(ČB 11/2021) Moc nevím, jak se připravovat. Ale na smrt ano, a sice filosofováním, když si připravuji něco k tématu „život a smrt“. To vede samo k otázkám. Otvírá se přitom krása života, která je neustále ohrožována, ale je krásou vždy ve svých mezích. Proto je dobré na ní nelpět a spíš vyhlížet něco lepšího. To pak možná to s tím umíráním nebude tak zlé.
Jiří Hoblík, religionista, filosof
(ČB 11/2021) „Svět je báječné místo.“ Tak začíná známá báseň od Lawrence Ferlinghettiho. První věta zní možná pozitivně. Vzápětí se ale dovíme, že to tak úplně není, „že někteří lidé umírají“ nebo „snad mají jen hlad“. Že nám vládne „pár měknoucích mozků na vyšších místech“. A taky že čas od času spadne „nějaká ta bomba, kterou vám sem tam zcela jistě hodí někdo na hlavu“. Název je povedená ironie a možná i výsměch našemu vidění světa jako pěkného a mírumilovného prostředí, kde všechno ošklivé existuje jen na televizní obrazovce a k nám doléhá jen jakoby z dálky.
Pokračování textu
(ČB 11/2021) „Když [představitelé židů] viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.“ (Sk 4,13)
No – a o to jde. Aby na nás bylo vidět, že s tím Ježíšem máme co společného. U Petra a Jana se to projevilo odvahou mluvit o své víře, jakkoliv jsou to takoví nýmandi, kteří ještě před pár týdny prali sítě u Galilejského jezera. A přece vědí, co mají říkat, a také to říkají.
Pokračování textu
(ČB 11/2021) Dnes jsem zvolila biblický příběh z Matoušova evangelia, kapitoly 26, verše 69.–75. Příběh je o tom, jak Petr třikrát zapřel Ježíše. Možná se divíte, proč v této předvánoční době píšu o tomto velikonočním příběhu… Když se na tento příběh ale podíváme z jiného úhlu pohledu, zjistíme, že v něm může jít také o jiné upozornění než jen o Petrovo zapření a že není jenom o tom, jak jsme hříšní. Nyní tedy jen v krátké rekapitulaci shrneme základní děj příběhu.