(ČB 7+8/2021) Otázka „Chodíte do kostela?“ zaznívá z nejrůznějších stran znovu a znovu a jako by byla jakousi náhražkou za otázku „Jste křesťan?“, jež bývá kladena spíše zřídka. Stejně nevím, jak rozšířeno je vědomí, že být křesťan znamená totéž co hlásit se ke Kristu. Zato když se křesťan rozhodne navštívit bohoslužby, beze všeho řekne prostě, že jde do kostela. I když jde do modlitebny. Kostelem rozumějme ale nejen budovu, nýbrž i místo pro křesťanskou praxi, zejména pro bohoslužby. Evangelická křesťanská praxe je prostá, ovšem jako by se zastavila ve vývoji. Proto tu později naznačíme, že je možné ji rozvíjet, ale jen naznačíme…

Pokračování textu →

(ČB 7+8/2021) Chodit pravidelně v neděli do kostela na bohoslužby je pro mnohé křesťany normální. Nicméně… Někdy nejdeme nebo chodíme jen občas a postupně skoro vůbec. Proč?
Položila jsem na facebooku otázku: „Proč (už) nechodím do kostela?“ a během několika dní se sešlo bezmála půl stovky odpovědí. Díky za ně.

Pokračování textu →

(ČB 7+8/2021) Dokud spolu lidé mluví, je možné věci řešit, posouvat, napravovat. Proto oba s manželkou dbáme o to, abychom spolu mluvili. O všem možném i nemožném, o nás, o tom, co prožíváme. Naučili jsme se to už před svatbou – mít každý den čas vyhrazený pro sdílení. Mnohem lépe se tak naplňuje pravidlo z Ef 4,26, pro manželství zásadní: „Slunce nezapadej na hněvivost vaši…“ I díky tomu jsme toto pravidlo za těch 47 let porušili jenom tak třikrát, čtyřikrát.

Pavel Klinecký, farář ČCE

Pokračování textu →