Úvodník

Andělský a válečný

Libý andělský hlas, andělské oči, trošku smutné a dojemné, andělské lokýnky jemné a blonďaté… to vše znamená andělské ve smyslu rajské, povznášející a krásné. V lidovém podání pak k tomu patří barokní andělíčci na obrazech a oltářích či na vánočních pohlednicích.

Anděla jako bytost vnímáme ale spíše jako pomocníka, zachránce či rádce, anděla strážného, který má s námi spoustu práce a někdy nás musí tahat i z dost nechutné šlamastyky. Do tématu andělů, démonů a mimozemšťanů se pustili dva teologové – autoři příspěvků rubriky Téma – Ivan Štampach a Jaroslav Pechar.

Kdo by v naší církvi neznal Martu Kačerovou! Téměř padesát let pracovala na synodní radě (jak se dřív říkalo dnešní Ústřední církevní kanceláři), ponejvíce v oddělení mládeže. Organizovala, rozesílala dopisy a pozvánky, jezdila na kurzy, sjezdy a brigády. V době normalizace byla pevnou kotvou, mnohým přátelům osobním andělem. Zemřela v požehnaných 94 letech. Na její moudrost a humor vzpomíná na straně 28 Jan Trusina.

Do válečné zóny na východě Ukrajiny můžeme nahlédnout přes úryvky z kroniky Dimitrije Ličimana, organizátora misie a humanitární pomoci do míst, kde se bojuje. Již rok zde lidé přežívají ve sklepích v otřesných podmínkách a zpravidla bez účinné pomoci. Týká se nás to? Tito lidé znali ještě nedávno pojem „válečné útrapy“ také pouze z historických románů…

Noc kostelů klepe na dveře. Mnohé modlitebny a kostely se otevřou a lidé přivítají návštěvníky připraveným programem. Ať se akce vydaří!