(ČB 1/2017)

Eva Marková, vedoucí oddělení výchovy a vzdělávání
Letnice, jsem vždycky zvědavá, co se v kázání o Duchu Svatém dozvím.

Adam Šůra, pracovník diakonie a člen redakční rady ČB
Ze státních sedmnáctý listopad. Určující událost, na kterou můžeme být i s odstupem čtvrt století hrdí. Člověk to navíc osobně zažil; o to víc v něm pak žije i ten svátek. A pak státní i církevní svátek v jednom, tedy Den české státnosti aneb slavnost Sv. Václava, mučedníka,

Poslechněte si článek:

hlavního patrona českého národa. Legenda o Sv. Václavu je sympatická – panovník, který neproslul válčením, ale vzdělaností, umírněností a rozmyslem. Je pěkné mít zrovna takového patrona státu a národa. A nakonec Velikonoce. To je náročný svátek – neoslovuje jaksi sám od sebe. Aby člověk mohl být osloven, musí se uvést do stavu velké soustředěnosti. Pak to ovšem stojí za to.

Jana Škubalová, vedoucí oddělení mládeže
Mě nejvíce oslovuje 17. listopad: dodnes si vybavuji, jak jsem se coby malá holka dívala na televizi a rodiče plakali. Nevěděla jsem proč a oni mi říkali, že je to historický okamžik, že od teďka bude všechno jiné. A bylo – i pro mě.

Daniela Ženatá, vedoucí mediálního oddělení
Jako manželka faráře jsem měla nejraději 1. a 9. květen a 28. říjen, po revoluci přibyl ještě 17. listopad,  a devátý květen se změnil na osmý. To jsou jediné dny v roce, kdy má farář volno stejně se zbytkem rodiny. Nejvíce mě ale oslovují Vánoce a mám ráda i to pozlátko kolem.

Jaromír Plíšek, vedoucí tajemník Ústřední církevní kanceláře
Z církevních svátků mám nejraději Vánoce a Velikonoce, ze státních 17. listopad.

DaZ