Český bratr 9/2012.

Komunitní centrum rozkvétá

Naproti faře v Horní Krupé stála stará škola. Sloužila ze všech evangelických škol na českém území nejdéle – až do roku 1930. Pak ji využíval hornokrupský sbor jako sborový dům. Její budovu se podařilo uvést opět do života. Jak jsme psali již v Českém bratru 3/2011, občanské sdružení Slunečnice, které je součástí Sdružení evangelické mládeže a těsně spolupracuje s ekologicky zaměřenou obecně prospěšnou společností Chaloupky, zde buduje moderní komunitní centrum.

Škola a byt
Krupská škola, představující první etapu projektu, funguje již více než rok. V zimním období slouží k bohoslužebným shromážděním a přes týden ke schůzkám přírodovědného kroužku dětí z obce. V rámci projektu Devatero řemesel poznávají řemesla, zvou šikovné řemeslníky, od nichž se učí různým dovednostem a zručnosti. Celá původní školní budova prošla rekonstrukcí, má novou střechu a bezbariérový nájezd, útulnou shromažďovací místnost s kamny a jednoduchým zařízením včetně vynalézavě vestavěné knihovny. V levé části je připraven byt pro budoucího lektora. „Pro sbor i obec je výborné, že škola znovu ožila,“ vysvětluje krupský farář David Šorm, který mě provází cestou od fary ke škole. Po někdejším blátě ani památky, cesta je vydlážděna kameny, nájezd pro vozíčkáře se blýská novým zábradlím. „K projektům Slunečnice patří také naučná stezka Za humny s interaktivními zastaveními a duchovními tématy, která rozvíjejí hravost a fantazii. Ta už je také hotová a dobře slouží skupinám dětí, které sem přijíždějí na výukové programy,“ dodává David a hned přechází k vysvětlování dalších záměrů a plánů.

Stodola na dvoře
„Aby mohlo venkovské komunitní centrum fungovat a představovat křesťanské hodnoty ve spojitosti s ekologickou výukou a pěstováním venkovských tradic a zvyků, potřebujeme další prostory. A tak se v druhé etapě rodí ve staré stodole dědova dílna a variabilní prostor pro výstavy a neformální setkávání. Stodola už je z velké části opravena  také, má nová pojízdná vrata, půdní prostor bude brzy sloužit k přespávání až dvaceti nocležníků. V dědově dílně stojí nádherná kachlová kamna, která jsme našli rozebraná kdesi na půdě a podařilo se je zrekonstruovat,“ ukazuje David na opravdový skvost, když procházíme stodolou s novou dlažbou a dřevěnými schody na rozlehlou půdu. Od nového školního roku bude pracoviště v Horní Krupé zařazeno do školských zařízení s dotací od ministerstva školství pro školskou a vzdělávací činnost. Začnou jezdit skupiny dětí, budou zde působit dva lektoři, placení z o.p.s. Chaloupky, jediné organizace v kraji Vysočina, která se specializuje na environmentální vzdělávání ve školách. Nabízeno má být dvanáct výukových programů. „Jeden z lektorů bude s rodinou bydlet právě v bytě ve škole a já jsem moc rád, že to budou evangelíci z Jihlavy. Tradice evangelických učitelů se naplní v moderním pojetí,“ vysvětluje David a je vidět, že mu na tom opravdu velice záleží.

Srub na výukové louce
V letošním roce má na zahradě před školou vyrůst ještě přírodní učebna. Vlastně takový ze tří stran otevřený srub, kde děti budou moci hned venku pozorovat donesené přírodniny, sázet rostliny a podobně. Na místě už je hromada použitých cihel, které jeden bratr věnoval ze své bouračky. Srub je doplněním výukově meditační louky pod školou.

Kůlna
V koutě areálu stojí stará kůlna s přilepenou garáží. I pro tuto zchátralou budovu má David plán: „Tady bych rád viděl zimní učebnu s možností noclehu na přilehlé půdě pro dalších dvacet lidí. Tahle šopa se bude muset v podstatě strhnout a postavit znovu. Udělat dole záchody a umývárnu by neměl být problém. Kůlna přiléhá ke škole, takže by vnitřkem šlo objekty lehce propojit. A pokud by v budoucnu mohly v areálu pobývat dvě nezávislé skupiny dětí i v zimním období, bylo by to ekonomicky docela zajímavé.“  Na tyto smělé plány má Slunečnice přislíbené peníze od Místních akčních skupin, David hodlá zkusit požádat rovněž o příspěvek z nadace OKD. „V této budoucí učebně bych chtěl také zřídit stálou výstavu. Fenomén evangelických škol není v naší církvi dosud zpracován a určitě by stál za pozornost. Zejména na českém a moravském venkově udělali evangeličtí učitelé v minulosti obrovský kus práce. Žili často v nuzných podmínkách, ale nebývale pozvedli obecnou vzdělanost. V 19. století pracoval v mnoha sborech dělný tandem farář – učitel. Tento model byl výborný v tom, že formoval děti, které v obci žily. Sbory rostly, protože děti měly identitu evangelíka. Dostalo se jim vzdělání a byly formovány duchovně. K tomu bych se chtěl vrátit,“ má ve svých záměrech David jasno.

 

Vydrží to?
Aktivity sboru a jeho faráře závisí na budování týmu dobrovolníků a spolupráci s o. p. s. Chaloupky, která je v České republice průkopníkem této činnosti a má s výukovou činností již dvacetileté zkušenosti. Se sborem má uzavřenu smlouvu na užívání prostor školy na deset let. Udržitelnost projektu má posílit i lektor, který bude bydlet přímo ve výukovém areálu.

Fara
Krupský farář je muž činu. Souběžně se všemi těmito aktivitami se v rámci projektu Zelená úsporám zateplovala letos fara. „Někdy už jsem se z těch montérek ani nevysvlékal, snad jen v neděli do taláru,“ vzpomíná na hektický čas David. „Měli jsme ale peníze od Státního fondu životního prostředí i Jeronymovy jednoty, také sbor se zateplením a mírnou rekonstrukcí počítal. Jsem rád, že je fara hotová.“ Jinak lze na každém kroku vidět, jak budování komunitního centra faráře baví. Je zřejmé, že propojení práce duchovního a učitele je mu přirozeně vlastní. Se vší pokorou zde roste úctyhodné dílo.
Slavnostní otevření zrekonstruované farní stodoly, která bude sloužit jako Dědova dílna a Galerie stodola proběhlo 9. září. Program začal bohoslužbami v kostele, při kterých kázal synodní senior Joel Ruml. Odpoledne byla stodola otevřena vernisáží výstavy „Neučiníš sobě rytiny. Evangelické umění toleranční doby“ a doplněna výstavou fotografií Olgy Stráníkové z Ubušína.

Daniela Ženatá

pro ty, kdo chtějí vědět více: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097944695-nas-venkov/

Český bratr 8/2012.

Ve sboru ČCE v Sázavě na Českomoravské vrchovině se Den Země (22. 4.) připomíná již mnoho let. Před dvanácti lety k nám na bohoslužby v této době začal pravidelně přijíždět a na témata o vztahu přírody a člověka kázat RNDr. Jiří Nečas, předseda ekologické sekce České křesťanské akademie.

Před čtyřmi lety jsme se rozhodli program rozšířit a nabídnout po společném obědě členům sboru i obyvatelům vesnice a okolí zajímavé činnosti, kterým jsme začali říkat „rozmanitá odpoledne“. Snažíme se uspořádat nějakou poutavou přednášku nebo besedu a připojit rukodělné činnosti, hry v přírodě nebo hudební program. Před dvěma lety jsme si užili dokonce mezinárodní program připravený spolu s přáteli z našeho partnerského sboru v nizozemském Harenu.

Letos jsme Den Země slavili trochu opožděně 6. května a do programů zaměřených tentokrát hlavně na život hmyzu se v kostele a na faře zapojilo skoro sto lidí od batolat až po seniory. Začali jsme přednáškou pana Vlastimila Bubeníčka z Českého svazu včelařů o včelách, včelstvech a včelaření. Viděli jsme ukázkový úl i s včelí královnou, různé včelařské pomůcky, včelí produkty a mnoho výrobků z nich. Poučili jsme se o významu včel v naší krajině a o jejich dokonale organizovaném životě.

Potom jsme na faře uspořádali ochutnávací medovou soutěž, cílem bylo tak trochu poznávat medy z okolí bližšího i vzdálenějšího, ale hlavně si zamlsat a zasmát se většinou nevelkým schopnostem našich chuťových pohárků. To včely mají na nektar jemnější jazýček a o místech s tím nejlepším si dokonce tancují navzájem tanečky! V dalších dílničkách jsme stáčeli svíčky z včelího vosku a batikovali látkové ubrousky, moc pěkně to šlo i hodně malým dětem a všichni si odnesli domů hezké použitelné výrobky.

Letošní „rozmanité odpoledne“ bylo uzavřeno světovou premiérou! Z Prahy k nám přijeli hudební skladatel Jan Hálek a houslista České filharmonie Václav Kvapil a z Českého Brodu katolický duchovní, entomolog, fotograf a kreslíř hmyzu Matúš Kocian. Připravili si unikátní kombinaci ilustrovaného povídání o největší a nejvariabilnější živočišné třídě – hmyzu a premiérového provedení malých hudebních děl pro housle inspirovaných meditacemi nad různými druhy hmyzu.

Jsme Pánu Bohu moc vděčni, že máme co dělat a těší to nás i ostatní, jediným problémem při pořádání podobných větších akcí jsou dosud malé prostory na faře. Proto se těšíme, že příští ročníky „rozmanitých odpolední“ ke Dni Země už uspořádáme v přestavěné farní stodole, na které za přispění zahraničních dárců i sbírky na Hlavní dar lásky Jeronymovy jednoty pilně pracujeme.

Ilona Mužátková

 

Český bratr 8/2012.

 

Na víkend 16. a 17. června byly připraveny hlavní oslavy stého výročí otevření kostela Českobratrské církve evangelické v Hradci Králové. Termín nebyl náhodný, neboť právě před sto lety zde vyvrcholilo čtrnáctileté úsilí našich předků, spojených stejnou vírou a touhu postavit chrám Páně, kde by mohli hledat útěchu a posílení pro svůj mnohdy nelehký život.

„Za pilných prací na staveništi přiblížil se 16. červen 1912, kdy konány poslední Služby Boží v Sokolovně. Tělocvičné jednotě Sokol vřele poděkováno za dlouhé poskytování útulku našim shromážděním a připravováno důstojné otevření vlastního Chrámu Páně. Pozvánky rozeslány na všechny strany, aby radoval se s námi celý český Sion nad zdarem našeho díla, jemuž Bůh požehnal.“ Ve zprávě Spolku pro vystavění evangelického reformovaného chrámu Páně a pro zřízení evangelického reformovaného farního sboru v Hradci Králové se dočteme podrobně o všech přípravách, jednáních, rozhodování, horlivé práci, vzácné obětavosti osobní i finanční a nakonec i o celém průběhu neděle 7. července 1912, kdy byl kostel slavnostně otevřen. Při prvních bohoslužbách s posvěcením chrámu  byl instalován osobní vikář z Černilova J. Kantorek (kazatelskou stanicí Černilova byl Hradec Králové až do roku 1920). Tisícihlavé shromáždění, slavnostní průvod, učitelský pěvecký sbor, družička recitující k této příležitosti složenou báseň, jásavé zvuky varhan, společný zpěv, krásná kázání uvnitř i vně kostela, působivé proslovy hostí a hostina.

Sobotní podvečer
O tom, jaké bylo tenkrát počasí, se ve zprávě nepíše. Věřím však, že od účasti na takové slávě by tehdy naše předky neodradilo ani krupobití. A dnes? Slavnostně oblečení, usmívající se členové sboru a hosté vcházejí do kostela. Lavice se plní jen pomalu a mnoho míst zůstává volných. Když zvony na náměstí odbíjejí šest hodin, evangelický kostel se rozeznívá krásnou hudbou. Sólová trubka Jana Vernera a soprán Ludmily Vernerové, sólistky Národní opery, nám v duetu pronikají do uší a rozechvívají srdce.

Po hudebním zážitku následuje raut připravený ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Skok do života. Rozhovory u dobrého jídla a pití pokračují i po západu slunce a každý, kdo se podílel na přípravách, cítí, že vynaložená námaha se přetavila v radostné společenství. V kostele je zatím šero a ticho. Radostné veselí z farní zahrady sem nedoléhá. Voní lilie a opuštěné lavice čekají na ráno, na své věrné členy sboru i na vzácné hosty z blízka i zdaleka. A dočkaly se.

Nedělní jitro
V devět hodin už žádné volné místo nezůstalo a za varhanního preludia přicházejí synodní senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Valková, generální vikář královéhradecké diecéze Mons. Josef Socha a samozřejmě náš farář Štěpán Brodský. Žalm 138 (Srdcem celým tebe, Pane) zní jistě stejně krásně jako před sto lety. Kázání Joela Rumla na text z knihy Ezechiel (12,21–25a) bylo o naději. O tom, že je blízko čas, kdy se splní všechna zaslíbení, i když často míváme pocit, že nic nemá smysl (kolikrát to muselo přijít na mysl i našim předkům, když dlouhých čtrnáct let pracovali na vybudování kostela). Snad každý si zapamatoval citovanou tezi dánského teologa a filosofa Sørena Kierkegaarda „Bůh je – to jest: existuje možnost.“

Při společném slavení večeře Páně zní krásné preludium varhanice Ireny Audrlické a v závěru bohoslužeb se Mons. Socha zamýšlí nad složitou křižovatkou s pěti cestami, u které náš kostel stojí. Vnímá ji jako symbol poslání, že máme vyjít z kostela do všech stran a hlásat evangelium.

Po bohoslužbách všichni setrvávají v družném rozhovoru, mnozí si prohlížejí výstavu o historii kostela. Odpoledne za zvuku klarinetu vychází z fary průvod kolem kostela k nově vysazenému buku. Není to tak dávno, co tady stával buk statný a rozložitý. Nevzpomínáme ale jen na tohoto němého svědka historie kostela. Chceme k novému buku symbolicky přisypat hrst hlíny přivezené z Bohemky, vesnice, v níž na vzdálené Ukrajině žijí nejen krajané z českého národa, ale také souputníci v naší evangelické víře. Navzdory vzdálenosti jsme s nimi spojeni, stejně jako s ostatním lidem víry napříč staletími i vzdálenostmi.

Pokračování oslav na podzim
Na podzim budou oslavy sto let evangelického kostela v Hradci Králové pokračovat a my vás srdečně zveme do našeho společenství – 16. září na odpoledne her a zábavy Století pro děti a 21. října na divadelní představení o umění žít i umírat Oskar a růžová paní a 4. listopadu na koncert Dechového kvinteta Filharmonie Hradec Králové.

Na závěr poděkování všem, kdo zachovávají přízeň evangelickému kostelu v Hradci Králové, aby mohl sloužit k tomu, k čemu je určen – aby zde zaznívalo slovo Boží, slovo o naději a záchraně. Do tohoto prostoru je každý člověk zván, nejen proto, aby obdivoval jeho krásy, ale především proto, aby naplnil dny svého života smyslem.

Dagmar Urbanová (redakčně kráceno)
foto: Radek Jůza, Pavel Šimáně, autor loga David Urban

 

 

 

Český bratr 7/2012.

Druhé zasedání 33. synodu.

Fanfáry žesťového souboru Consonare vítaly v pražském kostele na Vinohradech účastníky zahajovacích bohoslužeb druhého zasedání 33. synodu ČCE.

„Vždyť tento svět trvá a žije proto, že je v něm církev, která má ještě něco za úkol. Bůh nám daroval tento svět a lidi kolem nás, abychom je zachránili. Nejsme o nic lepší ani chytřejší než oni. Přesto jim můžeme dodat naději a odvahu, i když ji sami často ztrácíme… Nevadí, že je nás málo… Často se dostáváme do situací, kdy mnohé, ne-li všechno záleží na tom, zda my a lidé kolem nás budou mít dost odvahy a naděje. Přitom si musíme zachovat chladnou hlavu a nepřeceňovat své síly. Jednat rozumně a přitom věřit Bohu, pro kterého nic není nemožné. Jsme na lodi, která se všelijak zmítá. A nejsme na ní sami.“ Tyto myšlenky zazněly v kázání předsedy synodu, faráře Jiřího Grubera.

Synodu se účastnilo sto poslanců a poradců, dvacet hostů z domácí a zahraniční ekumeny a pracovníci ústředí církve, kteří od rána do noci zajišťovali servis.
Podíl ČCE na jednání církví a státu kladně zhodnotila v pozdravech hostů ministryně kultury Alena Hanáková a popřála jednání synodu inspiraci.

O ubývání členů v církvi hovořila Gerhild Herrgesellová, zemská kurátorka Evangelické církve v Rakousku, kde mají zkušenosti obdobné jako u nás. Řídí se heslem evangelizovat evangelicky. Zajímavý je způsob jejich misie: poutní cesta přes Alpy po stopách pašeráků Biblí z doby protireformace.

Z Wormsu přijel Ulrich Oelschläger, předseda synodu Evangelické církve v Hesensku-Nasavsku, která má s naší ČCE společnou reformační minulost. Téma letošního synodu – malé sbory – je aktuální také v jejich církvi, ročně jim ubyde jedno procento členů. Církev se zabývá otázkou, jak sborům spravedlivě rozdělovat prostředky, má-li například jeden sbor členů padesát, jiný sedm tisíc. Po pozdravech hostů ze zahraniční ekumeny představil synodní senior Joel Ruml nově ordinované členy církve.

Páteční zasedání synodu začalo stejně jako loni v Emauzích slibem poslanců. Poslanci schválili rozpočet povšechného sboru a sloučení sborů v Kadani a Chomutově pod názvem FS Chomutov. Poté začali diskutovat o třech stěžejních tématech letošního synodu: o dokumentu o sjednocení Evropy, o samofinancování církve a o malých sborech.

Prohlášení církve ke sjednocování Evropy
Miloš Hübner jako spoluautor dokumentu o sjednocení Evropy konstatoval, že jsme na křižovatce a je potřeba říci, kde stojíme. Teologická komise byla pro přijetí dokumentu, ale jen jako stanoviska synodu a ne celé ČCE. (Dokument byl otištěn v ČB 5/2012.)

Nový církevní zákon
Druhým tématem tohoto synodu byl očekávaný zákon, kterým chce stát řešit budoucí financování církví. Mimořádný synod v listopadu minulého roku vyjádřil souhlas s návrhem zákona, který by měl v budoucích třiceti letech pomoci církvím stát se nezávislými na dotacích ze státního rozpočtu.
„Předpokládali jsme, že zákon bude v době konání synodu již schválen. Zatím se tak ale nestalo a jeho osud je nejistý. Církev však již nechce jen čekat, co jí bude nabídnuto. Smyslem návrhů je proto postupná příprava na větší míru samofinancování církve než dosud. Je-li to v našich možnostech, to není otázka pro ekonomy, ale pro naši víru, naději a obětavosti,“ sdělil předseda synodu Jiří Gruber. Jan Krupa vyjádřil přesvědčení, že je potřeba, abychom začali se samofinancováním, i když to bude těžké, ať něco dostaneme, nebo ne. Předsednictvo synodu poděkovalo u příležitosti 70. narozenin předsedovi Jeronymovy jednoty Jiřímu Tomáškovi, který zůstává ve funkci i nadále.

Kardinál Duka na synodu
Čestným hostem synodu byl kardinál Dominik Duka. Rád přijal pozvání, pozdravil synodály nejen jménem České biskupské konference, ale i všech sester a bratří. Podle něho zasedání probíhá v časech napětí a nespokojenosti, kdy to jde ve státě i církvích z kopce. Naše víra se nebojí budoucnosti, ač nebude snadná. Každý úspěch je úspěchem obou církví, evangelíci nemají katolíky brát jako silnějšího bratra, ale pokračovat v důvěře. Je čas pro spolupráci v charitativní i v ekonomické solidaritě, nastávají nové podmínky, v nichž budou církve odkázány samy na sebe, odkládání na později není řešením. Jako církve jsme vyslali signál vůči společnosti v oblasti pastorační a evangelizační spolupráce (například při Noci kostelů), nejsme konkurenti ani nepřátelé, spojuje nás víra v našeho Pána. I do budoucna budeme spolupracovat v armádě, vězeňství, jako nemocniční kaplani, jako duchovní služba v záchranných systémech. Kardinál rovněž zavzpomínal na sousedství i spolupráci s evangelíky, s kterými mohl prožívat společenství víry.

Postavení a situace malých sborů
Problém „malých sborů“ vyrůstá z praxe, konkrétně z existenčních tlaků. Jde o existenci sborů, které svou velikostí, měřenou především finančním potenciálem, přestávají stačit na to, aby své působení (činnost, život) zajistily samostatně.
Církev má malých sborů víc než jednu třetinu. Podle výsledků průzkumu mezi seniorátními výbory jsou to sbory čítající do dvou set členů, v nichž na nedělní bohoslužby chodí méně než dvacet lidí a z dalších pravidelných aktivit se koná většinou jen biblická hodina v týdnu. Tyto sbory se často cítí ohroženy, a to především postupným ubýváním členů, nedostatkem finančních prostředků, ale i malou podporou celé církve. Některé malé sbory to již řešily sloučením se sborem sousedním, jinde dva malé sbory uzavřely unii a společně povolaly kazatele, jinde statečně pracují a věří, že si udrží samostatnost.

Petr Gallus byl toho mínění, že lepší by bylo vyjadřovat se o silnějším a slabším sboru a určit jej například podle aktivit. Miloš Dědič zase vyslovil názor, že měřítkem může být personální fond. Pavel Stolař prohlásil, že malé sbory neexistují, že jsou jen sbory, které se malé cítí nebo chtějí být malé. Joel Ruml nabídl podněty z francouzské reformované církve, která je podle svých představitelů v situaci, kterou si sami nevybrala. Významnou roli tam hraje jednotlivec, brzdou je příliš tradiční přístup a církev se příliš soustředí na stavby a  modlitebny. Nyní navrhují institut potulných kazatelů. Příslušnost k menšinovým  církvím ale nesou francouzští reformovaní s hrdostí.

Tomáš Pavelka se vyjádřil, že malé sbory nejsou v mimořádné, ale ve stále tísni. Eva Zadražilová přidala zkušenost z Jeronymovy jednoty: existují sbory téměř bez lidí, které však vlastní dva kostely a nechtějí se smířit s tím, že se kostel prodá. David Nečil definoval malý sbor, jako ten, kde chybí lidé na práci, na platby aj. Odpovědí je podle něho misie. Lze také uvažovat o alternativních modelech církevního společenství; můžeme se scházet po domech nebo v nafukovacím kostele.

Podle Jana Matějky jsme ve starém, přežitém modelu, musíme si najít priority a říct si, jaká církev má být. Radek Matuška se ptal, zda chceme mít církev v celé České republice. Neměli bychom mít Noc kostelů, ale Den kostelů. Také Roman Mazur soudil, že celoteritoriální pokrytí sbory je přežitý model. Tam, kde nejsou lidé, je dobré napovědět a sbor zavřít. Karel Šimr z malého sboru navrhl nepřemýšlet nad malostí, ale nad koncepcí, tedy nad tím, proč tu jako církev jsme. Uvedl příklad z Německa, kde mají kazatele seniorátního. Radka Včelná se zamyslela nad tím, kdo malým sborům pomůže. Střední sbor má peníze i lidi, stačí málo, aby se situace ještě zlepšila, a v tom je největší potenciál a rezerva. Michal Kitta si kladl otázku, jak vyladit solidaritu, aby fungovala co nejlépe. Tam, kde potenciál instituce slábne, stává se z ní kazatelská stanice, která pak zanikne. Iniciativně však může vzniknout duchovní život bez instituce.

Rozprava o majetkové náhradě
Nejstručněji se dá vyjádřit, že ČCE směřuje v dlouhodobé perspektivě k samofinancování nezávisle na tom, kdy k němu dojde. Naším úkolem je systematický přístup.

Synod přijal návrh následujícího usnesení:
1. Synod ukládá synodní radě, aby do 30. 9. 2012 poslala do sborů konkrétní otázky týkající se hospodářské soběstačnosti a obětavosti každého farního sboru v dlouhodobé perspektivě.
2. Synod ukládá farním sborům, aby do 30. 11. 2012 předaly odpovědi na tyto otázky synodní radě prostřednictvím seniorátních výborů.
3. Synod ukládá seniorátním výborům, aby na základě obdržených materiálů navrhly základní strategii vývoje seniorátu v podmínkách samofinancování, kterou do 31. 5. 2013 předloží sborům, aby ji mohly projednat konventy, a synodní radě.
4. Synod ukládá synodní radě, aby v případě, že bude schválen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, zajistila vytvoření multiparametrického modelu či jiného vhodného nástroje pro kvalifikovaný odhad dlouhodobého vývoje církevních financí v závislosti na parametrech majetkového narovnání, obětavosti církve, personálním vývoji v ČCE a dalších relevantních parametrech.

Volba studentského faráře
Jediným kandidátem byl Jan Štefan. Byl zvolen na 70% úvazek a na zbývající 30% úvazek bude pracovat Ivo Mareš. Tato varianta se osvědčila již v uplynulém období. Synodálové přemýšleli, zda nedochází ke střetu zájmů, bude-li Jan Štefan jako profesor pastoračně pomáhat studentům, kteří u něho neuspěli u zkoušky. Objevila se i otázka, zda lze úvazek 1,7 plně zvládnout.

 

 

Volba celocírkevního kazatele pro české sbory ve východní Evropě

Synod jako kazatele pro české sbory ve východní Evropě (tzv. potulného kazatele) na období od 1. 1. 2013 do 31. 12 2015 opakovaně povolal Petra Brodského. Z důvodu úspor byl Petr Brodský zvolen jen na poloviční úvazek.

Konzervatoř Evangelické akademie

V rámci projednávání zprávy o Evangelické akademii se diskutovalo na téma Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci, kde byl odvolán ředitel. Od nového školního roku bude na základě výběrového řízení jmenován ředitel nový. Pro zachování kontinuity školy je do té doby jmenována ředitelkou Simeona Zikmundová.

Po dobu synodu protestovali před areálem emauzského kláštera proti situaci na konzervatoři studenti, měli transparenty a hráli na různé hudební nástroje. Dvě zástupkyně studentů byly pozvány na uzavřené jednání synodu, kde tlumočily své názory a postoje ke stavu v konzervatoři. V rozhovoru ze strany členů Synodní rady ČCE i předsednictva a poslanců synodu zcela zřetelně zaznělo, že ČCE zůstává nadále zřizovatelem konzervatoře a nehodlá školu zrušit. Rovněž jasný byl postoj celého synodu, že církev má jako zřizovatel právo rozhodovat o změnách ve škole a personálním obsazení místa ředitele.

Ostatní jednání 2. zasedání 33. synodu

Synod se mimo jiné zabýval supervizí kazatelů, rekreačními středisky povšechného sboru a změnami církevního zřízení a řádů. Poslanci synodu v rámci projednávání agendy rekreačních středisek neschválili navrhovaný prodej střediska Horský domov Herlíkovice. Efektivnější využití středisek je možné zajistit vytvořením kvalitních programů zaměřených nejen dovnitř církve, ale i mimo církevní společenství. Synodní rada je rozhodnuta zřídit místo programového pracovníka s odpovědností za vyhledávání a vytváření nových programů ve všech střediscích. Programový pracovník bude součástí oddělení výchovy a vzdělávání ústřední církevní kanceláře. Funkce se zřizuje na dobu určitou, nejprve na dobu nejdéle 24 měsíců. Po uplynutí této doby bude vyhodnocena její účelnost a bude rozhodnuto o jejím eventuálním zrušení či pokračování.

Závěrem synodu byla schválena řada změn a upřesnění církevních řádů. Některé byly formální, jiné zásadnější. Mimo jiné byla schválena volba na dálku, která umožní volit faráře a staršovstvo i těm členům sboru, kteří jsou staří a nemocní a nemohou se shromáždění zúčastnit.

Závěrečné bohoslužby ve smíchovském kostele Na Doubkové

„…Člověk nikdy nebude vševědoucí a nebude nikdy autonomní. Vždy bude potřebovat lásku, uznání, útěchu a ochranu… Míváme někdy dojem, jako by ve víře šlo především o to vědět, co je a co není správné. Tu nás Ježíš učí: ve víře nejde na prvním místě o pravdu, nýbrž o důvěru a spolehnutí… Bůh nechce lidi tlačit do nějakého schématu, do soutěsek a nesvobod. Víra, důvěra má z nás udělat svobodné lidi. Lidé svobodní jsou ti, kdo mohou převzít odpovědnost. Odpovědnost za vlastní život, za bližního, za svět.

Svobodní lidé jsou ti, kdo se odvážně a odpovědně dokážou zasadit o lidský a spravedlivý svět. Svobodní lidé jsou lidé kritičtí. Vždyť je tolik zapotřebí, aby křesťané, i evangeličtí, reformovaní křesťané byli loajální, a přitom kriticky nesmiřitelní vůči všemu, co by se chtělo stavět mezi lidi a Boha. Kritičtí také vůči státu a vůči národním a nacionalistickým zájmům… Kéž nám Pán Bůh daruje oči zřetelně vidoucí, otevřená srdce a jasné myšlenky, abychom jako křesťané s odvahou a radostí společně šli touto cestou.“ To jsou myšlenky z nedělního kázání hosta synodu Thomase Wipfa (ze Společenství protestantských církví v Evropě – GEKE), které uzavřelo 2. zasedání 33. synodu ČCE.

Příští zasedání synodu se bude konat od. 30. 5. do 2. 6. 2013 v Praze.

Gabriela Fraňková Malinová (foto Daniela Ženatá a Tomáš Najbrt)