Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Církev živě

(ČB 10/2019) Předkládám shovívavému čtenáři několik osobních dojmů z týdne pořádaného Evangelickou misií. Sedmi dnů v Bělči jsem se zúčastnila poprvé a doufám, že – s pomocí Boží – ne naposledy, vždyť společenství kurzu nás všechny obohatilo
+ rozjímáním Michala Šourka nad Kázáním na hoře
+ moudrostí a humorem Zdeňka Susy
+ kytarou Slávka Klecandra
+ ekologickým ponaučením Marka Drápala
+ radostmi a starostmi v práci synodního kurátora Vladimíra Zikmunda

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Ohlédnutí za varhanními kurzy v Sola Gratia

(ČB 10/2019) Ráda bych se s vámi podělila o nezapomenutelné chvíle, které jsem letos v létě prožila při varhanním kurzu v Bystřici pod Hostýnem v krásném prostředí vily Sola Gratia, kam se v prvním srpnovém týdnu ve dvou etapách sjelo více než dvacet účastníků středního věku a mládeže. Já jsem se jako jediná účastnila kurzu poprvé, a proto jsem cestovala s velkou zvědavostí a zároveň obavami, jak vše zvládnu, protože ve hře na varhany patřím k začátečníkům. Mé obavy byly naprosto zbytečné.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Sčítám tvé dary

(ČB 10/2019) Před rokem jsme se v pražském kostele u Martina ve zdi rozloučili s bývalým synodním seniorem Pavlem Smetanou, významnou postavou porevoluční transformace života církve i české ekumeny. Pavel Smetana byl potomek protestantů, kteří museli v době násilné rekatolizace opustit vlast. Jeho rodina patřila k tzv. reemigrantům, kteří se vrátili do Čech po první světové válce z polského Zelova. Snad proto byl tak citlivý na jakýkoli útlak, ať už náboženský, nebo politický.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Škola známá široko daleko. Rozhovor s ředitelkou diakonické školy v Merklíně Ivanou Kováčovou

(ČB 10/2019) Rodiny se kvůli téhle škole stěhují třeba i přes 100 kilometrů. Jako jedna z mála v České republice totiž dlouhodobě přijímá i žáky s těžkým autismem a dovede jim poskytnout vedle speciálního vzdělání i celodenní péči. Navštěvuje ji 114 dětí. Určitou formu autismu má více než polovina z nich, 80 % z nich nemluví a s učiteli komunikuje přes takzvaný výměnný obrázkový komunikační systém. Přesto tvoří společně s rodiči a zaměstnanci školy jedno velké společenství, jak vyplývá z rozhovoru s ředitelkou Ivanou Kováčovou.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu