možná trpí předsudky, Bůh nikoli,“ říká jeden z členů výboru Logosu Martin Maryška.

V týdnu od 13. do 19. srpna se v Praze uskutečnil již druhý ročník festivalu Prague Pride. Jednalo se o svátek převážně zábavního charakteru, jehož hlubším smyslem ale bylo dát společnosti najevo, že homosexuální lidé, gayové a lesby, jsou a chtějí být její uznávanou částí. Ke stejné filozofii se u nás hlásí i občanské sdružení homosexuálních křesťanů Logos, které se v evangelickém sboru v Praze–Kobylisích schází už dvacátým rokem.

Rozhodli jsme se proto i letos festival Prague Pride podpořit svou účastí a v jeho závěru jsme ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a za účasti představitelů dalších církví uspořádali společnou bohoslužbu v kostele Martin ve zdi. Spatřujeme zde také určité misijní poslání sdružení Logos v rámci gay a lesbické komunity: ne v tom smyslu, že bychom někoho přemlouváním obraceli na víru, ale že povzbuzujeme ty, jejichž víra byla špatnou zkušeností s křesťanskými církvemi otřesena. Vztah ke křesťanským církvím se ostatně pokoušíme udržet a prohloubit a jsme vděčni za duchovní zázemí, jehož se nám dostává právě v ČCE, ačkoli většinu účastníků setkání Logosu tvoří římští katolíci, což odpovídá rozvrstvení české populace. Konfesně pluralitní charakter našich setkání vnímáme jako velké obohacení.

Máme naději, že Logos do budoucna nebude církev štěpit a rozdělovat, ale spíše „kořenit“, jak říká naše již několik let staré heslo. Do letošního průvodu jsme šli s aktuálním heslem: „Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu!“ Přijďte se osobně přesvědčit kteroukoli první neděli v měsíci od 15 hodin na kobyliskou evangelickou faru, nebo nás kontaktujte prostřednictvím našich webových stránek www.logoscr.cz.

Tomáš Adámek

Český bratr 9/2012.

Jedním z klíčových úkolů našich společenství je směrovat na cestu křesťanské víry lidi z okolí našich sborů, kteří na ní prozatím ještě nejsou, ale jsou křesťanským duchovním inspiracím otevřeni.  Autor těchto řádků se laskavým čtenářům již v některých minulých číslech pokusil předestřít misijní koncept, který vyrůstá z tohoto uvědomění. Tento koncept vychází z pozorování, že k cestě víry člověka zvenčí obvykle nepřivede jedna klíčová zkušenost, nýbrž více menších prožitků, které umožňují vždy další krok na cestě k víře a k jejímu vyznání. Jeden přeryv by však měl být pro nové křesťany společným, a to i přes všechno vědomí rozmanitosti lidí a jejich cest ke křesťanskému Bohu – křest. Být křesťan znamená respektovat Ježíše jako Pána – klíčovou autoritu svého života. A celý Nový zákon ani křesťanská tradice neznají lepší způsob, jak příklon k tomuto novému zásadnímu životnímu postoji vyjádřit, než právě přijetí křtu. Jak lidem přípravu na křest, sám křest a s ním spojený vstup do sboru nabídnout?

Nováčci jsou vítáni!
Především bychom měli dávat pravidelným i občasným hostům jasně najevo, že počítáme s tím, že se v našich řadách objeví i takoví, kteří na cestě víry zatím udělali jen pár prvních krůčků. Sbor by měl pravidelně a vytrvale informovat (na webu, na nástěnce, ve svém časopise), že je připraven s pochopením vyjít vstříc těm, kdo žádají o uvedení do křesťanské víry. Upozornění může vypadat např. takto (opsáno z tiskovin našeho libeňského sboru):  Neváhejte nás kontaktovat (osobně, telefonicky, e-mailem), pokud…se chcete setkat s farářem nebo s někým jiným ze sboru a prohovořit s ním otázky související s křesťanskou vírou a hledáním životního směřování…přemýšlíte o tom, že se přístupem či křtem stanete členkou/členem našeho sboru (podmínkou je absolvování předkřestní/předvstupní přípravy). Od prvního kontaktu (na webu, v kostele na bohoslužbách) tak vysíláme jasný signál, že naše společenství není jen pro „zasvěcené“, že jeho členové jsou ochotni odpovídat i na otázky a podněty nováčků. Dává se také najevo, že pro případné zájemce je připravena konkrétní forma seznamování s obsahy křesťanské víry a s životním stylem praktikujících křesťanů.

Základy křesťanské víry
Formy předkřestní přípravy jsou velmi rozmanité: od několikahodinového semináře v jednom odpoledni (tak to např. doporučuje a praktikuje významný baptistický kazatel a spisovatel Rick Warren), přes několikaměsíční kurz Alfa (o tom pojednáme zvlášť v příštím čísle), roční katechezi zaobírající se základními tématy křesťanské duchovní cesty (tak např. Tomáš Halík ve své pražské studentské farnosti) až po několikaletou přípravu, kterou předepisují katechumenům někteří čeští katoličtí kněží. Najít mezi nimi nejvhodnější formu pro potřeby jejich sboru je společným úkolem faráře a staršovstva. Každá z nich má své výhody i nevýhody.  U nás v Libni například pravidelně vypisujeme šestitýdenní Kurz základů křesťanství. Pro zájemce o křest či přestup do sboru je povinný, pro ty, kdo ke křtu ještě nechtějí směřovat, slouží jako informativní. Poslední běh absolvovalo sedm zájemců, z kterých se čtyři rozhodli pro přijetí křtu.

Vydrží dospělí obrácení křesťané na cestě víry?
Ne vždy. I přesto, že jde většinou o zcela svobodné a většinou důkladně zvážené rozhodnutí dospělého člověka, přijetí křtu v dospělosti není zárukou, že dotyčný vytrvá, obdobně jak to dokážou mnozí tradiční evangelíci. Zde je ovšem potřeba připomenout si Ježíšovo podobenství o rozsévači (např. Matouš 13,3nn). Hned dvě ze čtyř Ježíšem popisovaných „kategorií“ posluchačů Slova jsou ti, kteří zpočátku projevili velké nadšení, to ovšem později z různých důvodů vyprchalo. Naše společenství mají ovšem učinit maximum pro to, aby všichni dostali šanci slyšet, přijmout… a nakonec i vytrvat!

Roman Mazur

Český bartr 9/2012.

Barva, střep, trní a svíčka na cestě k celistvosti

Neděle večer, nad Křížlicemi se smráká, před evangelickou školou parkuje dodávka. Z auta vynášíme různé koše, košíčky, krabice, střepy, kameny, barevné šátky… Už chápu, proč řidič měl zájem zajet až k domu.  Dobrý večer, Eva Muroňová, Cyril Havel. Představují se lektoři, kteří nás budou po tři dny provázet seminářem zážitkové pedagogiky. Hned po večeři se dáváme do práce. Zpracování příběhu má čtyři části. Začíná se vytvořením společenství. Snažíme se uvědomit si, že jsme tady spolu; zdravíme se, zpíváme, podáme si ruce, předáváme si pozdrav, tančíme v kruhu… Učíme se zpomalit. Jsme tady a teď. Já – ty – my – Bůh.

Uchopení příběhu

Ve druhé části se setkáváme se skutečností, se světem. Je dobře, když se zapojí všechny smysly. To vně, předmět, situace, příběh, pohádka, biblický text se nám má přiblížit, my se máme přiblížit jemu. Lektor nás vede, příběh vypráví. Hledáme podstatu věci, hledáme, jak se to vztahuje k nám. Postupuje se od obecného ke konkrétnímu. Pomalu odkrýváme téma, dáváme ho do středu mezi sebe. Poušť, dům, Bible, kalich. Příběh k nám mluví, nadechujeme se, přijímáme, uchopujeme. Je to pro mne, souvisí to se mnou.

Třetím krokem je „výdech“. Ztvárnění přijatého, pochopeného. Každý sám přemýšlí a znázorňuje to, co je pro něj v příběhu důležité, jak byl osloven, co chce sdělit sám sobě i druhým. Kolem kruhu uprostřed vznikají menší „obrázky“ každého z nás. S použitím různých kamenů, korálků, provázků… se snažíme vyjádřit. Taky píšeme slova, zahrajeme na hudební nástroj. Díváme se, jak se vyjádřili ostatní.

V závěru má být ještě význam tématu prohlouben. Lektor přečte příběh, ztišíme se k modlitbě. Mluvíme o tom, jak nás příběh oslovil, co pro nás bylo důležité. Jaké to celé má smysl.

Symboly

Zakladateli náboženské pedagogiky celistvé výchovy jsou Franz Kett a Esther Kaufmannová. Místem, kde tento pedagogický směr vznikal, byla mateřská škola na předměstí Mnichova. V sedmdesátých letech zde hledali způsob, jak pracovat s dětmi, které neuměly dobře německy. Přemýšleli proto, jak se dorozumět ještě jinak než slovy, jak zapojit všechny smysly, jak se vyjádřit barvami, postojem, gestem, tvarem, materiálem, hudbou, jak pracovat se symbolem. Paul Tillich říká, že není nic většího než symbol. Abychom mohli mluvit o Bohu, je symbol potřeba. Symbol nám pomáhá skrze něco známého pochopit něco neznámého.

Inspirace znamená nadechnutí

Lektorka Eva Muroňová pracuje v Centru pro katechezi při ostravsko-opavském biskupství. Má na starost náboženskou výchovu dětí a dospělých, resp. péči o profesní růst těch, kteří se katechezi věnují. Cyril Havel je katolický kněz v Písku, žije v komunitě bratří petrinů. Naše církev pamatuje na další vzdělávání kazatelů, během pěti let by se každý měl účastnit aspoň jednoho semináře; nabízejí se různá témata z různých oborů (pastorace, katecheze…). Tento seminář byl jedním z nich.  Díky za inspiraci, neboli nadechnutí – nejen krkonošského vzduchu, kde „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“ (Ž 19,2). Tuším teď o trochu víc, že možností, jak se vyjádřit o víře a o Pánu Bohu, je pestrá škála, že cesty porozumění nejsou dlážděny jen slovy.

Lenka Ridzoňová

Český bratr 9/2012.

Komunitní centrum rozkvétá

Naproti faře v Horní Krupé stála stará škola. Sloužila ze všech evangelických škol na českém území nejdéle – až do roku 1930. Pak ji využíval hornokrupský sbor jako sborový dům. Její budovu se podařilo uvést opět do života. Jak jsme psali již v Českém bratru 3/2011, občanské sdružení Slunečnice, které je součástí Sdružení evangelické mládeže a těsně spolupracuje s ekologicky zaměřenou obecně prospěšnou společností Chaloupky, zde buduje moderní komunitní centrum.

Škola a byt
Krupská škola, představující první etapu projektu, funguje již více než rok. V zimním období slouží k bohoslužebným shromážděním a přes týden ke schůzkám přírodovědného kroužku dětí z obce. V rámci projektu Devatero řemesel poznávají řemesla, zvou šikovné řemeslníky, od nichž se učí různým dovednostem a zručnosti. Celá původní školní budova prošla rekonstrukcí, má novou střechu a bezbariérový nájezd, útulnou shromažďovací místnost s kamny a jednoduchým zařízením včetně vynalézavě vestavěné knihovny. V levé části je připraven byt pro budoucího lektora. „Pro sbor i obec je výborné, že škola znovu ožila,“ vysvětluje krupský farář David Šorm, který mě provází cestou od fary ke škole. Po někdejším blátě ani památky, cesta je vydlážděna kameny, nájezd pro vozíčkáře se blýská novým zábradlím. „K projektům Slunečnice patří také naučná stezka Za humny s interaktivními zastaveními a duchovními tématy, která rozvíjejí hravost a fantazii. Ta už je také hotová a dobře slouží skupinám dětí, které sem přijíždějí na výukové programy,“ dodává David a hned přechází k vysvětlování dalších záměrů a plánů.

Stodola na dvoře
„Aby mohlo venkovské komunitní centrum fungovat a představovat křesťanské hodnoty ve spojitosti s ekologickou výukou a pěstováním venkovských tradic a zvyků, potřebujeme další prostory. A tak se v druhé etapě rodí ve staré stodole dědova dílna a variabilní prostor pro výstavy a neformální setkávání. Stodola už je z velké části opravena  také, má nová pojízdná vrata, půdní prostor bude brzy sloužit k přespávání až dvaceti nocležníků. V dědově dílně stojí nádherná kachlová kamna, která jsme našli rozebraná kdesi na půdě a podařilo se je zrekonstruovat,“ ukazuje David na opravdový skvost, když procházíme stodolou s novou dlažbou a dřevěnými schody na rozlehlou půdu. Od nového školního roku bude pracoviště v Horní Krupé zařazeno do školských zařízení s dotací od ministerstva školství pro školskou a vzdělávací činnost. Začnou jezdit skupiny dětí, budou zde působit dva lektoři, placení z o.p.s. Chaloupky, jediné organizace v kraji Vysočina, která se specializuje na environmentální vzdělávání ve školách. Nabízeno má být dvanáct výukových programů. „Jeden z lektorů bude s rodinou bydlet právě v bytě ve škole a já jsem moc rád, že to budou evangelíci z Jihlavy. Tradice evangelických učitelů se naplní v moderním pojetí,“ vysvětluje David a je vidět, že mu na tom opravdu velice záleží.

Srub na výukové louce
V letošním roce má na zahradě před školou vyrůst ještě přírodní učebna. Vlastně takový ze tří stran otevřený srub, kde děti budou moci hned venku pozorovat donesené přírodniny, sázet rostliny a podobně. Na místě už je hromada použitých cihel, které jeden bratr věnoval ze své bouračky. Srub je doplněním výukově meditační louky pod školou.

Kůlna
V koutě areálu stojí stará kůlna s přilepenou garáží. I pro tuto zchátralou budovu má David plán: „Tady bych rád viděl zimní učebnu s možností noclehu na přilehlé půdě pro dalších dvacet lidí. Tahle šopa se bude muset v podstatě strhnout a postavit znovu. Udělat dole záchody a umývárnu by neměl být problém. Kůlna přiléhá ke škole, takže by vnitřkem šlo objekty lehce propojit. A pokud by v budoucnu mohly v areálu pobývat dvě nezávislé skupiny dětí i v zimním období, bylo by to ekonomicky docela zajímavé.“  Na tyto smělé plány má Slunečnice přislíbené peníze od Místních akčních skupin, David hodlá zkusit požádat rovněž o příspěvek z nadace OKD. „V této budoucí učebně bych chtěl také zřídit stálou výstavu. Fenomén evangelických škol není v naší církvi dosud zpracován a určitě by stál za pozornost. Zejména na českém a moravském venkově udělali evangeličtí učitelé v minulosti obrovský kus práce. Žili často v nuzných podmínkách, ale nebývale pozvedli obecnou vzdělanost. V 19. století pracoval v mnoha sborech dělný tandem farář – učitel. Tento model byl výborný v tom, že formoval děti, které v obci žily. Sbory rostly, protože děti měly identitu evangelíka. Dostalo se jim vzdělání a byly formovány duchovně. K tomu bych se chtěl vrátit,“ má ve svých záměrech David jasno.

Vydrží to?
Aktivity sboru a jeho faráře závisí na budování týmu dobrovolníků a spolupráci s o. p. s. Chaloupky, která je v České republice průkopníkem této činnosti a má s výukovou činností již dvacetileté zkušenosti. Se sborem má uzavřenu smlouvu na užívání prostor školy na deset let. Udržitelnost projektu má posílit i lektor, který bude bydlet přímo ve výukovém areálu.

Fara
Krupský farář je muž činu. Souběžně se všemi těmito aktivitami se v rámci projektu Zelená úsporám zateplovala letos fara. „Někdy už jsem se z těch montérek ani nevysvlékal, snad jen v neděli do taláru,“ vzpomíná na hektický čas David. „Měli jsme ale peníze od Státního fondu životního prostředí i Jeronymovy jednoty, také sbor se zateplením a mírnou rekonstrukcí počítal. Jsem rád, že je fara hotová.“ Jinak lze na každém kroku vidět, jak budování komunitního centra faráře baví. Je zřejmé, že propojení práce duchovního a učitele je mu přirozeně vlastní. Se vší pokorou zde roste úctyhodné dílo.
Slavnostní otevření zrekonstruované farní stodoly, která bude sloužit jako Dědova dílna a Galerie stodola proběhlo 9. září. Program začal bohoslužbami v kostele, při kterých kázal synodní senior Joel Ruml. Odpoledne byla stodola otevřena vernisáží výstavy „Neučiníš sobě rytiny. Evangelické umění toleranční doby“ a doplněna výstavou fotografií Olgy Stráníkové z Ubušína.

Daniela Ženatá

pro ty, kdo chtějí vědět více: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097944695-nas-venkov/