(ČB 4/2018) Slovo C/cikán mimo historické souvislosti (citace z pramenů, literatury apod.) není vhodné používat, je to slovo nekorektní a od počátku s negativní konotací. Tu ostatně dostalo již ve středověku v oblasti Byzantské říše, tehdy byli příslušníci romských skupin takto označeni zřejmě omylem. Slovem Atsigános byli totiž označováni jacísi podezřelí cizinci tmavé pleti z východu, považovaní navíc za kacíře.
Poslechněte si článek:
(ČB 4/2018) Na Slovensku, odkud k nám většina Romů před několika desetiletími přišla, žili Romové většinou usedlým způsobem v osadách poblíž zemědělských vesnic. Povolání námezdních zemědělských dělníků byla těžká práce, umožňující jen velmi skromný život. Romové se považovali jednoznačně za křesťany – své děti křtili, měli křesťanské svatby i pohřby – a v kostelích obvykle vyhrazené poslední lavice, až za uličkou. Velké křesťanské svátky však dokázaly bariéry mezi Romy a gadži poněkud narušit. „Chodili jsme do kostela, před Velikonocemi a Vánocemi jsme koledovali po celé dědině, zpívali křesťanské koledy slovensky i naše romské písně,“ vzpomíná romský aktivista Jozef Miker, který žil na Slovensku do svých 16 let.
Poslechněte si článek:
(ČB 4/2018)
František Lacko
Já se považuji za Roma, jsem muž, což je označení v našem jazyce, a patřím k etniku nazývajícímu se Romové už odnepaměti. Na prvním mezinárodním sjezdu IRU (Mezinárodní romská unie) v Londýně v roce 1971 se ustavilo, že naše pojmenování bude celosvětové, byl přijat i návrh naší vlajky a hymny. Označení cikán je v dnešní době hlavně označení sociální skupiny, ne však etnika. V slovenském prostředí je toto slovo používáno jako hanlivý název pro lháře, cigánit znamená lhát. To že dost našich lidí toto označení používá, je dáno tím, že bylo používáno po staletí a bylo námi přijato za své, ale s jediným rozdílem – slovo cikán se změnilo na cigán, aby to bylo snesitelnější. Mezi sebou se tak hovorově neoznačujeme, označujeme se more anebo Romale.
Poslechněte si článek:
(ČB 4/2018) Veronika Kačová je romská aktivistka, zpěvačka a tanečnice, vedoucí tanečního souboru Cikne Čhave (Malé děti). Pochází z početné umělecké rodiny manželů Kačových v Novém Jičíně a věnuje se propagaci romské kultury, píše do romských časopisů, pracuje s malými dětmi. Její starší bratr Tomáš Kačo absolvoval v r. 2017 prestižní Berklee College of Music v americkém Bostonu. Do evangelického sboru chodila Veronika občas už jako malé dítě, účastnila se vánočních besídek. Znovu se mezi námi objevila před několika lety, se svými sestrami začala pravidelně přicházet na rodinné bohoslužby. A uspořádala ve sboru několik vystoupení, workshopů a programů o romské kultuře. Také přeložila do romštiny několik písní
Poslechněte si článek: