Archiv autora: Gabriela Malinová

Grafická podoba nového evangelického zpěvníku

zp2(ČB 9/2017) V předchozích číslech Českého bratra jste se mohli dočíst, jak bude vypadat nový zpěvník po obsahové stránce. Tentokrát se budeme věnovat jeho stránce formální.
Zpěvníková komise si je vědoma toho, jak je grafická podoba zpěvníku zásadní. Příkladem vydařeného zpěvníku byl pro nás zpěvník reformované církve německy mluvící části Švýcarska. Inspirovali jsme se nejenom v jeho osnově,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Metodický pokyn, nebo represe? Misie, či ulita?

DSC_0264(ČB 9/2017) Po sedmnáctileté službě vojenského kaplana jsem se z vlastního rozhodnutí vrátil do církevní služby. Prý nás takových není mnoho a církev očekává, že budeme sdílet zkušenosti s lidmi z jiných pracovních prostředí. Rád tak učiním na pozadí usnesení letošního zasedání synodu naší církve, které zakazuje kaplanům (tj. vojenským, nemocničním i vězeňským, paradoxně i synodnímu seniorovi), aby oddávali, tedy konali svatby.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Nad kazateli opět státní dozor?

amplion(ČB 9/2017) Téměř bez povšimnutí předložila na podzim 2015 skupina poslanců (15 za hnutí ANO, 1 za ODS, 1 za ČSSD) návrh novelizace Zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Jejím záměrem je zpřísnit podmínky pro působení zahraničních kazatelů. „Duchovní, kazatelé a propagátoři církví a náboženských společností ze zahraničí jsou povinni před kazatelskou činností, misijní činností i před jinými formami veřejného vystupování a propagace svých myšlenek v ČR absolvovat poučení o právním, kulturním a zvykovém prostředí

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Bylo jednou jedno děvčátko…

Marnotratny_syn_5_(ČB 9/2017) Bylo jednou jedno děvčátko a mělo čtyři bratry. Vlastně tu býval ještě jeden, před jejím narozením, nejstarší ze všech. Jeho fotka byla na prádelníku. Všichni ho měli moc rádi a pořád o něm vyprávěli: veselé, krásné příběhy o nejstarším bratru, který už mezi nimi nebyl.

Když se přiblížily holčičce její dvanácté narozeniny, zeptal se jí někdo, co by chtěla za dárek.
„Já bych si nejvíc přála,“ ona na to, „takové povídání o mém velkém bráchovi. Něco o tom, jaký vlastně byl.“

Poslechněte si článek:

Pokračování textu