Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Téma

Žít a nechat žít. Duchovní autority mladé generace

1 komentář

(ČB 10/2019) Jakožto nejmladší člen redakční rady jsem dostala nelehký úkol zamyslet se nad tím, co nebo kdo je pro dnešní mladou generaci autorita. Prosím laskavého čtenáře, aby nepovažoval následující text za obecnou pravdu, ale za výsledek mé subjektivní a skromné úvahy. Jakožto člověk, který je chronicky „out“, je totiž značně pravděpodobné, že se o svých vrstevnících zmýlím. Prosím tedy zejména je o shovívavost.

Poslechněte si článek:

Je přirozené, že s proměnami doby se mění i trendy a autority. Říká se, že my Češi máme k autoritám odtažitý vztah, který v nás zakořenila léta v područí různých (polo)totalitních režimů. Pokračování textu →

Téma

Otázka na tělo: Koho kromě faráře považujete v naší církvi za autoritu? Proč?

1 komentář

(ČB 10/2019) Samozřejmě Boha, ale napadají mě i dva druhy světských autorit, se kterými se v naší církvi setkáváme. Jednak jsou to autority vyplývající z hierarchie ČCE, které stojí na špici naší organizační struktury, a bez nichž by církev nefungovala. A pak je tu ještě jiná autorita, trochu přirozenější, a tou jsou pro mě všichni lidé starší než já, lidé, kteří něco prožili a nezdráhají se o své zkušenosti podělit. Těm bychom měli naslouchat.
Jan Kolínský, člen střešovické mládeže

Poslechněte si článek:

Měl jsem autoritativního otce a vzpurnou povahu, snad proto mám s autoritami vždycky problém. V církvi taky. Farář pro mě není „autorita“, směrník, ale tlumočník, vykladač písma. Dobrý farář voní Biblí. Autoritou má být jedině Ježíš („on musí růsti, já pak menšiti se“), zvěst, Bible, ale vím, že na to často zapomenu. Líbí se mi, že evangelíci na autority moc nehrají, Pokračování textu →

Moje církev

Filipka – škola příběhem přivítala první žáky

1 komentář

(ČB 10/2019) Dveře dětem z první až čtvrté třídy otevřela v první školní den nového školního roku sedmá škola Evangelické akademie. Jmenuje se Filipka – škola příběhem a sídlí v Brně na Filipínského ulici.

Zahajovací slavnost na školním dvoře

Slavnostního otevření na školním dvoře se zúčastnili děti, rodiče, přátelé školy, partnerský sbor Českobratrské církve evangelické v Brně-Husovicích i představitelé vedení evangelické církve.

Poslechněte si článek:

Po dvou letech příprav a mnohých nejistot se vysněné stalo skutečností. Žáci přišli, učitelky a asistentky jsou připraveny, školní budova svítí čistotou, chodby zaujmou barevnou výzdobou. Třídy jsou označeny jako různobarevné planety a vesmírné cestování za poznáním začíná. Pokračování textu →

Moje církev

Vzpomínka na sametovou revoluci

1 komentář

(ČB 10/2019) Na počátku sametové revoluce jsem byl v Praze na synodu ČCE jako čerstvě zvolený poslanec za liberecký seniorát. Synod se konal v kostele vinohradského sboru; projednávalo se mnoho věcí, proto se v pátek 17. listopadu zasedalo dlouho do večera.

Poslechněte si článek:

Něco se děje

Před desátou hodinou večer dorazil Petr Payne, požádal předsednictvo o slovo a informoval synod o násilnostech, které právě proběhly na Národní třídě. Synodálové ihned o věci jednali a zformulovali nesouhlasný text, který synodní senior Josef Hromádka odeslal telegraficky ještě ten večer předsedovi vlády Adamcovi. Když zasedání večer skončilo, šel jsem spolu s některými přáteli ze synodu do bytu pražských Kellerů v Pařížské ulici, kde již bylo plno dalších, kteří měli o dění na Národní informace, bylo tam i několik mladých lidí, kteří tam byli zbiti. Pokračování textu →