(ČB 3/2015) Následující pondělí jsem si domluvila rozhovor s pěti studenty z třetího ročníku. Aiša, Tereza, Adéla, Stella a Vojtěch jsou sice spolužáci z jedné třídy, ale zároveň také ze dvou oborů. Jde o obor sociální péče a obor pedagogické lyceum.Farář Michal Šourek chodí každé pondělí do školy na pražský Spořilov, kde je mezi paneláky tak trochu ukryta Evangelická akademie –Vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola. Se studenty prvního a třetího ročníku střední školy mívá pobožnosti a já jsem se jedné z nich zúčastnila. Pokračování textu →

(ČB 3/2015) Ve středu 17. prosince 2014 zemřela náhle ve věku téměř 103 let nejstarší členka libereckého sboru, sestra Emilie Veverková. Přestože její odchod byl – možno říci – v řádu věcí, nás všechny, kdo jsme Emilku znali a měli rádi, podstatně zasáhl.

Tato vzpomínka nemůže (a ani nechce) postihnout celý těžký, ale přitom krásný a ušlechtilý Emiliin život. Pokračování textu →

(ČB 3/2015) „Člověk neví, je-li den, či noc, a potmě odhaduje, kolik dnů asi uběhlo,“ vyprávěl bratr Jaro Křivohlavý o pobytu v kobce, kam ho za války zavřeli na samotku, když se s celou třídou gymnázia ocitl v Terezíně. „To pak oceníte, co jste se v dětství naučili zpaměti. Třeba žalmy. A písničky.“ Vyprávěl to po půl století, a přece se mu chvěl hlas. Pro mladé lidi, kteří mu naslouchali, to byl autentický prožitek, který se do duší vryl víc než všechny řeči z učebnic. Pokračování textu →

(ČB 2/2015) Spíš než svět „dobývat“ mě vždycky lákalo nechat si svůj vlastní svět při dobrodružném hledání Pravdy trochu nabourat – pravdy o sobě, druhých, o vlastní minulosti i možnostech, které přináší život sám. Často to znamená nabourat svět i jiným. Spolu pak dáváme vznikat čemusi, co na začátku nikdo nemohl odhadnout. Spíše než zkoušet dobýt svět se pokouším nechat se dobýt sama, vydávat to nejlepší a jedině tak si snad něco vydobýt. Pokračování textu →