Diakonie

Krabice od bot: Děti darují dětem

Český bratr 11/2013.

Vejde se sedm milionů do krabice od bot? Nevíme, v Diakonii jsme to nezkoušeli, ani bychom ostatně neměli potřebné množství „předmětů doličných“, jimiž bychom krabici plnili. Vánoční dárky, které potěší děti z chudých rodin, se ovšem do krabice vejdou bezpečně, to víme. A radost mohou udělat, i když bude jejich cena zlomková.

Někdejší středočeský hejtman a ministr zdravotnictví David Rath byl na jaře 2012 zatčen ve známé kauze pro podezření z korupce. Policie ho zatkla spolu s krabicí od bot (podle jiných výkladů s krabicí od vína), kde se údajně skrývalo sedm milionů korun v hotovosti. Mnozí „investigativní“ novináři ihned prakticky testovali, zda se potřebný počet bankovek do průměrné krabice od bot může vtěsnat, výsledky byly různé. Že se prázdná krabice od bot dá naplnit i smysluplnějším obsahem, dosvědčuje společný projekt pražského faráře Mikuláše Vymětala, Synodní rady ČCE a Diakonie. Děti připravují vánoční dárky pro jiné děti, které neměly to štěstí, aby se narodily do (alespoň relativně) bohatých a zajištěných rodin. V krabici nemusí putovat bankovky s Masarykem, Palackým či Destinnovou, ale docela malé dárky, které ovšem mohou přinést velkou radost.

Jak to funguje?
Princip je snadný: prázdnou krabici od bot naplní děti dárky podle vlastního uvážení a doporučení dospělých. V úvahu vstupuje samozřejmě věk a pohlaví dítěte, tyto údaje je třeba vyznačit na krabici zvenku. Až krabici s dětmi zabalíte, donesete ji na některé ze sběrných míst (k nimž patří např. některé sbory ČCE). Jejich aktualizovaný seznam najdete na webové stránce www.krabiceodbot.cz
Ze sběrných míst pak před vánocemi organizátoři zajistí převoz krabic do předem vytipovaných míst, kde místní instituce, věnující se službě sociálně vyloučeným, uspořádají vhodný způsob jejich předání. Někde půjde přímo o tzv. sociálně vyloučené lokality, jinde bude distribuce mířit k chudším rodinám, které žijí mezi ostatními. Někde je přiměřené uspořádat vánoční večírek v kostele či ve společných prostorách, klubech, místech setkávání. Z předání dárků pořídíme fotografie a zpětnou vazbu, abychom i jednotlivým dárcům mohli přiblížit, že jejich aktivita měla smysl.

Co se do krabice hodí?
Hračky, které se do krabice vejdou, ať už nové nebo takové, s nimiž si dítě již hrálo. Předměty, pomáhající k rozvoji talentu: tužka a hezký sešit, skicák a pastelky, vodové barvy a štětec, sportovní potřeby, knížka přiměřená věku dítěte. Hezké kusy oděvů či oděvních doplňků, o nichž se dá předpokládat, že obdarovanému udělají radost – tričko, čepice a podobně. Věci specifické pro obdarované děti: pro holčičky a malé slečny panenky a dětskou bižuterii, pro kluky i mladé muže autíčka nebo nářadí. Hodí se přiložit fotografii toho, kdo jim krabici posílá, případně i pohled s vánočním přáním. S plněním krabice mohou dětem pomoci rodiče, ale důležité je, aby ji plnily samy děti.

Co se do krabice nehodí?
To, co byste sami nechtěli dostat – věci rozbité, špinavé, příliš opotřebované, ale také příliš luxusní a drahé, aby nevzbuzovaly závist jiných obdarovaných dětí. Věci nevhodné pro dítě vzhledem k věku, uvedenému na krabici, či takové, které mohou být pro děti nebezpečné – šipky s kovovými hroty, pyrotechnika, nože apod. Také potraviny, které podléhají rychlé zkáze, ovoce apod.

Zajímají vás další informace? Chcete se zapojit? Navštivte webové stránky www.krabiceodbot.cz.

Pavel Hanych, Mikuláš Vymětal

 

 

Cesta k novému zpěvníku

Sursum corda – Všechno, co dýchá, chval Hospodina (Ž 150)

Český bratr 11/2013.

Vícehlasá symfonie plná tónů vděčnosti

Na letošní Evropské konferenci evangelické církevní hudby ve Štrasburku hymnolog Pieter Endedijk a církevní hudebník Wim Ruessink představili nový zpěvník Protestantské církve Holandska (PKN) Liedboek – Zingen en bidden in huis en kerk (Zpěvník – zpívat a modlit se doma i v kostele). Tento zpěvník má dohromady přes 1200 písní a liturgických zpěvů, 130 textů modliteb, básní a meditací. Vyšel v květnu letošního roku, přesně 40 let od vydání předchozího zpěvníku Liedboek voor de kerken. Mnohé změny, které souvisejí s vývojem církve, liturgie a hudby se v něm výrazně promítly.

Inspirace v cizině?
Po 2. světové válce vzniklo v protestantských církvích v Nizozemí liturgické hnutí, jež vedlo k vytvoření nových liturgických zpěvů, které se doposud nepoužívaly. Kolem roku 1973 toto hnutí dosáhlo v tvorbě kmenových autorů (Willem Barnard, Ad den Besten, Muus Jakobse, Jan Willem Schulte Nordholt, Jan Wit) i katolických autorů (Tom Naastepad a Huub Oosterhuis) svůj vrchol. V reformačních církvích tak vznikl nový ekumenicky protestantský směr, který se nechal inspirovat luterskou, katolickou a anglikánskou liturgií. Liturgické zpěvy starých církevních tradic byly znovu objevovány a znovu oživovány. V tomto mezidobí vyšlo 200 zpěvníků v různých církevních kruzích (ekumenicky protestantské, klasicky reformované, evangelické a tzv. základní hnutí). Nový zpěvník, na němž se pracovalo pět let, vznikal v roztříštěné liturgické krajině, kdy polarizace různých hnutí uvnitř církve byla silnější. Obecně se projevila potřeba po zpěvech jiného (nového) jazykového a hudebního idiomu.

Rozmanitost s pevným zakotvením
Synod Protestantské církve Holandska požadoval, aby nový zpěvník zvýraznil identitu spojené církve s ohledem na jazykovou a hudebně-kulturní rozmanitost. Ta je totiž pro jednotu zásadním znakem, stejně jako „společný střed“ (katolicita, obecnost církve), jak ji vyznáváme v Krédu. Cílem je, aby se nový zpěvník  používal nejen v kostele, ale i doma, v pastoraci atd.

Na redakčním procesu se podíleli supervizoři osmi protestantských církví. Vedoucím byl Pieter Endedijk, který koordinoval osm pracovních skupin, každá měla osm kompetentních členů v oblastech hudba, teologie, liturgie a hymnologie. Neproběhl žádný průzkum uvnitř církve. Velká naděje byla vložena na kompetenci a moudrost pracovních skupin. Tím se docílilo otevřenosti, a schopnosti vážit si písně toho druhého, aby i jeho spiritualita měla právo na existenci, stejně jako ta vlastní. Od nového rozsáhlého společného zpěvníku nelze očekávat, že každý sbor bude zpívat všechno, ale přispěl k tomu, aby fiktivní hranice mezi jednotlivými proudy nebyly rozpoznatelné. Je to pestrobarevný celek s bohatou nabídkou pro pluralitu liturgie a zbožností.

Doprovázejme na různé nástroje, zpívejme
„Alles wat adem heeft, love de Heer…“ tak začíná refrén jedinečného písňového žalmu z nového holandského zpěvníku. Je v něm použit antifonální princip střídavých sborů a volná recitace v akordech. Varhanní doprovod zájemcům rádi poskytneme. Autorem hudby je Antoine Oomen, bývalý kantor Amsterdamse Studentenekklesia. V žalmu 150 je popsána rozmanitost hudebních nástrojů k Hospodinově chvále. Biblický žaltář končí slovy, jež „legitimizují“ užívání hudebních nástrojů k bohoslužebným účelům. Přestože v tomto kontextu není poslání církevní hudby něčím limitováno či omezeno, v dějinách křesťanství docházelo k tomu, že hudba si svou roli a své uznání v životě církve musela vydobýt, aby patřila k základním projevům církve (martyria, diakonia a leiturgia). Prvotní církev nepoužívala hudební nástroje záměrně, neboť byly svázány s pohanskými kulty. Ve východní církvi se hudební nástroje nepoužívají. V západním křesťanství také docházelo ke konfrontacím v otázkách nových forem a stylů provozování bohoslužebné hudby. S fenoménem „tradičního dogmatu“ se můžeme setkat v každé době.

Občas může dojít k problémům, když místo obvyklé, standardní, tzv. důstojné liturgické hudby, zazní něco neobvyklého. A lidé v kostele, když slyší jinou hudbu, než tu, na kterou jsou zvyklí, bývají někdy příjemně překvapeni, rozradostněni, duchovně obohaceni, nebo také nespokojeni, podrážděni, až zlí. Někdy člověku chybí pochopení přijímat i hudební projevy, které má rád jeho bližní. Jak je to s hudbou v našem prostředí? Věřím, že se smíme těšit z plurality hudebních projevů, jež souzní se slovy 150. žalmu, který vyzývá celé stvoření, aby se připojilo do vícehlasé symfonie, plné tónů vděčnosti. Do tohoto tělesa jsme zváni také my, abychom se přidali zpěvem a hrou na hudební nástroje.

Ladislav Moravetz

 

 

Slovo

Pro děti: Biblický zvěřinec – Lev

Český bratr 11/2013.

Pyšný král a neviditelný Bůh

Maminko, Adélka od nás ze školy se ptala, proč chodíme do kostela.
A cos jí řekla?
No, já nevím, co jí mám říct. Že se tady zpívá a vyprávějí příběhy o Pánu Bohu a o různých lidech a mám tady kamarády… Ale ona říká, že žádný Pán Bůh přece není. Vždyť ho nikdo ještě neviděl. A že její tatínek říkal, že se člověk přece nemůže modlit k někomu, kdo není.

Anežko, znáš ten příběh o Danielovi?
Myslíš s těmi lvy?
Ano. Víš, jak to začalo?


Král Darjaveš vládl nad velkou říší. Byl to mocný král. A k mocnému králi patří velká a mocná zvířata. Vedle svého paláce měl král jámu, kde choval lvy. Lev je král zvířat, možná proto je měl Darjaveš rád a často se na ně chodil dívat. Vládnul i nad takovými velkými zvířaty…
Okolo sebe měl král hodně rádců a správců. Jeho nejlepším rádcem byl Daniel. Král Darjaveš ho měl rád, Daniel byl schopný a spolehlivý. Měl toho na starost hodně a muselo ho poslouchat na 40 dalších králových rádců. Ale tihle muži Daniela rádi neměli. Žárlili. Doslechli se, že král chce dokonce udělat z Daniela nejvyššího správce země hned po sobě! A tak přemýšleli, jak by se ho zbavili. Přece tady nebude vládnout tenhle cizinec!
Jenže Daniel byl poctivý a všechno dělal správně, tak nemohli vymyslet, co by o něm řekli králi špatného. Až je to napadlo!
Přece ten jeho Bůh! Věděli, že Daniel věří v Boha a pravidelně se modlí.
Královi rádci byli mazaní. O Danielovi králi nic neřekli. Přišli jen s tím, že by bylo dobré, kdyby v celé říši všichni uctívali jen krále a nikoho jiného, ani žádného boha. A kdo to poruší, toho hodíme tvým lvům. Podepíšeš to, králi? Král nic netušil, říkal si, co bych nepodepsal, jsem rád, že se mi lidi klanějí.
Daniel se to brzy dověděl. Asi měl strach.
Já bych se bála… přemýšlela Anežka.
Daniel se ke svému Bohu, k Hospodinu, modlit nepřestal. Dělal to stejně jako dřív. Třikrát denně ve svém pokoji otevřel okno směrem k Jeruzalému, kde býval Hospodinův chrám, a modlil se.
To bylo přesně to, na co ti rádcové čekali. Běželi ke králi.
Králi, králi! Daniel se modlí k nějakému cizímu bohu! A to se přece nesmí! To jsi podepsal.
Teď to králi došlo. Měl Daniela rád a bylo na něho spolehnutí. To nařízení podepsal úplně hloupě. Ale královské slovo je královské slovo. S těžkým srdcem musel nechat Daniela hodit do jámy ke lvům. Danieli, snad tě tvůj Bůh ochrání, řekl mu smutně.
Dál už to znám! ozve se Anežka. Lvi ho nesežrali.
Máš pravdu, nesežrali. Pán Bůh ho ochránil.
A víš, jak to bylo s tím králem? Už když Daniela dával lvům, přál mu, aby ho jeho Bůh vysvobodil. Nějak tušil, že se Daniel modlí k opravdovému Bohu, když mu stojí za to i život riskovat. V noci král nemohl spát. Byl jsem hloupý a pyšný, proč jsem podepsal ten rozkaz?! Jak začalo svítat, s těžkým srdcem šel k jámě, kde byli lvi. Danieli! volal. Tady jsem, králi. Můj Bůh mě ochránil.
Králi už to bylo jasné. Rozzlobil se na proradné správce a ty nechal teď lvům do jámy hodit. A pak vyhlásil po celé zemi, že Danielův Bůh je doopravdy Bůh. Poslouchají ho i králové zvířat.

Král Boha neviděl, ani Daniel ho neviděl, ani já, ani ty, Anežko, ani Adélka, ani její tatínek. Ale ten babylonský král viděl, že Bůh Danielovi pomohl. Právě o tom, že Pán Bůh lidem pomáhá, si povídáme v kostele. A věříme, že pomáhá i nám, i nás chrání.

Lev v Bibli
Lev je symbolem síly a moci. Ke lvu je tak v Bibli přirovnáván Hospodin, silný a mocný ve svém soudu. V příběhu z knihy Daniel je lev vykonavatelem soudu: nevinnému Danielovi lvi neublíží, ale proradné rádce okamžitě sežerou. V poslední biblické knize (Zjevení) je lev obrazem Krista. Lva měli ve znamení mocní králové, v Bibli je znamením rodu Juda.
Lev je nebezpečné zvíře, střetnutí s ním byla často smrtelná. Silák Samson však lva skolil holýma rukama. Pastýř a později král David (z pokolení Judova) dokázal lvovi z tlamy vytrhnout ovci, kterou lev ukradl ze stáda.
Lvům v arénách byli v době pronásledování předhazováni v Římě křesťané.
Prorok Izajáš popisuje nadějnou budoucnost jako smír, který si zatím nedokážeme představit: Vlk bude pobývat s beránkem, tele s lvíčetem, lev bude žrát slámu…

Lenka Ridzoňová, ilustrace Tomáš Tichý

Doporučujeme:
V letošním roce vždy pod článkem o zvířatech doporučujeme nějakou knížku, časopis nebo CD pro děti. Většinou je to bez souvislosti s článkem. Zde je doplnění k minulému číslu: Kniha Daniela Henycha Teta Božka zasahuje je k zakoupení v knihkupectví Kalich nebo u autora (775 209 747) nebo např. ve sboru Praha – Dejvice.

 

Recenze

Tomáš Kotrlý: Pohřebnictví

Český bratr 11/2013.

Chci vypravovati něco rozmarného a počínám u hrobu…

Od přečtení knihy teologa Tomáše Kotrlého Pohřebnictví, právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků by potenciálního čtenáře, nepůsobícího profesně v tomto oboru, mohl odradit katalogizační záznam Národní knihovny ČR na rubu titulního listu, obsahující hesla „právní předpisy“, „příručky“. A to by byla škoda. Nedrží totiž v rukou jakousi nudnou příručku, protkanou jen směsicí paragrafů, ale mimořádně zdařilou publikaci, určenou nikoli pouze pracovníkům státní správy a subjektům působícím v této oblasti. Poprvé uceleně historicky popisuje problematiku pohřebnictví nejen z hlediska práva, ale i etiky. Autor v ní velice vhodně kloubí teoretické otázky s příklady z praxe s využitím české i zahraniční judikatury, nevyjímaje například specifický vztah státu a náboženství v sekularizovaném Švédsku, kde při pohřbech převažují rituály luterské církve.

Kniha je rozdělena do čtyř částí (Vymezení, Péče o lidské pozůstatky, Péče o lidské ostatky a Péče o pozůstalé), které jsou dále podrobně členěny. Kromě úvodní části, v níž čtenář podnikne krátký poutavý vhled do historie pohřbívání včetně římského práva, je každý ze zbylých tří oddílů ukončen autorovým shrnutím, vybízejícím zároveň k zamyšlení. Příjemným zpestřením je neobvyklé motto některých podkapitol – básně s hřbitovní tematikou převážně známých autorů (např. Bohuslav Reynek). Bezesporu zajímavostí je i zařazení Beduínské básně z 8. století před Kristem. Škoda jen, že čtenář nepozná, jde-li o pouhé úryvky, či celá básnická díla.

V druhé části autor čtenáře zřejmě překvapí informací o možnosti zajistit pohřeb svépomocí „de lege“ bez participace pohřební služby. A obdobně bude čtenář zřejmě udiven v prostoru Evropy ryze českým tabu nepohřbívat děti, které se narodily mrtvé a které, přestože mají právo na respektování piety, jsou u nás jako biologicko-patologický odpad likvidovány v nemocničních spalovnách. (Díky zde obsažené vyčerpávající právní analýze pohřbívání takových dětí vzniklo v ČR v druhé polovině roku 2013 občanské sdružení Tobit.). Přes stať o důstojnosti lidských ostatků nebo o veřejných a neveřejných pohřebištích dospěje čtenář k závěrečnému oddílu, který mu odkryje příjemné zjištění, že konečně někdo dokáže říci veřejně, že v pohřebnictví jde především o pozůstalé, nikoli o mrtvé.

Slabinou této výjimečné publikace je pak kromě místy nikoli bezchybně provedených korektur nakladatelem nevhodně zvolená velikost písma. Přesto byla kniha již v prvním pololetí u nakladatele rozebrána a má nepochybně ambice stát se vítaným pomocníkem nejen provozovatelům pohřebišť, kterými mohou být od roku 2012 i církve jako jejich vlastníci, ale i základem pro vzájemný dialog, úvahy a inspiraci psychologům, lékařům, sociálním pracovníkům a právníkům.

Pro ostatní, netoliko křesťanskou čtenářskou obec by se mohla kniha tohoto renomovaného autora stát pomyslným odrazovým můstkem k hlubšímu zájmu o poslední věci člověka, a to včetně čtenářů samotných.

Jana Vališová

KOTRLÝ,Tomáš. Pohřebnictví, právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Praha: Linde 2013. 312 s. ISBN 978-80-86131-95-5

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D. (*1972) je nejen v akademickém prostředí uznávaný odborník v oblasti pohřebnictví, ale také první profesionální poradce pro pozůstalé, zakladatel občanského sdružení Tobit a autor řady odborných článků. Díky své dlouholeté badatelské a výzkumné práci je i tvůrce databáze krematorií a pohřebišť v ČR, zpřístupněné na internetových stránkách www.pohrebiste.cz. Vedle publikační činnosti se také účastní přednášek a odborných seminářů (např. v březnu letošního roku přednášel na ETF UK v Praze pro akademickou obec a veřejnost na téma Etické otázky pohřebnictví).