(ČB 11/2018) Nevzpomínám si, kdy jsme se s Pavlem Smetanou poprvé potkali. Ale těch šest let (1997–2003), kdy jsme se denně vídali v sousedních místnostech Ústřední církevní kanceláře a trávili mnoho času na návštěvách ve sborech naší církve i církví bratrských, z mé paměti nikdy nevymizí. Pavel uměl naslouchat jako málokdo. Udělal si vždy čas na druhé a v postavení návštěvníka nedělal rozdílu. Občas se některý neplánovaný rozhovor protáhl, někdy i k nelibosti členů kanceláře,
Poslechněte si článek: