(ČB 2/2019) Aimarovi je čtyřicet dva let. Se svou ženou a s dětmi žil nedaleko syrského Homsu. Když se jednoho dne probudil a neviděl nic jiného než kouř z nedalekého bombového útoku, na nic nečekal. Naložil rodinu na motorku a postupně všechny odvezl pryč. Strastiplná cesta přes hory trvala týden, nakonec všichni skočili v libanonském městečku v údolí nedaleko syrských hranic. Spolu s dalšími uprchlíky tady už dlouhých pět let žijí ve velmi provizorních obydlích. Rodinu trápí chudoba – Aimar kvůli svému zranění nemůže pracovat a nájmy i elektřina jsou drahé. Návrat domů? Zatím v nedohlednu.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu