Archiv pro rubriku: Církev žije

Vysvobození z homofobie je možné

Český bratr 9/2012.

Přestože se podle mediálních obrazů skoro zdá jako by křesťané byli homogenní skupinou, která zatvrzele bojuje proti „homosexualismu“, hrálo náboženství obecně a křesťanství konkrétně v rámci programu Prague Pride 2012 poměrně významnou roli. Rád bych upozornil na tři zásadní události.

První z nich bylo mezináboženské setkání s názvem Duchovní cesty queer lidí, které se uskutečnilo ve středu 15. srpna ve studentském klubu K4. S ohledem na to, že byl letošní ročník Prague Pride věnován tématu menšin v menšině, byl vymezen prostor právě i queer lidem, kteří jsou věřící, nebo – z druhé strany – věřícím, kteří jsou queer. Setkání mělo formát jakési panelové diskuse, v níž publikum kladlo otázky zástupcům obdivuhodně širokého spektra náboženských tradic: vedle tří křesťanských církví (ČCE, CČSH, ŘKC), judaismu a islámu byl zastoupen i západní buddhismus a „stará víra“, tedy původní evropský polytheismus. Celý večer se nesl v duchu vzájemné tolerance a snahy o porozumění. Mnoho otázek z publika, z nichž některé měly i mírně konfrontační charakter, nicméně vyplynulo, že lidé s jinou sexuální orientací mají často výrazné obavy – nezřídka podpořené i takovou zkušeností – že je společenství věřících odmítne přijmout takové, jací jsou. Tento problém, který v naší církvi zřejmě není tak závažný jako třeba v církvi římskokatolické nebo na druhé straně v různých menších církvích evangelikálního typu, je třeba řešit. A vynikají-li křesťané, kteří homosexualitu nejsou ochotni akceptovat, obzvláštní hlasitostí, je třeba křičet, že nejsou jediní a dát právě queer lidem najevo, že mezi křesťany mají také spojence. Věřím, že pokud stál Ježíš Kristus na straně slabých a utlačovaných, je toto naše přirozené místo.

S tím souvisí také účast ekumenické skupiny křesťanů, sdružené pod hlavičkou Křesťané na Prague Pride, v sobotním průvodu. Bylo nás nakonec něco přes dvacet, nicméně dodatečně jsem zjistil, že křesťanskými hesly byla vyzbrojena i řada lidí, kteří v průvodu nešli přímo s námi. Slogany na transparentech se nesly především v duchu toho, že „Ježíš miluje všechny“. Ze strany ostatních účastníků průvodu jsem cítil radost a vděčnost. Dostalo se nám i nadšeného aplausu, když jsme svá hesla konfrontovali s hesly mladých křesťanských fašistů vytržených vesměs z kontextu Písma. Stojí za zmínku, že jsem s výjimkou gest, kterými nás častovali tito zbožní mladíci, za celý den nebyl svědkem ničeho obscénního či vulgárního. Atmosféra v průvodu byla přátelská a laskavá. Zdálo se mi, že jde spíše o radost než o hrdost, byť jako „heterosexuální spojenec“ nemohu asi do věci plně proniknout. V průvodu i na Střeleckém ostrově, kde se následně konal hudební festival, k nejvýraznějším pocitům patřil ten, že se tady nikdo nikoho nehodnotí podle zevnějšku nebo toho, s kým se vede za ruku. Sám za sebe říkám, že bych si přál, aby podobně fungovala i křesťanská společenství.

I ten, komu se průvod zdá příliš barevný a veselý, mohl navštívit ekumenickou bohoslužbu v kostele u Martina ve zdi. Vedli ji Mikuláš Vymětal z ČCE a Sandra Silná z CČSH, kteří zároveň ve středu mluvili o vztahu homosexuality a křesťanství v jejich pojetí, společně s Tomášem Adámkem, farářem ČCE mimo službu, který je kazatelem pro sdružení Logos. To se snaží vytvářet prostor, v němž se homosexuálové, jež jsou křesťany a mají zájem o účast ve společenství věřících, mohou cítit dobře a mají na koho se obrátit, pokud se se svou identitou nějakým způsobem potýkají.

Kázání Tomáše Adámka na text ze sedmé kapitoly Matoušova evangelia bylo prodchnuto osobní zkušeností. V tom bylo strhující. Adámek upozornil na to, že alternativou k přijetí vlastní homosexuality je jen pokrytectví a sebeklam. Člověk s homosexuální orientací sice může žít ve vztahu s osobou opačného pohlaví, ale tento vztah je založen na lži. A je-li možnost skutečné lásky, důvěry a vzájemnosti ve vztahu s osobou stejného pohlaví, není na něm – na rozdíl od první varianty – nic špatného.

Podle mediálního obrazu, v němž stejně prostoru jako samotný průvod získali všemožní homofobní aktivisté hlásící se ke křesťanství, by se mohlo zdát, že víru v Ježíše Krista nelze úspěšně spojit s akceptováním toho, že existují různé sexuální orientace. Jednotlivé aktivity křesťanů, kteří chtějí svědčit o opaku, nicméně nepřicházejí vniveč. Aby jich bylo víc a byly výraznější než útoky nenávistných fundamentalistů, můžeme považovat za svůj úkol do budoucna.

Jan Škrob, foto Barbora Škrobová

Anglické slovo queer lze v jeho původním významu přeložit asi jako „úchyl“ a fungovalo jako pejorativní označení lidí jiné než heterosexuální orientace. Podobně jako například u slova punk si je ovšem dané společenství vzalo za své a v současné době je neutrálním i sebeidentifikačním zastřešujícím pojmem.

Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu!

Český bratr 9/2012.

Logos na Prague Pride

Jako křesťané se veřejně hlásíme ke Kristu, ale současně také ke své homosexuální orientaci – abychom nelhali sobě ani svým rodinám, přátelům a farním společenstvím. „Věřím, že Bůh nás přijímá takové, jací jsme. Někteří lidé možná trpí předsudky, Bůh nikoli,“ říká jeden z členů výboru Logosu Martin Maryška.

V týdnu od 13. do 19. srpna se v Praze uskutečnil již druhý ročník festivalu Prague Pride. Jednalo se o svátek převážně zábavního charakteru, jehož hlubším smyslem ale bylo dát společnosti najevo, že homosexuální lidé, gayové a lesby, jsou a chtějí být její uznávanou částí. Ke stejné filozofii se u nás hlásí i občanské sdružení homosexuálních křesťanů Logos, které se v evangelickém sboru v Praze–Kobylisích schází už dvacátým rokem.

Rozhodli jsme se proto i letos festival Prague Pride podpořit svou účastí a v jeho závěru jsme ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a za účasti představitelů dalších církví uspořádali společnou bohoslužbu v kostele Martin ve zdi. Spatřujeme zde také určité misijní poslání sdružení Logos v rámci gay a lesbické komunity: ne v tom smyslu, že bychom někoho přemlouváním obraceli na víru, ale že povzbuzujeme ty, jejichž víra byla špatnou zkušeností s křesťanskými církvemi otřesena. Vztah ke křesťanským církvím se ostatně pokoušíme udržet a prohloubit a jsme vděčni za duchovní zázemí, jehož se nám dostává právě v ČCE, ačkoli většinu účastníků setkání Logosu tvoří římští katolíci, což odpovídá rozvrstvení české populace. Konfesně pluralitní charakter našich setkání vnímáme jako velké obohacení.

Máme naději, že Logos do budoucna nebude církev štěpit a rozdělovat, ale spíše „kořenit“, jak říká naše již několik let staré heslo. Do letošního průvodu jsme šli s aktuálním heslem: „Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu!“ Přijďte se osobně přesvědčit kteroukoli první neděli v měsíci od 15 hodin na kobyliskou evangelickou faru, nebo nás kontaktujte prostřednictvím našich webových stránek www.logoscr.cz.

Tomáš Adámek

 

Misijní inspirace: Předkřestní příprava

Český bratr 9/2012.

Jedním z klíčových úkolů našich společenství je směrovat na cestu křesťanské víry lidi z okolí našich sborů, kteří na ní prozatím ještě nejsou, ale jsou křesťanským duchovním inspiracím otevřeni.  Autor těchto řádků se laskavým čtenářům již v některých minulých číslech pokusil předestřít misijní koncept, který vyrůstá z tohoto uvědomění. Tento koncept vychází z pozorování, že k cestě víry člověka zvenčí obvykle nepřivede jedna klíčová zkušenost, nýbrž více menších prožitků, které umožňují vždy další krok na cestě k víře a k jejímu vyznání. Jeden přeryv by však měl být pro nové křesťany společným, a to i přes všechno vědomí rozmanitosti lidí a jejich cest ke křesťanskému Bohu – křest. Být křesťan znamená respektovat Ježíše jako Pána – klíčovou autoritu svého života. A celý Nový zákon ani křesťanská tradice neznají lepší způsob, jak příklon k tomuto novému zásadnímu životnímu postoji vyjádřit, než právě přijetí křtu. Jak lidem přípravu na křest, sám křest a s ním spojený vstup do sboru nabídnout?

Nováčci jsou vítáni!
Především bychom měli dávat pravidelným i občasným hostům jasně najevo, že počítáme s tím, že se v našich řadách objeví i takoví, kteří na cestě víry zatím udělali jen pár prvních krůčků. Sbor by měl pravidelně a vytrvale informovat (na webu, na nástěnce, ve svém časopise), že je připraven s pochopením vyjít vstříc těm, kdo žádají o uvedení do křesťanské víry. Upozornění může vypadat např. takto (opsáno z tiskovin našeho libeňského sboru):  Neváhejte nás kontaktovat (osobně, telefonicky, e-mailem), pokud…se chcete setkat s farářem nebo s někým jiným ze sboru a prohovořit s ním otázky související s křesťanskou vírou a hledáním životního směřování…přemýšlíte o tom, že se přístupem či křtem stanete členkou/členem našeho sboru (podmínkou je absolvování předkřestní/předvstupní přípravy). Od prvního kontaktu (na webu, v kostele na bohoslužbách) tak vysíláme jasný signál, že naše společenství není jen pro „zasvěcené“, že jeho členové jsou ochotni odpovídat i na otázky a podněty nováčků. Dává se také najevo, že pro případné zájemce je připravena konkrétní forma seznamování s obsahy křesťanské víry a s životním stylem praktikujících křesťanů.

Základy křesťanské víry
Formy předkřestní přípravy jsou velmi rozmanité: od několikahodinového semináře v jednom odpoledni (tak to např. doporučuje a praktikuje významný baptistický kazatel a spisovatel Rick Warren), přes několikaměsíční kurz Alfa (o tom pojednáme zvlášť v příštím čísle), roční katechezi zaobírající se základními tématy křesťanské duchovní cesty (tak např. Tomáš Halík ve své pražské studentské farnosti) až po několikaletou přípravu, kterou předepisují katechumenům někteří čeští katoličtí kněží. Najít mezi nimi nejvhodnější formu pro potřeby jejich sboru je společným úkolem faráře a staršovstva. Každá z nich má své výhody i nevýhody.  U nás v Libni například pravidelně vypisujeme šestitýdenní Kurz základů křesťanství. Pro zájemce o křest či přestup do sboru je povinný, pro ty, kdo ke křtu ještě nechtějí směřovat, slouží jako informativní. Poslední běh absolvovalo sedm zájemců, z kterých se čtyři rozhodli pro přijetí křtu.

Vydrží dospělí obrácení křesťané na cestě víry?
Ne vždy. I přesto, že jde většinou o zcela svobodné a většinou důkladně zvážené rozhodnutí dospělého člověka, přijetí křtu v dospělosti není zárukou, že dotyčný vytrvá, obdobně jak to dokážou mnozí tradiční evangelíci. Zde je ovšem potřeba připomenout si Ježíšovo podobenství o rozsévači (např. Matouš 13,3nn). Hned dvě ze čtyř Ježíšem popisovaných „kategorií“ posluchačů Slova jsou ti, kteří zpočátku projevili velké nadšení, to ovšem později z různých důvodů vyprchalo. Naše společenství mají ovšem učinit maximum pro to, aby všichni dostali šanci slyšet, přijmout… a nakonec i vytrvat!

Roman Mazur

Může se farář vyjádřit jinak než slovem?

Český bartr 9/2012.

Barva, střep, trní a svíčka na cestě k celistvosti

Neděle večer, nad Křížlicemi se smráká, před evangelickou školou parkuje dodávka. Z auta vynášíme různé koše, košíčky, krabice, střepy, kameny, barevné šátky… Už chápu, proč řidič měl zájem zajet až k domu.  Dobrý večer, Eva Muroňová, Cyril Havel. Představují se lektoři, kteří nás budou po tři dny provázet seminářem zážitkové pedagogiky. Hned po večeři se dáváme do práce. Zpracování příběhu má čtyři části. Začíná se vytvořením společenství. Snažíme se uvědomit si, že jsme tady spolu; zdravíme se, zpíváme, podáme si ruce, předáváme si pozdrav, tančíme v kruhu… Učíme se zpomalit. Jsme tady a teď. Já – ty – my – Bůh.

Uchopení příběhu

Ve druhé části se setkáváme se skutečností, se světem. Je dobře, když se zapojí všechny smysly. To vně, předmět, situace, příběh, pohádka, biblický text se nám má přiblížit, my se máme přiblížit jemu. Lektor nás vede, příběh vypráví. Hledáme podstatu věci, hledáme, jak se to vztahuje k nám. Postupuje se od obecného ke konkrétnímu. Pomalu odkrýváme téma, dáváme ho do středu mezi sebe. Poušť, dům, Bible, kalich. Příběh k nám mluví, nadechujeme se, přijímáme, uchopujeme. Je to pro mne, souvisí to se mnou.

Třetím krokem je „výdech“. Ztvárnění přijatého, pochopeného. Každý sám přemýšlí a znázorňuje to, co je pro něj v příběhu důležité, jak byl osloven, co chce sdělit sám sobě i druhým. Kolem kruhu uprostřed vznikají menší „obrázky“ každého z nás. S použitím různých kamenů, korálků, provázků… se snažíme vyjádřit. Taky píšeme slova, zahrajeme na hudební nástroj. Díváme se, jak se vyjádřili ostatní.

V závěru má být ještě význam tématu prohlouben. Lektor přečte příběh, ztišíme se k modlitbě. Mluvíme o tom, jak nás příběh oslovil, co pro nás bylo důležité. Jaké to celé má smysl.

Symboly

Zakladateli náboženské pedagogiky celistvé výchovy jsou Franz Kett a Esther Kaufmannová. Místem, kde tento pedagogický směr vznikal, byla mateřská škola na předměstí Mnichova. V sedmdesátých letech zde hledali způsob, jak pracovat s dětmi, které neuměly dobře německy. Přemýšleli proto, jak se dorozumět ještě jinak než slovy, jak zapojit všechny smysly, jak se vyjádřit barvami, postojem, gestem, tvarem, materiálem, hudbou, jak pracovat se symbolem. Paul Tillich říká, že není nic většího než symbol. Abychom mohli mluvit o Bohu, je symbol potřeba. Symbol nám pomáhá skrze něco známého pochopit něco neznámého.

Inspirace znamená nadechnutí

Lektorka Eva Muroňová pracuje v Centru pro katechezi při ostravsko-opavském biskupství. Má na starost náboženskou výchovu dětí a dospělých, resp. péči o profesní růst těch, kteří se katechezi věnují. Cyril Havel je katolický kněz v Písku, žije v komunitě bratří petrinů. Naše církev pamatuje na další vzdělávání kazatelů, během pěti let by se každý měl účastnit aspoň jednoho semináře; nabízejí se různá témata z různých oborů (pastorace, katecheze…). Tento seminář byl jedním z nich.  Díky za inspiraci, neboli nadechnutí – nejen krkonošského vzduchu, kde „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“ (Ž 19,2). Tuším teď o trochu víc, že možností, jak se vyjádřit o víře a o Pánu Bohu, je pestrá škála, že cesty porozumění nejsou dlážděny jen slovy.

Lenka Ridzoňová