(ČB 9/2021) Při názvu tématu tohoto čísla se mně vybavila vzpomínka. Bylo nám kolem třiceti let, měli jsme malé děti. Matka mého muže zjistila, že se v našem sboru setkává střední generace a nabídla se, že nám pohlídá naše předškolní děti, abychom mohli na „třicátníky“ jít. Přišli jsme na faru, zaklepali na dveře, za kterými jsme slyšely hlasy, po pozvání dále jsme vstoupili. Kolem stolu byli shromážděni bratři a sestry ve věku mezi 50 a 70 lety. „Dobrý den, prý je tu někde setkání třicátníků, můžete nás prosím nasměrovat?“ zeptala jsem se. „No to jste tady správně,“ přivítal nás bratr farář. Ze slušnosti jsme zůstali. Další hlídání dětí již nebylo potřeba.
