(ČB 4/2017) Když Martin Luther v roce 1522 překládal Nový zákon (tzv. Septembertestament), přeložil apoštolovu větu o našem ospravedlnění vírou v tom smyslu, že jsme ospravedlňováni/ospravedlněni JEDINĚ vírou, POUZE vírou („ALLEIN durch den Glauben“). Navzdory papeženským námitkám, že tím vkládá do biblického textu něco, co tam není, na oprávněnosti svého překladu trval. V Listu o překládání (1530) jej zdůvodnil: Ano, ví o tom, že v řeckém a latinském Pavlově textu stojí „být ospravedlněn vírou“; apoštolovo odmítnutí „ospravedlnění ze skutků zákona“ však reformační překlad „jedině vírou“ reprodukuje věrně a naléhavě.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2017) Někdy v polovině minulého století se zdálo, že otázka po Bohu a spáse je pro moderního člověka překonána. Následující vývoj nás však, jak známo, přesvědčil o opaku a religionisté mají opět plné ruce práce, aby prozkoumali nejroztodivnější náboženské či spirituální projevy, jimiž jsme obklopeni. Mám za to, že naším nejdůležitějším partnerem v rozhovoru (anebo soupeřem, záleží na úhlu pohledu) dnes není ani ateista ani představitel tradičních náboženství, ba ani stoupenec nových náboženských proudů, ale člověk, který pro zvládání svého života využívá

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2017) Pavol Bargár, teolog a presbyter
Spása je pre mňa pozvaním k novej kvalite života v spoločenstve Krista a blížnych. Predpokladá a zároveň umožňuje kreativitu, zodpovednosť a plnohodnotné vzťahy. Nepochybne je záchranou od beznádeje, egoizmu a odcudzenia.

Petr Hejl, diakon a ředitel Diakonie – střediska BETLÉM
Ano, Boží spása nabídnutá lidem v Pánu Ježíši Kristu byla a je pro mne skutečnou osobní záchranou. Záchranou z moře nicoty, z vln bohaprázdného subjektivismu, z propasti života bez lásky.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017)
Non moriar, sed vivam, et narrabo opera Domini.
Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
(Ž 118,17)

Slova 17. verše 118. žalmu vstoupila do dějin reformace překvapujícím způsobem: když říšský sněm v Augsburgu projednával vyznání evangelických stavů, které později převzalo jméno města, Martin Luther – jsa v církevní i říšské klatbě – se sněmu nemohl osobně zúčastnit a s napětím i obavami sledoval jednání vzdáleně, z hradu Coburg. Na vyčerpaného reformátora tam doléhaly různé chmury, a tak požádal svého známého, skladatele Ludwiga Senfla, zda by mu neposlal trochu útěšné hudby na biblické texty. Senfl nelenil a mezi jinými dílky Lutherovi poslal

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →