(ČB 4/2018) Čtenáře, který vezme tuto knihu do ruky poprvé, možná zaskočí obálka působící až prvoplánovým dojmem – název knihy rozhovorů s řádovou sestrou Padá mi to z nebe, umocněný fotografií zpovídané osobnosti, kterak v jeptišském hávu hledí s radostným pohledem vzhůru, může v skeptičtějším čtenáři probudit myšlenku, že půjde o další plytkou knihu, která vykresluje zasvěcený život jakožto zcela nekomplikovaný a bez jediného obláčku, neboť řeholník přece nemůže dát najevo vůči svému poslání žádné protivenství.
(ČB 4/2018) Velikonoce… Zajíčci a vajíčka, pomlázky a kuřátka, kopřivová nádivka. Když si zadáte do internetového vyhledavače spojení „velikonoční beránek“, výsledky začínají větou na způsob „cukr, celá vejce, žloutky a vanilkový cukr třeme do pěny asi 30 minut“. Velikonoce jsou fajn. Ti z města vyrazí po zimě na venkov, koledníci obejdou známé i neznámé, dokonce i v době igelitových návleků na vajíčka jsou Velikonoce stále ještě obdobím, které otvírá prostor tvořivosti. V obecném povědomí to jsou svátky radosti – že po zimě přišlo jaro a svět se rozzářil barvami.
Ekumena v životní praxi – o to se často snažíme, voláme po ní. Někde funguje na místní úrovni lépe, někde hůře. Tam, kde jde do tuhého, kde jde o život nebo o existenciální otázky k vině, trestu a odpuštění, tam jdou konfese stranou. Kaplan je tu pro všechny bez rozdílu – křesťany všech denominací a často pro vyznavače jiných náboženství nebo i ateisty. Tak to zažívají armádní kaplani, zejména ti, kteří byli v zahraniční misi, nebo vězeňští kaplani, kteří jsou konfrontováni s bídou tohoto světa. Tématem čísla je kaplanská služba a v jednotlivých příspěvcích se dočtete, jak svou službu konají kaplani vězeňští, školní, armádní i nemocniční.
Poslechněte si článek:
V historické části rubriky Téma se v tomto čísle dozvíte, jak církev přišla k Husovu domu v Praze v Jungmannově ulici, kde je církevní ústředí. Budova má bohatou minulost, v dalších dílech budeme psát o tom, jak se stalo, že se zde usídlila synodní rada, nakladatelství a knihkupectví Kalich, bohoslovecká fakulta, dočasně dokonce muzeum. Pokud vás osudy Husova domu zaujmou a nikdy jste v něm nebyli, vezměte děti z nedělní školy nebo partu konfirmandů a přijeďte na exkurzi. I dnešní podoba ústředí s kancelářemi jednotlivých úseků církevní práce je zajímavá – od archivu s muzejními exponáty přes trezor s řetězem synodního seniora až po středověké klenuté sklepy.
Klidný postní čas a inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá
(ČB 3/2018)Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k Ježíši a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit. (Mk 2,18–20)
(ČB 4/2018) Čtenáře, který vezme tuto knihu do ruky poprvé, možná zaskočí obálka působící až prvoplánovým dojmem – název knihy rozhovorů s řádovou sestrou Padá mi to z nebe, umocněný fotografií zpovídané osobnosti, kterak v jeptišském hávu hledí s radostným pohledem vzhůru, může v skeptičtějším čtenáři probudit myšlenku, že půjde o další plytkou knihu, která vykresluje zasvěcený život jakožto zcela nekomplikovaný a bez jediného obláčku, neboť řeholník přece nemůže dát najevo vůči svému poslání žádné protivenství.
