(ČB 6/2017) „Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.“ (Gn 11,9) „Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě… všichni byli naplněni Duchem svatým… Každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí…“ (Sk 2)
Každá velká říše v dějinách lidstva s sebou přinášela také „úřední jazyk“ – jazyk, kterým se mluvilo na úřadech, uzavíraly se v něm smlouvy, psaly se v něm knihy, používal se při náboženských obřadech a většinou se jako úřední jazyk používal tak dlouho, dokud trvala ta či ona velká říše. Pak vznikla nová říše a používal se zase jiný jazyk. Pokračování textu