Český bratr 3/2012.

Na setkání duchovních Moravskoslezského seniorátu již před mnoha lety nám jeden z kolegů představil velmi inspirující program pod názvem Knihy pro Theofila. S odkazem na biblickou postavu Theofila nám představil svůj výběr literatury, kterou užívá jako doporučenou pro ty, kteří projeví zájem o křesťanskou duchovní cestu a ptají se, kudy vede a co na ní mohou čekat.

Theofilos byl mladý muž, který prožil svou konverzi (životní obrat ke křesťanské víře v Boha) v prvních desetiletích existence křesťanské církve. Právě jemu věnoval své dílo Lukáš, jeden z evangelistů (srov. Lukáš 1,1–4). Inspirován tímto kolegou bych rád napsal o knihách, které mám sám připraveny pro „Theofily“ v okolí našeho sborového společenství.

Kniha je zahrada do kapsy

V minulém článku této volné série Misijních inspirací jsme si ukázali, že k rozhodnutí pro křesťanskou životní cestu vedou lidi kolem nás různé důvody (Čtyři hlavní důvody, proč se lidé zvenčí stávají křesťany, ČB 2012/1). V určité fázi jejich tázání se ovšem kvalitní křesťanská literatura může uplatnit téměř u všech. „Kniha je zahrada do kapsy,“ říká arabské přísloví. To, jak na pátrače zvenčí působí náš sbor a my sami jako jednotliví křesťané, může být velmi osvěžujícím způsobem doplněno kvalitním textem jiného křesťana. Jedním z úkolů farářů i aktivních laiků by tak mělo být stálé sledování křesťanské knižní produkce a její následné doporučování členům sboru i hledačům, které nám Pán Bůh pošle do cesty.

Mé knižní tipy

Prvním mým tipem pro Theofily je knížečka brněnského faráře Jiřího Grubera Pojď a přesvědč se. Vznikla s výslovným záměrem představit zájemcům zvenčí současné české evangelické křesťanství. Je tak vhodná téměř pro všechny, kdo se začnou vážněji zaobírat možností, že by jim podíl na životě v evangelické církvi mohl něco dát.

Objevím-li u svých, zatím nevěřících nebo hledajících přátel nějaký zájem o historii, snažím se doporučit (a věnovat) knihu Luďka Rejchrta Taková dlouhá cesta. Autor v krátkých a velmi čtivých kapitolkách popisuje osudy klíčových postav dějin křesťanské církve.

Často půjčuji rovněž knihy rozhovorů s výraznými osobnostmi naší církve, se Svatoplukem Karáskem (Víno tvé výborné) nebo Milošem Rejchrtem (O něco svobodnější).

Výrazný misijní přesah mají všechny knihy katolického kněze a myslitele Tomáše Halíka. Podle zkušeností autora těchto řádků oslovují především vzdělanější a intelektuálněji zaměřenější tazatele.

Praktičtěji jsou zaměřeny knihy dalšího výrazného katolického autora Anselma Grüna. Ten se v knihách Řízení jako duchovní úkol nebo Prameny vnitřní síly vyrovnává např. s velkou zátěží, která je v současnosti kladena na velmi zaměstnané příslušníky střední generace.

Zase jiného druhu je inspirativní kniha Pět jazyků lásky evangelikálního autora Garyho Chapmana. Křesťanský manželský poradce v ní upozorňuje především na to, že jsou různé způsoby, jak milovanému vyjádřit lásku. Při četbě této knihy se čtenář ovšem také velmi příjemným a přirozeným způsobem dozví, jak může křesťanská víra a láska ovlivnit každodenní praxi vztahů k našim nejbližším.

Velmi asertivní křesťanskou odpověď na útoky militantních ateistů, jako je např. Richard Dawkins, nabízí americký autor indického původu Dinesh D´Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak.

Jaké jsou tvé knihy pro Theofila?

Toto jsou jen některé z knih, které mám připraveny pro své Theofily. Výběr laskavého čtenáře, ať je duchovní či laik, bude zřejmě jiný. To není vůbec na škodu. Klademe přece sami různé důrazy, na cestě víry kráčíme rozdílnými pěšinkami, zaujmou nás tedy i různé texty a knihy. Důležité je, abychom měli vůči našim Theofilům otevřené oči i srdce. Vhodná chvíle a vhodná kniha k půjčení či k darování našim zatím nekřesťanským přátelům se pak najde již relativně snadno.

Roman Mazur

 

Český bratr 3/2012.

Každý rok koncem ledna mají studenti evangelické teologické fakulty (ETF), zkouškové období. Volná místa ve velké posluchárně obsadíme my, faráři a farářky z celé republiky. Spolek evangelických kazatelů (SPEK) pořádá farářský kurz a na něm mnozí z nás nemohou chybět.

Jak poznamenala jedna z organizátorek kurzu, při výběru tématu letos peníze hravě zvítězily na Duchem svatým a láskou. Celý týden jsme se společně s lektory zamýšleli nad otázkami a problémy, které nám peníze v různých souvislostech přinášejí – ve společnosti, v církvi, v osobním životě. Začali jsme (jak jinak) bohoslužbami, které vedli faráři Lubomír Kabíček a Dan Heller. Plný kostel u Martina ve zdi potvrzoval trend posledních let – účastníků kurzu přibývá, a pokud jen trochu mohou, přijíždějí už na zahájení.

Štěstí, lásku ani spasení za peníze nekoupíš

V první přednášce se profesor ETF Pavel Filipi věnoval (opět: jak jinak) tomu, jak se o penězích a o majetku píše v Bibli. Od přijímání majetku jako znamení požehnání od Hospodina přes neutrální a praktický pohled na majetek až k jeho démonizaci. V biblickém podání jednoznačně převažuje solidarita s chudými, upozornění, že skutečně dobré hodnoty za peníze nelze koupit. V diskusi se rozcházely názory na to, zda lze biblické zprávy aplikovat beze zbytku v dnešní církevní praxi. Zda vzít vážně povolání k následování Krista také znamená zřeknout se majetku. Profesor Filipi konstatoval, že hodnotou není zřeknutí se majetku, hodnotou je povolání, úkol – a o tom je třeba uvažovat. Potom se uvidí, jak máme nakládat s penězi. „Potom se peníze rozhrnou na hromádky správně.“

Hodnotou je jistota bydlení a zaměstnání

Jan Lamser, který pracuje ve finančním sektoru, přednášel o vztahu mezi vinou a dluhem. Sociolog Dan Ryšavý říkal, že to, že o penězích mluvíme více než dřív, je spíše odrazem mentálního stavu společnosti než její skutečnou situací. Bohatství nebo chudoba mají různá měřítka, faktory, které ovlivňují chudobu rodin, se mění. Důležité je, kam řadíme sami sebe. Překvapilo mne tvrzení, že jako společnost tlak peněz tolik neprožíváme. Důležitější než výše účtu je pro většinu lidí jistota bydlení a jistota zaměstnání. V porevolučních letech tyto priority vedly k závažným politickým rozhodnutím – proto vlády investovaly do nefunkčních podniků a bály se změn v regulaci nájmů. Velkým nebezpečím je to, čemu říkal „tah peněz“, nutkání pořídit si, třeba na dluh nebo podvodem, věci, které mají druzí.

Vztah k penězům

Novinářka Petra Procházková vtipně, se znalostí věci a s nadhledem srovnávala vztah k majetku v zemích, které jsou dlouhodobě sužovány válkou, a v zemi naší. Válka podle ní vztah lidí k majetku zásadně nemění, ten stále hraje důležitou roli. Peníze lidé potřebují všude stejně, jenom je používají jinak. Velký vliv na jejich využití mají tradice: v muslimských zemích rozhodují ohledy na potřeby široké rodiny.

Dluhy a jejich odpuštění

Filozof Jan Sokol nazval svou přednášku Co jsou peníze. Začal „od Adama“, historií, tím, že vysvětlil vznik a funkci peněz v průběhu dějin. Ukázal, že peníze, navzdory rádoby pohrdavému vztahu intelektuálských kruhů, měly a mají stále ve společnosti pozitivní vliv. Jsou prostředkem směny, znamenají kupní sílu, když je máme, dávají nám možnost volby. Peníze s sebou také samozřejmě nesou mnohá nebezpečí – třeba tím, že srovnávají všechno se vším, prostředkují moc (ale pořád je lepší mít v ruce peníze než meč nebo pistoli), usnadňují korupci. Upozornil, že specifickým problémem společnosti od starověku byly dluhy, předlužení a úroky. Vždy bylo nutné – čas od času – dluhy odpouštět, ať už formou milosti při nástupu nového panovníka nebo nám známou izraelskou institucí milostivého léta. Dnes sebeukázněnější společnost žije na dluh. Při současném propojení všeho se vším hrozí, že když padne jeden stát, padají další. Proto je třeba – z praktického hlediska – dluhy nebo úroky odpouštět.

Chudoba a naše (bez)moc

Eva Grollová a Jana Škubalová z Diakonice ČCE nám ukázaly chudobu v konkrétních souvislostech. Nejprve v situacích, ve kterých se běžně ocitají lidé kolem nás: při opravách zubů, rozbití domácích spotřebičů, možností poslat děti na školu v přírodě. Za skutečnou chudobu se lidé stydí, uzavírají se do sebe a dostávají se do izolace. Je výzvou pro členy sborů, aby citlivě vyhledávali spojení s druhými, pomáhali odstraňovat strach a osamění a vytvářeli prostředí přirozené důvěry, ve které se lidé nebudou bát ke své chudobě se přiznat. „Nemusíme milovat celé lidstvo, ale pána ze sousedství, kterému smrdí ponožky.“ Jako příklad konkrétní dobře rozmyšlené pomoci v cizině představily projekt, na kterém Diakonie spolupracuje v Etiopii.

Sociální rozdíly a jejich černobílé vidění

Constance Šimonovská, farářka v Rumburku, mluvila o sociálních rozdílech v obci z pohledu farářky, zvláště s ohledem na nedávné nepokoje v Šluknovském výběžku. Na konkrétních příkladech ukazovala, jak málo stačí, aby se za podpory zjednodušujících zpráv v médiích vytvořil černobílý obraz skutečnosti, jak lehce vzniká ve společnosti pocit ohrožení, bezmoci a strachu, a jak z toho vyrůstá pocit nenávisti, která se v jejich případě koncentrovala na Romy. Rozlišit předsudky, fámy a fakta je velmi pracné. V podobných situacích může pomoci dlouhodobé osobní nasazení moudrých lidí, trpělivý rozhovor s lidmi na různých stranách konfliktu (v obojím mohou pomoci členové sborů, ale do toho se většinou nikdo nehrne) a každodenní práce kvalifikovaných sociálních pracovníků, kterou ovšem musí někdo zaplatit.

Majetkové narovnání a obětavost

Člen synodní rady Pavel Stolař, který se podílí na jednáních o majetkovém narovnání státu s církvemi, nám představil scénáře pro obětavost členů, podle kterých se budou muset řídit různě velké sbory, když si budou chtít v budoucnosti udržet samostatnost. O osobním boji s rodinným rozpočtem leccos prozradila farářka Elen Plzáková. Zmínila židovské přísloví, které říká, že opravdu chudý je ten, komu není shůry dáno. A nám toho bylo dáno hodně. V pobožnosti na závěr odstupující předsedkyně SPEKu Hana Pfannová četla 121. žalm. Připomněla, že nám Hospodin vytváří prostor, ve kterém můžeme svobodně žít, včetně nakládání s majetkem. Naše pomoc je od Hospodina, který učinil nebe i zemi.

Čerstvý vzduch všem

Na farářském kurzu toho zaznělo samozřejmě mnohem víc. Celý program byl opět velmi pečlivě připraven. Mohli jsme se vzdělávat a čerpat – inspiraci, nové pohledy, „čerstvý vzduch“ (v přeplněné posluchárně samozřejmě nikoli doslovně), setkávat se s kolegy z různých sborů a z různých zemí. Jsou mezi námi velké rozdíly, ať už jsou dány věkem, povahou, důrazy ve sborové práci nebo zkušenostmi, a je to zajímavé. Vzhledem k tématu kurzu si dovolím poznamenat, že nikdo z kolegů, se kterými jsem se v životě měla možnost setkat, nešli „dělat faráře“ kvůli platu a jistotě zaměstnání.

Téma kurzu bylo podle mne vybráno dobře. Rozhodování, která nás čekají v souvislosti se změnami v obětavosti členů sborů a v příjmech od státu, budou bolestná. Je potřeba, abychom se seznamovali s vlivem peněz a hledali kritéria, podle kterých o nich budeme rozhodovat. Ať chceme nebo ne, bez peněz se církev neobešla nikdy. Pokud se však starostmi o peněžní zabezpečení církve necháme ovládnout, budeme čelit problémům ještě větším. Pokud se při rozhodování o penězích necháme vést Duchem svatým, láskou k Bohu a k bližním, potom se budoucnosti obávat nemusíme, i kdybychom neměli na kontě ani korunu.

Naděje Čejková, farářka v Hlinsku

Český bratr 2/2012.

Z historie školy
Evangelická akademie (EA) byla zřízena Českobratrskou církví evangelickou jako střední škola zaměřená na výchovu sociálních pečovatelů a dalších odborných pracovníků  zejména pro Diakonii ČCE. Škola byla zařazena do sítě škol, předškolních a školních zařízení hned na podzim roku 1990. Od roku 1996 se místo Evangelické akademie ve vzdělávacím systému výrazně změnilo. Byla zřízena Vyšší odborná škola sociálně právní (VOŠ), která nahradila původní nástavbové dvouleté studium a vytvořila tak jednu právnickou osobu se střední sociální školou.
Vzhledem k potřebě zajišťovat bezproblémovou komunikaci některých Romů s úřady vyvstala v druhé polovině devadesátých let v naší společnosti potřeba sociálního vzdělání dospělých Romů, kteří by se stali nezávislými prostředníky mezi státní správou a místními komunitami. V průběhu jara 1997 byl na podnět Rajka Ďjuriče ve spolupráci nadace Open Society Fund, katedry sociální práce FF UK a Evangelické akademie vytvořen projekt dálkového vzdělávání na úrovni středoškolského studia jako studijní obor Sociální činnost v prostředí etnických minorit. Tento projekt byl po dobu pěti let experimentálně ověřován a od 1. 9. 2004 se stal řádným oborem – Sociální činnost v prostředí etnických minorit. Evangelická akademie Praha je tedy od roku 2006 zapsána jako školská právnická osoba do školského rejstříku jako Evangelická akademie–Vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola.

Poslání školy
Posláním Evangelické akademie je připravit sociální pracovníky, kteří budou schopni samostatně pracovat v sociální sféře ve prospěch potřebných, s ohledem na moderně koncipované služby a na křesťanský přístup ke klientovi.
Kromě kvality odborného vzdělání klademe důraz na kultivaci etických postojů žáků a studentů. Usilujeme o to, aby hodnoty milosrdenství a solidarity, důstojnosti klienta a tolerance získaly u studentů a žáků svou přesvědčivost a aby se studenti na nich chtěli sami svobodně podílet. Zde jsou u díla všichni pedagogové, ale také spirituál školy.

Spolupráce s vysokými školami
V roce 2007 navázala Evangelická akademie úzkou spolupráci s Evangelickou teologickou fakultou UK, absolventům Vyšší odborné školy sociální práce je od roku 2008 umožněno, aby si po složení přijímacích zkoušek na ETF UK během jednoho roku prezenčního studia doplnili vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru Pastorační a sociální práce a získali titul bakalář (Bc.).
VOŠ dále spolupracuje s Fakultou humanitních studií UK (FHS). Některé předměty vyučované na VOŠ byly schváleny vědeckou radou FHS a jsou vypsány v informačním systému UK. Studenti FHS a dalších fakult UK je tudíž mohou absolvovat na EA.
Stejně tak spolupracujeme s Teologickou fakultou Jihočeské univerzity. Pokud jsou naši absolventi přijati na kombinované studium Sociální péče / Sociální a charitativní práce, je jim uznáno vzdělání získané na naší škole.

Vzdělávací centrum
Od školního roku 2008/09 je součástí Evangelické akademie centrum dalšího vzdělávání. EA je akreditovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí jako vzdělávací instituce pro oblast celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a kvalifikační vzdělávání pedagogických pracovníků. V minulém roce byly realizovány dva tyto kurzy, kterých se zúčastnilo 25 pracovníků a pracovnic v sociálních službách, a kurz Podpora komunikačních dovedností dětí raného věku, kterého se zúčastnilo 14 speciálních pedagožek ze speciálních center a mateřských škol.

Od počátku školního roku 2011/12 otevřela EA také studium na Pedagogickém lyceu pro žáky střední školy. Vzhledem k tomu, že škola je v nájmu ve velmi malých prostorách bývalé mateřské školy, jsou studenti Pedagogického lycea dosud s ostatními studenty souběžně ve stejné třídě. Problém umístění školy do větších prostor řešíme od  přestěhování do Hrusické ulice. Od té doby je VOŠ vždy v jiných prostorách pronajímaných někde poblíž a pedagogové jsou nuceni přebíhat z jedné budovy do druhé, někdy i přes několik ulic.

Práce spirituálky
Od roku 2007 je na EA Praha zřízeno synodem ČCE místo spirituála/spirituálky neboli  školního faráře/farářky. Ten/ta studentům i pedagogům slouží školními bohoslužbami, které se konají vždy na začátku a konci školního roku, před vánocemi a před velikonocemi. Všem je v počátku studia  jasně podaná informace, že v hodinách pobožností, základů křesťanství a bohoslužeb, nejde o násilné obracení na víru, ale o nabídku spoluúčasti na českobratrské zbožnosti. Všechna tato shromáždění se opírají o biblický výklad a zpěv ze zpěvníku //Svítá//. Je to práce novátorská a dost namáhavá. Ale také radostná. Foto zachycuje malý pěvecký sboreček, který doprovází bohoslužbu o vánocích a velikonocích.

Irena Škeříková

 

 

Český bratr 2/2012.

Šárka Schmarczová (1976) je od ledna šéfredaktorkou časopisu pro mládež Bratrstvo, v jehož redakční radě předtím více než rok dobrovolnicky pracovala. Studuje Evangelickou teologickou fakultu, je matkou dvou dětí. Angažuje se v redakčních týmech časopisu Protestant a internetového serveru i-divadlo.

Co vás přivedlo k tomu, přihlásit se do výběrového řízení na šéfredaktorku Bratrstva?
Byla to výzva, která přišla v ten pravý čas. Už rok jsem byla členkou redakční rady a cítila jsem, že se musím posunout dál, a jsem ráda, že ta cesta vede přímo. Pracovní místo šéfredaktora //Bratrstva// bylo zřízeno na poloviční úvazek od ledna letošního roku.

Co pro vás znamená, že komise vybrala právě vás?
Nejdřív to byla radost a pocit, že když něco člověk něčemu věnuje, tak mu to Bůh nějak vrátí. Je to však hlavně úkol, který mě těší, a doufám, že ho zvládnu.

Co plánujete v časopise pro mládež změnit?
Chtěla bych časopis přiblížit mladým lidem vně církve a případně i ekumenicky otevřít. Začali jsme novou grafikou, která je veselejší a vzdušnější. Dalším krokem je vytvoření elektronické podoby časopisu.

Co je v Bratrstvu stále nosné?
To, co v jiných časopisech nenajdete, tedy rozhovory o víře a články o evangelících a křesťanství vůbec. A hlavně biblické úvahy. Jen pro dnešního mladého čtenáře je chceme víc zaměřovat k současnosti a budou kratší.

Nezní vám název časopisu Bratrstvo trochu archaicky?
Ano, máte pravdu, že zní trochu archaicky. O změně názvu jsme uvažovali a není vyloučená. Na druhou stranu je to název, který má u nás velkou a úctyhodnou tradici.

Jaké máte představy o spolupráci s dalšími církevními médii, jako jsou časopis Český bratr, webové stránky e-cirkev, web mládeže nebo sborové zásilky?
Určitě spolupráci na všech úrovních vítáme. Nyní jsme kupříkladu navázali spolupráci se střediskem rozvojové pomoci Diakonie ČCE. Prostor našich webových stránek máme v plánu nabídnout pro prezentaci církevních akcí, přispívat budou moci faráři, představitelé církve, ale rádi bychom spolupracovali třeba i s Evangelickou teologickou fakultou.

Co byste chtěla vzkázat čtenářům Českého bratra?
Chtěla bych hlavně pozdravit všechny naše bývalé čtenáře a požádat je, aby si nás alespoň v kostele prolistovali, a pokud budou mít chuť, napsali, jak se jim nové Bratrstvo líbí.

Ptala se Daniela Ženatá