(ČB 12/2015) Muzeum bylo otevřeno v září 2000. Nachází se v Rutzenmoos v malém tolerančním sboru v oblasti Solné komory a Atterského jezera. Sbor byl založen krátce po vydání tolerančního patentu Josefa II. z roku 1781. Chod muzea finančně zajišťují evangelické farní sbory Horního Rakouska s podporou tamní zemské správy a dalších sponzorů. Vedení, údržbu a správu domu zajišťují dobrovolníci, hlavně důchodci. Pokračování textu →

(ČB 11/2015) „Neznámý malíř kreslí na chodník bílou křídou, maluje čáry dětem, až ráno si hrát přijdou. A jiný malíř zase maluje bílým vápnem znaky na hraniční sloupy spoutané ostnatým drátem. Odkud až kam, kde zůstat stát? Cesty se kříží, kterou se dát?“

 Kterou cestou se dát? A kde je hranice, za kterou už bychom neměli vstoupit? Takto zněla slova sjezdové písně, o jejíž text i melodii se postarali Pavel a David Junovi. O těchto tématech pojednával letošní Sjezd Pokračování textu →

(ČB 11/2015) Hyvää päiva!  Moi, moi! Mitä kuuluu?  Kiitos, hyvää. Co je to za řeč? Kdo to pozná? Ten kdo byl ve Finsku. Opravdu rozdílný a těžko zapamatovatelný jazyk. Při krátké návštěvě se člověk nemůže naučit více než zdvořilostní fráze. Ale i to je důležité – rozbíjejí hranice, je to pěkný začátek konverzace, Finové ocení, že se člověk snaží. Pak je už na řadě angličtina, se kterou se cizinec domluví téměř všude. Pokračování textu →

(ČB 11/2015) Snad stačilo napsat jen „O novém Evangelickém zpěvníku“, ale to by bylo suché, bez šťávy. A já už se tak těším a rád bych, abyste ten „NEZ“, neboli nový Evangelický zpěvník, vyhlíželi se mnou. Zvu vás do kuchyně. (Otázka pro celou církev: Znáte nějakého kantora, který o muzice užívá ten obraz, že musí mít také „šmak a vůni, pak to jinak chutná“?) Pokračování textu →