Český bratr 5/2012.

V době, kdy čtete tyto řádky, mám za sebou cesty do zahraničních sborů v Polsku, Rumunsku, Srbsku, Chorvatsku a Ukrajině. Na cestách mne často doprovázejí ti, jejichž srdce tepe v rytmu krajanů. Velmi mne potěšila zpráva, kterou po návštěvě Pleternice a Bjeliševace v Chorvatsku napsal Miroslav Frydrych. Čilý čtyřiaosmdesátiletý emeritní farář, jehož kořeny lze nalézt právě ve výše zmíněné lokalitě. Dovoluji si s jeho souhlasem podělit se i s vámi o dojmy z této cesty.

Byla to neděle 18. března uprostřed postní doby, kdy jsme navštívili sbor v Pleternici a Bjeliševaci. Laetare je latinský název této neděle podle Žalmu 96 „Rozveselte se nebesa a plésej země“! Přijeli jsme potěšit krajany a byli jsme sami potěšeni.

V pátek 16. března jsme ještě za světla dorazili do Požegy, kde nás jako vždy mile uvítala kurátorka sboru Zdenka Pagáčová. Vítala nás s úsměvem, rakijí a sarmou. Pak jsme se rozjeli – já do mé Bresnice. Sobotní den byl plný návštěv. Rozhovory v Bresnici (jenom jedna žena tu mluví česky). Lidé mají svá osobní trápení, své bolesti. Byl jsem v lese plném bílých sněženek a modrých podléšek, napil jsem se vody ze studánky. Na kraji lesa „žalostné“ vrby (smuteční) mávaly už malými zelenými lístečky. Na polích bylo rušno, sázely se „krumpíry“ (brambory).

V Bjeliševaci tvoří sbor Adámkovi, Hruškovi, Kamenčákovi, Macháčkovi, Pagáčovi, Škrobákovi, Uličníkovi a Milinkovičovi z Kutjeva. Lidé mají starosti, protože nemohou prodat kukuřici, brambory a prasata. Ale také mají radosti, třeba ze sedmi kůzlátek a pěti jehňátek u Macháčků.

V neděli byly bohoslužby – ráno v Pleternici (sbor má 22 členů, kurátorem je Dražen Pahor, jehož předkové přišli ze Stříteže a z Telecího). Mluví se tu už jen chorvatsky, ale česky rozumějí. Připomněl jsem v kázání žalm 31. I když všichni chřadneme a umdléváme, zrak nám slábne a kosti řídnou, smíme se radovat z Božího milosrdenství. „V rukou tvých jsou časové moji, Hospodine.“ Moje přítomnost i budoucnost je v Božích rukou. Bylo nás devět.

V bjeliševackém kostelíku ozářeném teplým sluncem se nás sešlo 22. Sbor má 54 členů. Radovali jsme se z toho, že se zase vidíme a že vůbec vidíme! Z vyprávění v 1. knize Samuelově 16 jsme vyposlechli jásavé starozákonní evangelium o pomazání Davida za krále. Nejenom, že vidíme, co máme před očima, nejenom že Hospodin hledí na srdce, ale Hospodin hledí srdcem plným lásky a milosrdenství. Učme se také dívat na druhé lidi srdcem.

Bohoslužby v Bjeliševaci

Na obou místech jsme slavili svatou večeři Páně, kterou vždy uvedl Petr Brodský
Pak už jsme se rozloučili. V Tominovci u Kamenčáků jsme poobědvali a vydali se na cestu domů přes pohoří Papuk, Podrávskou magistrálou přes Terezino Pole kolem Blatenského jezera a hradu v Sůmegu až do Bratislavy, Jihlavy a Kolína. Dlužno říci, že takové dlouhé posezení v autě člověka dost udolá, ale řidič Petr byl výborný. Náš dík patří také kurátorce Zdence Pagáčové. Cesta a návštěva krajanů byla dobrá a povzbudivá.

Tolik ze zprávy Miroslava Frydrycha. Co k tomu dodat? Cestou z Kolína na Kladno jsem si znovu promítal všechny chvíle, které jsme mohli společně prožívat. Zdálo se mi, že bratr Miroslav ani neví, co to je únava. Zdvořile poznamenal, že to byla za krajany jeho cesta poslední, ale stejně mu při rozloučení uklouzlo – vezmeš-li mně příště, pojedu rád. Dá-li Bůh, s radostí – odvětil jsem.

Pro úplné doplnění ještě já dodávám, že v sobotu jsem navštívil krajany v Daruvaru a krajany v luterského sboru ve Velikých Zdencích.Pb+

Český bratr 5/2012.

Čtyři zástupci Českobratrské církve evangelické se setkali v Budyšíně (Německo) s Janem a Trudlou Malinkovými, farářem jednoho z deseti sborů, kde se konají srbsko-německé bohoslužby, a šéfredaktorkou časopisu evangelických Srbů Pomhaj Bóh. Synodní senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Valková, člen synodní rady Pavel Stolař a tajemník pro ekumenu Gerhard Frey-Reininghaus navštívili manžele Malinkovy koncem března cestou do Berlína.

Ačkoli bylo setkání na německé půdě a evangeličtí Srbové jsou církevně příslušni k Evangelické luterské zemské církvi v Sasku (EVLKS) i částečně k Evangelické církvi Berlín-Braniborsko-slezská Horní Lužice (EKBO), mluvilo se celou dobu česky a srbsky. V příjemném prostředí obývacího pokoje u Malinků se jednalo o navázání užších kontaktů mezi sbory v Horní a Dolní Lužici a českými evangelíky. Padly návrhy na spolupráci při vzájemné podpoře studentů, výměně církevních časopisů a organizaci častějších osobních kontaktů. Synodní senior dostal od faráře Malinka zpěvník evangelických Srbů, jmenuje se Spěwarske za ewangelskich Serbow/, dedikován „Bohu k česči a Serbam k wužitku“. Tomu každý Čech porozumí.

manželé Malinkovi

Lužičtí Srbové jsou malý západoslovanský národ obývající jihovýchodní část východního Německa, historicky zvanou Lužice. Používají dva samostatné spisovné jazyky: hornolužickou srbštinu a dolnolužickou srbštinu. Od 14. století do roku 1635 byla Lužice součástí zemí Koruny české. Po válce byli Srbové výrazně podporováni z Prahy (gymnázium, tiskárna, rozhlasové pořady). V době NDR byla vybudována velkorysá síť srbských institucí. Cenou za tuto v dějinách Srbů jedinečnou podporu byla plná integrace do komunisty řízených struktur. V současnosti si cizinec nejprve povšimne dvoujazyčných názvů. Srbové provozují vlastní studio v televizi MDR. Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava svobodného státu Saska. Evangelické sbory jsou součástí EVLKS a částečně  EKBO, asi v desíti z nich se konají dvojjazyčné německo-srbské bohoslužby. Srbština jako živý a obyvatelstvem používaný jazyk mizí, zachovávají se ale lidové zvyky a obyčeje.

gfr/DaZ

Český bratr 3/2012.

Ve dvanáctém čísle Českého bratra jsem se spolu s vámi, milí čtenáři, ohlédl za rokem 2011. Vůbec to nebyl rok špatný. Mnohé ekonomické nejistoty překryla radost ze společného setkávání s nadějí na další pokračování rozvíjejících se vztahů, a to nejen v rovině sborového, ale i spolkového života. První radostná zpráva nového roku mne velmi povzbudila – finanční rozpočet na činnost kazatele pro české sbory ve východní Evropě v tomto roce byl navržen ve výši, která zabezpečuje celkem pohodlně to, že aktivity spojené se zahraničními sbory a krajany mohou pokračovat v nezměněném rozsahu. To je výborný odrazový můstek pro další plánování.

Velmi mne potěšila pozvání do sborů v Praze–Střešovicích, Lysé nad Labem, Praze–Modřanech. Začátek postního období mne zastihl uprostřed milého společenství bratří a sester v Javorníku nad Veličkou. Nejenže jsme mohli slavit společenství kolem stolu Páně, ale i společně s velickými a hrubovrbeckými členy sboru v sobotu 25. února při přednášce o krajanech ve Velké nad Veličkou zavzpomínat na sedmdesátá léta, kdy jsem byl vikářem v Hrubé Vrbce-Velké nad Veličkou s častými návštěvami Javorníka. „Zimní výjezdy“ do sborů ČCE jsem ukončil bohoslužbami a přednáškou v Poděbradech.
O březnu se říká „březen za kamna vlezem“, ale já naopak začnu zpoza kamen vyjíždět ke krajanům. V Chorvatsku – v Bjeliševaci a Pletenici – se bratři a sestry těší na návštěvu bratra faráře Miroslava Frydrycha, který na tato místa pravidelně jezdí a mne těší, že mohu bratru Frydrychovi dělat doprovod.
Návštěva Zelowa koncem března bude návštěvou ryze pracovní. Občanské sdružení Exulant chce na přání Zelovských znovu obnovit kontakty, které byly lehce utlumeny. Mám radost, že se mohu tohoto dění zúčastnit nejen jako řidič, ale především jako ten, kterému  kontakty s našimi krajany leží na srdci.
To se naplní i při dalším plánovaném výjezdu, a to koncem dubna, kdy se skupinou zelovských presbyterů navštívíme dva Nezávislé bratrské evangelické sbory na Ukrajině – Bohemku a Veselynivku.

Tomu ovšem bude předcházet můj velikonoční pobyt v Srbsku, kde budeme nejen ve Velikom Središti, ale i v nedaleké Kruščici společně slavit den Vzkříšení. V Peregu Mare zase čeká skupinka konfirmandů, se kterými budu mít malé první soustředění v týdnu po velikonocích. Jsou to radostné výhledy, plné milých setkání, pastoračních rozhovorů, důstojných bohoslužebných setkávání.
Vše pak směřuje k začátku prázdnin, kdy přijede skupina jedenácti dětí z Veselynivky na letní tábor v Bělči. Při té příležitosti chci znovu nám všem připomenout, že synodní rada vyhlásila dobrovolnou sbírku na pokrytí výloh spojených s pobytem dětí a mládeže na letních akcích v ČR. Plně tuto její iniciativu podporuji. Právě vám, mnohým čtenářům Českého bratra, také patří díky za loňský výtěžek sbírky, která pokryla loňské výdaje, a ještě zůstalo pro letošek téměř 63 000 Kč.

Mimořádnou sbírku mohou sbory ČCE odeslat do konce dubna t. r. na číslo účtu 478496893/0300, variabilní symbol 926144xxxx (xxxx-číselný kód sboru); na tento účet lze posílat dary i jednotlivě – místo kódu sboru lze uvádět např. jméno dárce. Připojuji se k závěru podpůrného dopisu sester z oddělení výchovy a vzdělávání a oddělení mládeže ÚCK z únorové sborové zásilky, kde píší: „Věříme, že se díky štědrosti členů církve podaří zajistit pokračování návštěv mladých krajanů, které jsou duchovním, kulturním i jazykovým obohacením pro všecky zúčastněné.“ Při této příležitosti si dovoluji poděkovat za finanční podporu těchto aktivit přicházející i od přátel ze zahraničí (např. od bratra Měřičky ze Salzburku).
V úvodu jsem zmínil, že mám radost, že i v letošním roce se budou moci vzájemné kontakty rozvíjet, a to jak na půdě sborové, tak i spolkové. Chci čtenáře informovat o tom, že se v letošním roce v týdnu od 24. do 30. září připravuje setkání krajanů pod názvem „Češi ve světě – oslavy Dne české státnosti 2012“, které se koná pod záštitou prezidenta republiky. Program je koordinován Ministerstvem zahraničních věcí ČR. Toto týdenní setkání bude zahrnovat slavnostní večer uspořádaný Národním muzeem v památníku na Vítkově, Mezinárodní krajanský festival, konferenci Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů, předání ceny „Významná česká žena ve světě“, přednášky v Náprstkově muzeu a celou akci završí slavnostní večer v Den české státnosti 28. září 2012 v historické budově Národního divadla za účasti významných osobností z veřejného života a Čechů ze zahraničí. V rámci setkání krajanů se připravuje také společná ekumenická bohoslužba v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. Přípravu všech těchto setkání lze sledovat na www.mzv.cz/krajane.

Těší mne, že se s vámi mohu podělit o tento start do nové sezony s nadějí, že Boží požehnání a milosrdenství se jako duha bude klenout nade všemi cestami a společnými akcemi. Rád se pak s vámi na stránkách Českého bratra tu a tam podělím o mnohé zážitky ze svých cest za krajany.
Pb+

Český bratr 2/2012.

Čtenářům Českého bratra asi není příliš nutné vysvětlovat, co je Noc kostelů. Letos budou české kostely v noci otevřeny totiž již počtvrté, minulý rok se do této akce zapojila téměř třetina našich sborů. Tato ekumenická tradice má počátek v roce 2005 ve Vídni, odkud se pak rozšířila přes hranice napřed do Brna a do Plzně a loni už se konala na území od Aše až k Trnavě, tedy poprvé i na Slovensku. Celkem loni do Noci kostelů zúčastnilo téměř 1700 kostelů, z toho v České republice 939. Čeští katolíci, evangelíci, husité a další členové církví sdružených v Ekumenické radě připravili dohromady více než pět tisíc programů. O mimořádném zájmu české veřejnosti o program Noci kostelů svědčí i více než 300 000 návštěvnických vstupů zaznamenaných během tohoto večera a noci. Pokud jste dosud stáli stranou s pocitem, že nemáte co nabídnout nebo nemáte dost lidí na organizaci programu, myslete na to, že program může být jednoduchý a jeho součástí nemusí být vždy jen velkolepý koncert nebo profesionální výstava. Svou modlitebnu můžete otevřít jen jako místo pro ztišení, modlitbu, meditaci, čtení z Bible či rozhovor u koláče a čaje. Nástěnka nebo panel s informací a několika fotkami ze sborového života pomůže váš otevřený kostel oživit a může být po letech života v totalitě, kdy byly církve trpěny jen za zavřenými dveřmi, symbolem otevřenosti navenek a příležitostí k odbourávání předsudků. Můžete také představit spolupráci vašeho sboru s některým střediskem Diakonie ČCE či například s obecně prospěšnou společností Jeden svět, která při této příležitosti nabízí představení svého programu a prodej fairtradových výrobků.

Aktivnější sbory mohou připravit bohatší kulturní program – vystoupení hudebního tělesa, varhanní koncert, připravit výstavu s informacemi o sboru nebo církvi, divadlo či autorské čtení – nápady v minulosti byly rozmanité a každý sbor tuto příležitost uchopil podle svých možností. Pořadatelé upozorňují, že se letos Noc kostelů koná na Den dětí a je pravděpodobné, že někteří rodiče budou hledat možnost, jak se této akce zúčastnit s dětmi.
Pokud se letos (ať už znovu nebo poprvé) chystáte zapojit, je nyní právě nejvyšší čas začít s přípravami. Z organizačních důvodů je Noc kostelů rozdělena na území, která odpovídají katolickým diecézím. Podle vašeho kraje najdete na webových stránkách http://www.nockostelu.cz příslušné kontakty v jednotlivých oblastech, kam můžete váš zájem o spolupráci ohlásit. V každém případě je dobré mít na zřeteli, aby byla vaše akce zveřejněna v informační brožuře, kterou jednotlivé oblasti k této akci vydávají. Tím se mohou dozvědět o vašem otevřeném kostele nebo modlitebně i ostatní. Vaši oblastní koordinátoři budou určitě znát termín uzávěrky příslušné brožurky k tisku, buďte proto s nimi v kontaktu a pošlete jim informace včas.

V ekumenickém oddělení budeme rádi informováni o vašich zkušenostech a plánech a rádi také pomůžeme v případě otázek či nesnází.

Daniela Hamrová