(ČB 1/2017) Začalo to nenápadně. Muž ve zralém věku přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu svých 95 tezí, v nichž kritizoval tehdejší církev. I když není úplně jisté, zda je Martin Luther skutečně přibil, nebo zda je „jen“ na konci října 1517 poslal v dopise jednomu z biskupů, jeho myšlenky se tehdejší německou říší i po celé Evropě rychle šířily. Pomohla tomu také první informační revoluce v dějinách lidstva – vynález knihtisku.
Poslechněte si článek: Pokračování textu
(ČB 1/2017)
Eva Marková, vedoucí oddělení výchovy a vzdělávání
Letnice, jsem vždycky zvědavá, co se v kázání o Duchu Svatém dozvím.
Adam Šůra, pracovník diakonie a člen redakční rady ČB
Ze státních sedmnáctý listopad. Určující událost, na kterou můžeme být i s odstupem čtvrt století hrdí. Člověk to navíc osobně zažil; o to víc v něm pak žije i ten svátek. A pak státní i církevní svátek v jednom, tedy Den české státnosti aneb slavnost Sv. Václava, mučedníka,
Poslechněte si článek:
(ČB 1/2017) V roce 1996 byl ve vesnici Bohemka na Ukrajině posvěcen nový kostelík. Na jeho vybudování přispěla i naše církev, pamatovala na české emigranty, kteří si do nové vlasti vzali nejen touhu po lepším životě, ale i víru, v které vyrostli pod vlivem svých předků. Ideu vybudovat v Bohemce kapli přivezl farář Václav Hurt, nápad se zrodil v hlavě Alexandra Drbala, rodáka z Bohemky, žijícího v Čechách. Stavební oddělení církve však mělo za příliš složité získat k takové stavbě plány a povolení. Obrátili jsme se tedy na ing. Petra Pirochtu z Průmyslové školy stavební v Brně a ten ochotně a zadarmo připravil se studenty pro stavbu projektovou dokumentaci, v které byl nejen kostel, ale také byt pro kazatele, prostor pro knihovnu a malé muzeum.
Poslechněte si článek: Pokračování textu
(ČB 1/2017) „A příště se uvidíme u nás. Doufám, že přijedeš. Bude to velká sláva – 20 let kostela a k tomu naše konfirmace!“ S těmito slovy se se mnou loučila Nasťa a další mladí, když po prázdninách strávených u nás odjížděli zpět domů do Bohemky. Upřímně: termín mi moc nevyhovoval. Na druhou stranu jet se seznámit s místní realitou a pokusit se zorganizovat pobyty dětí a mládeže na další rok bylo opravdu potřeba. Když pak přišly další zprávy přes Facebook, došla jsem k tomu, že takové pozvání odmítnu těžko.
Poslechněte si článek: Pokračování textu