Archiv pro rubriku: Téma

Rozhovor se Zdeňkem Bártou: Farář, disident, politik a zase farář

Zdeněk BÁRTA - senátor(ČB 3/2014) Zdeněk Bárta (1949) začínal jako farář v Chotiněvsi, po pěti letech ztratil státní souhlas k práci duchovního za podepsání Charty 77. Osm let se živil jako odečítač vodoměrů. Pak byl farářem opět v Chotiněvsi, po revoluci zakládal Občanské fórum v Litoměřicích, zasedal dva roky v České národní radě, byl u počátků litoměřické Diakonie a v letech 2004–2010 byl senátorem. Nyní je farářem v Litoměřicích a zástupcem ředitelky místní Diakonie. Pokračování textu

Demokracie v praktickém životě. Není moci, leč od Boha

B_Sk (4)(ČB 3/2014) Král Saul byl prvním demokraticky zvoleným izraelským politikem. Nakonec jej zničilo to, že ve svém rozhodování stále naslouchal hlasu lidu: Když se lid bál Goliáše, bál se ho i Saul. Když vycítil, že by si lid rád nechal kořist z tažení proti Amálekovi, která měla být zničena jako klatá, nechal jim kořist. Když se lidu nechtělo před bitvou čekat s obětí na kněze Saula a už se začínal rozcházet zase domů, Saul pod tlakem hlasu lidu sám obětoval, sám sebe vysvětil na kněze.
David, který byl zvolen mnohem méně zřetelnou většinou, vlastně spíše menšinou judského kmene a k moci se dostal až sérií vyjednávání a kompromisů Pokračování textu

Otázka na tělo: O čem by neměl rozhodovat hlas lidu?

otázka_Guenter Hamich_pixelio.de(ČB 3/2014)

Erazim Kohák, filozof a ekolog
Hlas lidu je v demokracii jedním z hlasů poradních; rozhodnutí vycházejí z mnohovrstevné dohody hlasu lidu, hlasu zastupitelských sborů, hlasu příslušných soudů, hlasu tradice. Když rozhoduje jeden hlas, je to vždy diktatura, i když je to „hlas lidu“ – viz diktaturu proletariátu u komunistů, diktaturu „národa“ (čti, des Volkes) u nacionalistů. Demokracie vychází z diskuse mnoha hlasů, ne z prohlášení hlasu jednoho. Pokračování textu

Hus nebo Bismarck? Nacionalismus u krkonošských evangelíků

OLYMPUS DIGITAL CAMERA(ČB 2/2014) Nacionalismus a problematika česko-německého soužití, zejména v minulosti, to jsou dnes relativně populární témata. Proč to tak je? Čistě věcně jde v podstatě již jen o salonní diskuse, které sice mohou být ohnivé a řečníci si na nich mohou brousit ostrovtip a zaujímat „morální“ postoje, ve skutečnosti však jde o problém, který dnes má v kontrastu k tomu, jak je často prezentován, jen minimální reálný dopad, a aktérům této diskuse tudíž nehrozí téměř žádné riziko. Pokračování textu