(ČB 3/2017) Kniha rakouského teologa Paula Michaela Zulehnera o papeži Františkovi je v řadě teologických pojednání výjimečná. Jejím leitmotivem je totiž humor, ironie a nadhled. Nevyhýbá se sice vážným tématům týkajícím se církve a papežského úřadu, ale naprosto jí chybí ten zvláštní patos k nevydržení, s nímž se o náboženských věcech obvykle píše. A nejenom to – Zulehner si do své knihy vybral karikatury amerického výtvarníka Pata Marrina, jenž s břitkostí sobě vlastní nenechá suchou nit na nikom. Zdaleka nejvíc se Marrinovy kresby vztahují k papežské opozici, jinými slovy k těm podobám ultra-konzervatismu,
(ČB 3/2017) Životní příběh filosofky Edity Steinové (1891‒1942) by vydal na román. Pro někoho je Edita Steinová symbolem moderní vzdělané ženy, jejíž akademický úspěch zůstává dodnes něčím výjimečným. Pro jiného je karmelitánskou řeholnicí Terezií Benediktou od Kříže. Pro někoho pak mučednicí pro víru, jež byla r. 1987 papežem Janem Pavlem II. prohlášena za blahoslavenou a r. 1998 slavnostně uvedena do společenství svatých. Některému čtenáři souzní její jméno s filozofem, fenomenologem Edmundem Husserlem, jemuž byla odbornou asistentkou.
(ČB 3/2017) Před deseti lety jsem strávila pár týdnů jako au-pair v Düsseldorfu. Na práci s dětmi jsem se velmi těšila, o to větší bylo moje zklamání, když se ukázalo, že s nimi nebudu trávit skoro žádný čas. Mým úkolem bylo starat se o dům, dělat za děti úkoly a krmit je. Holčičkám bylo 10 a 13 let a byly velice muzikálně nadané. Ihned po škole tedy začaly hrát na klavír, a když byla kolem čtvrté svačina sestávající z ovoce, napichovala jsem kousky na vidličku a cpala je holčičkám do úst, zatímco ony bez přestání hrály. A hrály nepřetržitě třeba i do devíti hodin do večera; potom se teprve dělaly úkoly a co se nestihlo, dodělávala jsem do půlnoci já.
„Tak co, taky máš tu ksichtoknihu?“, vybafl na mě tuhle jeden známý. Až po chvíli mi došlo, že myslí facebook. Tak to cizí slovo máme už pod kůží. Ano, mám. Ne, že bych dva dny bez něj nevydržela, ale ráda se podívám na vtipná videa, hezké fotky z různých akcí, pokecám s kamarády, co sedí také právě u počítače, vidím, že naše děti a jejich blízcí jsou v pořádku, i když žijí jinde. Vyskakují na mě události, pozvánky, plánované akce. To se toho děje jen v okruhu mých přátel! Samozřejmě je na facebooku plno hloupostí, ale to klubko už si musí každý rozmotat sám.
Poslechněte si článek:
První informační revolucí v dějinách lidstva byl vynález knihtisku. Zatímco Husovy spisy se musely opisovat a jejich šíření mělo omezený dopad, o sto let později už Lutherovy názory díky vynálezu knihtisku prorazily rychleji do širšího povědomí a dopadly na mnohem větší počet čtenářů. Tohoto kacíře už nebylo tak snadné umlčet. A což teprve s dalšími technickými vynálezy – telegrafem, telefonem a rozšířením využití elektřiny! Dvacáté století se už navždy zapíše jako převratné pro vynález televize, počítačů a internetu. V rubrice téma dotahuje Josef Šlerka vizi i do budoucnosti – kam informační technologie a jejich klubka povedou? Co na sebe nabalí? Získávání informací ze zdroje starého a přesto inspirativního – Bible – rozvádí rozhovor s Petrem Slámou o smyslu a významu biblických hodin, formátu církevního života typického pro naši církev.
Reformací, jejíž 500. výročí si letos připomínáme, se chceme zabývat celý rok. Povšimněte si pozvánky na Kirchentag, Lutherova slova o dobrých skutcích nebo recenze na knihu o Lutherově žáku a příteli Konrádu Cordatovi.
To vše a mnohem víc vám, milí čtenáři, přináší další číslo.
Inspirativní čtení vám přeje Daniela Ženatá
(ČB 3/2017) Kniha rakouského teologa Paula Michaela Zulehnera o papeži Františkovi je v řadě teologických pojednání výjimečná. Jejím leitmotivem je totiž humor, ironie a nadhled. Nevyhýbá se sice vážným tématům týkajícím se církve a papežského úřadu, ale naprosto jí chybí ten zvláštní patos k nevydržení, s nímž se o náboženských věcech obvykle píše. A nejenom to – Zulehner si do své knihy vybral karikatury amerického výtvarníka Pata Marrina, jenž s břitkostí sobě vlastní nenechá suchou nit na nikom. Zdaleka nejvíc se Marrinovy kresby vztahují k papežské opozici, jinými slovy k těm podobám ultra-konzervatismu,
