(ČB 3/2017) Životní příběh filosofky Edity Steinové (1891‒1942) by vydal na román. Pro někoho je Edita Steinová symbolem moderní vzdělané ženy, jejíž akademický úspěch zůstává dodnes něčím výjimečným. Pro jiného je karmelitánskou řeholnicí Terezií Benediktou od Kříže. Pro někoho pak mučednicí pro víru, jež byla r. 1987 papežem Janem Pavlem II. prohlášena za blahoslavenou a r. 1998 slavnostně uvedena do společenství svatých. Některému čtenáři souzní její jméno s filozofem, fenomenologem Edmundem Husserlem, jemuž byla odbornou asistentkou.

Poslechněte si článek:

Edity Steinové se dovolávají naši bratři židovské víry, kteří v ní vidí dceru izraelského národa, a právem si někdo všímá i jejího ateistického období, času hledání, konverze a také pochyb a obav, které nikdy nezastírala. Někteří autoři, např. teolog Hans Küng, nadto analyzují okolnosti jejího zatčení a důvody, proč se jí nepodařilo odejít do bezpečného exilu. Mnohá svědectví i její dopisy však odhalují  její nabídku smírné oběti sebe sama za opravdový mír už na samém počátku války. Snad všechny, kdo se s jejím jménem a osudem setkali, spojuje vědomí hodnoty jejího filozofického a teologického díla i mučednické smrti, kterou podstoupila v koncentračním táboře v Osvětimi. Nelze při této příležitosti nevzpomenout na Maxmiliána Kolbeho a na Dietricha Bonhoeffera, kteří svůj život položili rovněž při své práci pro Boha, spravedlnost a za druhé.

Nadační fond Edity Steinové si klade za cíl vydat celé autorčino dílo. Edice je rozdělena do čtyř oddílů: Životopisné spisy, Filozofické spisy, Antropologické a pedagogické spisy a Spisy o mystice a spiritualitě. Kniha o ženě otvírá otázky, které existují v židovské i křesťanské společnosti od počátku. Kým je žena sama o sobě, kým je vedle muže, dětí, ve společnosti, ve vzdělávání. Jaké je její křesťanské povolání, spiritualita, místo v rodině, státu a církvi. Co znamená pro ženu mateřství a výchova dítěte a nakonec jaký je, může být a být má život ženy ve světle věčnosti. Nezdá se, že by tyto úvahy něčím marginálním. Byly prosloveny již v nelehké době mezi roky 1928 až 1932 jako přednášky, pojednání či rozhlasové vysílání a jsou podle mého mínění mimořádně hluboké, citlivé a inspirující. Masarykova „ženská otázka“ dostává v díle Edity Steinové ráz lidského úkolu, jímž člověk zhodnocuje svoji existenci, vztahy k druhým a jímž také vstupuje do věčnosti.

Nedá se říct, že by pohled Edity Steinové na ženskou otázku byl konzervativní, nebo naopak liberální. Takové přívlastky jsou v tomto případě poněkud nedostatečné. V době svého vzniku šlo nepochybně o moderní, kontextuálně promyšlené a originální teze a úvahy. Přece však, vzhledem k ohromné proměně poválečné společnosti, jejích struktur a lidských vztahů, je její práce přece jen spíš tradiční. I to je ale nedostačné pojmenování. Asi nejlépe by její přednášky charakterizovala touha jít ke kořenům věci, a to k Bibli a k tomu nejlepšímu z teologické tradice obou tisíciletí. Kniha jistě zaujme jak ženy, tak muže, kteří o ženu po svém boku pečují, z ní a pro ni rostou. Dílo Edity Steinové je syntézou tradic a kultury židovského, křesťanského a skrze filosofii také antického světa. Autorka jde na hlubinu křesťanského učení o člověku. Mluví-li o ženě, mluví i o muži, o člověku – jako o Božím dítěti. Otázky a reflexe filozofky a řeholnice Edity / Terezie by nám mohly pomoci i v našem vlastním hledání a prožívání identity, která je mnohovrstevnatá a v první řadě duchovní.

 

Zdeněk A. Eminger

STEINOVÁ, Edita: Žena. Otázky a reflexe. Sebrané spisy Edity Steinové
Praha: Nadační fond Edity Steinové ,2016. 223 s.
ISBN: 9788090535114