(ČB 6/2017) Slovo katechismus označuje souhrn křesťanské nauky, výklad hlavních složek křesťanského učení. Byly doby, kdy se katechismové pravdy někteří učili nazpaměť. Soudobým katechismům, které často mívají nějaký přídomek – „pro mladé“, „pro dospělé“, „pro dnešní dobu“ ‒, jde spíš než o soubor jednotlivých pravd o porozumění křesťanské víře jako celku, o její smysl. Tak třeba Evangelický katechismus v 25 obrazech (Mlýn, 2011) začíná otázkou: „Co mám dělat, abych neminul to nejdůležitější?“ Jak také jinak, když je křesťanství pro rostoucí počet lidí čím dál větší neznámou. Pokračování textu →

(ČB 6/2017) „A já jsem začala mluvit. Naslouchala jsem vlastním slovům. Zpočátku to bylo těžké, ale časem začala slova plynout s čím dál větší lehkostí… Začala jsem chápat rozdíl mezi slovy uvnitř hlavy a slovy vyřčenými. Ani v nejmenším se nepodobají. Teprve, když jsem otevřela ústa a slova skutečně vyslovila nahlas, ujasnil se mi jejich význam…. Člověk může sám sebe přesvědčit, že ostatní mu pohlédnou do očí a čtou mu myšlenky. Může si přát, aby to tak bylo, nebo se toho bát. Ani k jednomu z toho není důvod. Dokud nosí slova v sobě, jsou v bezpečí. Pokračování textu →

 (ČB 6/2017) Po delší přestávce vychází již VIII. svazek řady publikací Cesta církve (CC), jejichž posláním je informovat církevní veřejnost o tom, v jakých podmínkách žila církev pod vládou jedné strany, a o těch, kteří byli pronásledováni a umlčováni. A nešlo jen o mašinerii státních orgánů, ale často i o církevně-správní instituce, synodní radou počínaje a některými staršovstvy konče. Články a dokumenty v VIII. dílu CC se týkají první poloviny období normalizace v sedmdesátých letech 20. století. Často pojednávají o mnohých dosud žijících osobnostech, některé práce proto vznikaly v tvůrčím rozhovoru s nimi. Také jsme navštěvovali řadu archivů a bylo třeba zpracovat více materiálů. Pokračování textu →