Návrat domů? Zatím v nedohlednu

(ČB 2/2019) Aimarovi je čtyřicet dva let. Se svou ženou a s dětmi žil nedaleko syrského Homsu. Když se jednoho dne probudil a neviděl nic jiného než kouř z nedalekého bombového útoku, na nic nečekal. Naložil rodinu na motorku a postupně všechny odvezl pryč. Strastiplná cesta přes hory trvala týden, nakonec všichni skočili v libanonském městečku v údolí nedaleko syrských hranic. Spolu s dalšími uprchlíky tady už dlouhých pět let žijí ve velmi provizorních obydlích. Rodinu trápí chudoba – Aimar kvůli svému zranění nemůže pracovat a nájmy i elektřina jsou drahé. Návrat domů? Zatím v nedohlednu.

Poslechněte si článek:

Aimar s dcerkou

V Libanonu uslyšíte řadu podobných příběhů. Před nepřehlednou válkou v Sýrii utekly miliony lidí a značná část z nich našla přechodné útočiště právě v sousedním Libanonu (viz Box). Malá a ekonomicky slabá země na pobřeží Středozemního moře je po příchodu více než milionu syrských uprchlíků v komplikované situaci. Lidem utíkajícím před válkou tu schází základní prostředky k životu, včetně potravin či hygienických potřeb.

Je tu však také viditelná stopa české pomoci: rodiny jako ta Aimarova už nějakou dobu dostávají od Diakonie (za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR) vouchery pro nákup potravin, sušené mléko a pleny pro děti. Ze speciálního fondu pak mohou rodiny čerpat finanční podporu například na nákup nejnutnějšího vybavení na zimu, která i v Libanonu dokáže být krutá. „Konkrétní příjemce vždy pečlivě vybíráme tak, aby se dostalo na ty skutečně nejpotřebnější,“ říká Kristina Ambrožová, ředitelka Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE. Středisko na místě pomáhá přibližně 1500 rodinám, a to nejen rodinám uprchlíků, ale také nejchudším místním obyvatelům. „Libanon otevřel náruč obrovskému množství Syřanů, ale jejich dlouhodobá přítomnost je pro zemi stresující. Mnozí Libanonci už jsou vyčerpaní, zvlášť ti, kdo sami žijí ve velké chudobě. Proto je dobře, že pomoc Diakonie je určena i místním lidem,“ říká česká velvyslankyně v Libanonu Michaela Froňková.

Pavel Hanych