Březnová setkání s tematikou lidských práv se pořádají každoročně. Ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla je pořádá Komise pro lidská práva Českobratrské církve evangelické.
Ani letos to nebylo jinak. Akce s názvem Dáváme hlas ponižovaným se konala v úterý 16. března v podvečer. Protiepidemická opatření však ovlivnila její charakter. Místo obvyklého veřejného pochodu centrem Prahy a diskuse v prostorách Knihovny V. Havla se uskutečnil pouze online rozhovor, který Knihovna přenášela živě.
(ČB 5/2021) V posledních době jsem byl opětovně dotazován, zda by byl možný dotisk či další vydání zpěvníku Svítá. Zpěvník je stále žádán, a to mě osobně velmi těší, také proto, že jsem se na jeho přípravě malým dílem podílel.
(ČB 5/2021) Mé první setkání s bratrem farářem Janem Trusinou je z roku 1991, kdy jsme se přistěhovali do třebíčského sboru z Horní Čermné. Automaticky jsem byl kooptován do staršovstva. Toto záhadné slovo mně řekl i vysvětlil právě bratr farář. V presbyterně mě posadil na volné místo vedle sebe a zůstalo mi vlastně po celých 30 let. S obdivem jsem sledoval skvěle připravená i vedená jednání starších, úžasný přehled v církevních řádech a nedirektivní způsob řízení. Od té doby si dobře pamatuji skvělou radu, kterou používám dodnes. V nabitém diáři je potřeba zapisovat termíny a schůzky výhradně tužkou, protože se to dá snadno vygumovat a přepsat!
(ČB 5/2021) Bylo to v červnu 2019. Za Samuelem Hejzlarem (nar. 1966, dobříšský farář od roku 2000) a jeho ženou Martou jsem do Dobříše přijel probrat Samovu opakovanou volbu. Byl krásný slunečný den. Dostal jsem výbornou kávu a dobroty, poseděli jsme na verandě jejich farního bytu. Prohovořili jsme situaci a atmosféru ve sboru, další sborové i rodinné plány, plánovaný Samův studijní výjezd do Izraele. Přišla i řeč na jejich chalupu v Krkonoších, kterou jsme si s rodinou další léto vypůjčili a prožili tam krásný týden. Kdybych tehdy věděl, co vím dnes, seděl bych s nimi celý den a vyptal se ještě na tolik dalších věcí…