Archiv autora: Gabriela Malinová

Cesty k samostatnosti

téma(ČB 4/2017) Pavla (30) a Pavlína (48) měly mizerné dětství. Pavla se na svou biologickou rodinu nepamatuje, už jako miminko šla do kojeneckého ústavu. Od tří do šestnácti let pak vyrůstala v rodině, která si ji osvojila, v dobrém na ni ale nevzpomíná. Zažívala bití od dospělých i sourozenců. Dodnes nenosí sukně, protože na nohou má šrámy od típnutých cigaret. Pavlína vyrůstala v dětském domově od šesti do osmnácti let. Pak se vrátila ke svým biologickým rodičům, brzy je ale opět opustila a nechce už je nikdy vidět. O tom, co u nich zažívala, nechce ani mluvit. I ona má na těle šrámy.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Služby, kterými Diakonie pomáhá lidem k samostatnosti

Chráněné dílny 3(ČB 4/2017) Agentura podporovaného zaměstnávání
Služba pro dospělé od 18 do 64 let se zdravotním (tělesným, mentálním, smyslovým, duševním, kombinovaným) postižením. Klient s pracovníkem společně hledají, jaká práce by klienta bavila. Nacvičují potřebné dovednosti, které v zaměstnání bude klient využívat; pracovník pomáhá klientovi zpočátku i na pracovišti.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Den pro Diakonii

Štěpán Brodský(ČB 4/2017) Sloužit je poslání církve a různé diakonické aktivity sborů i Diakonie ČCE takové poslání s vděčností a odpovědně naplňují. Na této cestě si každé společenství zaslouží podporu a povzbuzení. Pomoc má mnoho tváří – a jednou z nich je i duchovní podpora těch, kteří pomáhají.

Svatodušní neděle je ve sborech Českobratrské církve evangelické tradičně spojena s Diakonií a toto spojení je „materiálně“ vyjádřeno celocírkevní sbírkou na diakonické projekty.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Pro děti: Biblický zvěřinec – Červ a červíček

1červ(ČB 4/2017) Anežka je zamlklá. Byli navštívit babičku v nemocnici. Nevypadala dobře. Ve velké bílé posteli se úplně ztrácela. Nikdy Anežce nepřipadala tak malá. Nebylo moc rozumět, co říká. Mluvila potichu a jako by těžko hledala slova. Anežce bylo těžko, ale když odcházeli, bylo jí líto, že tam babičku nechávají samotnou. Musí jí být smutno. Ty paní na sousedních postelích taky nevypadaly moc vesele. Nejspíš si spolu vůbec nepovídají. Každá je uzavřena do svého světa. U postele vedle okna taky byla návštěva. Seděl tam nějaký pán a celou dobu nic neříkal. Jen držel starou paní za ruku a díval se na ni. Ona vypadala, že klidně spí.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu