(ČB 9/2018) V letošním roce slaví známý katolický kněz a teolog Tomáš Halík 70. narozeniny. Toto jubileum je podtrženo také dvěma výraznými publikacemi: Jednu z nich, s názvem Vykročit z uzavřenosti, připravili Halíkovi přátelé a kolegové. Tu druhou, která s touto knihou tvoří pomyslný pandán, napsal sám jubilant a nese název To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody a autor v ní svých 70 let shrnuje. Kdo by ovšem čekal standardní autobiografii, bude zklamán. Více kniha potěší tu část čtenářstva, která si ráda přečte další „halíkovskou“ knihu. Autor se sice věnuje vlastnímu životu, spíše než téma samotné ovšem tvoří jakousi osu Halíkových úvah, které mnohdy zasahují až daleko za hranice „ich-formy“, Halíkova životního příběhu.
(ČB 9/2018) V socialistické éře jsme s mým mužem neměli nikdy takové to chtivé puzení prodrat se na Západ, škemrat o devizový příslib a takzvanou výjezdní doložku, schválenou v zaměstnání či škole funkcionářem ROH, předsedou komunistické strany a tak dále! A to celé „jen“ proto, abychom mohli nakukovat, jak zářivě se dá taky žít.
Nová situace ovšem nastala, když se náš střešovický evangelický sbor skamarádil, ještě před revolucí, s protestanty z Holandska, z města Oss, jak o tom uvnitř tohoto čísla píšeme.
Celý květen a červen zažíváme letní počasí. Na začátku školních prázdnin máme za sebou již třešně a jahody trhané v květnu i letní bouřky a předčasně zlátnoucí obilí. A ještě celé dva měsíce léta před námi!
Poslechněte si článek:
V historické části rubriky Téma, kde se po celý rok vracíme k sto letům existence naší církve, se tentokrát věnujeme událostem spjatým s knihkupectvím a vydavatelstvím Kalich, sídlícím v Husově domě od roku 1920. V rubrice Moje církev představujeme v souvislosti s výročím volně přístupný archiv Českého bratra v digitální verzi Moravské zemské knihovny. A do třetice se stého výročí dotýkáme příspěvkem o výrazné a výjimečné osobnosti, kazateli a pedagogovi Čeňku Duškovi, který horlivě pracoval pro sjednocení, ale nakonec se ho nedožil.
Kromě pravidelných rubrik najdete v letním dvojčísle i občasnou rubriku Evangelizace a misie. Na příkladu sborové práce v Přešticích, vzkříšení života v kazatelské stanici v Nýřanech i příspěvkem o dojmech z cesty po malých korejských sborech docházíme k nadějnému výhledu, že i dalších sto let evangelická církev bude žít tam, kde se dva neb tři sejdou a Kristus bude uprostřed nich.
Rozruchu kolem prohlášení letošního synodu se věnujeme v rubrice Slovo. Pro ty, kdo s ústředím církve na toto téma korespondovali, ať už přes webové stránky, facebook, nebo e-mail, to bude snad tečka za debatou.
Inspirativní prázdninové čtení přeje všem Daniela Ženatá
(ČB 7-8/2018) Nic nesplete člověka tolik jako jméno vesnice,
Řekli byste Dejvice – to přece znamená dej více. Tam se asi lidi předhánějí v rozdávání. Vůbec ne. Lakotili, hamonili. Škrtili, škudlili a byli krkouni. Nejlakomější držgrešle byla Barka, farářova kuchařka. Nejenomže schraňovala šlupky od buřtů a šila z nich záclony, nejenomže se do zrcadla ani nepodívala, aby se neopotřebovalo, ale byla to ona, co tenkrát, když jela do Loun dostavníkem, místo jízdenky chtěla si nechat koleno vrtat, k čemuž nedošlo jen proto, když kočímu to koleno ukázala