Archiv autora: CB

Český bratr 6/2014. Moderní doba – Vanutí

Úvodník

titCB_6_2014Duch věje, kam chce

Zkuste chytit vítr. Fouká, kam chce; vidíme pohyb větví a třepetající se listí, ale vítr vidět není. Až důsledek jeho působení. Někdy to může být pěkná vichřice, která láme stromy a bere střechy. A jako je nezachytitelný vítr, je těžké zachytit vanutí Ducha svatého.  Stokrát si můžeme říkat, že přece věje, kam chce, a přesto nás znovu a znovu překvapuje.

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století docházelo v mnoha sborech k probuzení, bolestným rozkolům a odchodům celých skupin do letničních a charismatických společenství. V některých evangelických sborech však za osvíceného působení moudrých farářů k odchodu nedošlo – na obsahu víry se shodli a rozdílné způsoby, jak víru prožívali, si dokázali vzájemně tolerovat. V rubrice Téma najdete hned dva příspěvky s tímto námětem ze sboru v Praze-Braníku. Článek tehdejšího faráře Luďka Rejchrta a rozhovor s nynějším farářem Jaroslavem Pecharem, který byl tehdy aktivním členem sborové mládeže. Vyznat se v množství směrů a proudů dnešní náboženské plurality nám pomůže v úvodním textu přední český religionista Zdeněk Vojtíšek .

Mnozí známe a zpíváme písně z Taizé. O tomto vpravdě ekumenickém společenství a světovém fenoménu píše Jana Škubalová v rubrice Církev žije. A že Duch odtud mocně duje už padesát let, dosvědčují všichni, kdo tam byli. Možná nemusíme jezdit až do Francie. Dům setkávání na Travné přitahuje lidi s podobnou touhou po prožití a naplnění víry, jak se dočteme v rozhovoru s organizátorem pobytů Jaredem Kenningem.

Duch věje, kam chce, vidět není, ale jeho působení cítit je. Možná stačí jen chtít a vnímat, stejně jako když námořník na začátku plavby rozvine plachty a doufá v dobrý konec plavby.

Inspirativní čtení přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá

Obsah čísla:

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Varhany – O. Macek

TÉMA
Evangelikalismus – Z. Vojtíšek
Rozbíjet falešné předsudky. Rozhovor s J. Pecharem – O. Kolář
Duch svatý v životě církve – L. Rejchrt
Otázka na tělo: Jak pociťujete působení Ducha svatého ve svém životě?

CÍRKEV ŽIJE
Ve stodole na Sázavě je otevřeno – D. Ženatá
Taizé – J. Škubalová
Vanutí Ducha na „konci světa“ – D. Ženatá

MOJE CÍRKEV
Senioráty se představují: Horácký seniorát – R. Černý
Daň z kostelů snad ČSSD nenavrhne – P. Šilar
Slavení 600. výročí podobojí – M. Lukešová
Rozhovor s Evou Šormovou, farářkou Jednoty bratrské – J. Kirschner

DIAKONIE
Diakonický hospic slavil desáté narozeniny – R. Kopecká, ph
SOS Centrum Diakonie v novém – V. Víchová, ph

HUDBA
Nová píseň – Přijď Duchu svatý, přijď – L. Moravetz

SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Páv – L. Ridzoňová

RECENZE
Slavomil Hubálek: Zpovědník vrahů – J. Plíšková
Paul Johnson: Ježíš – L. Ridzoňová

 

Evangelikalismus. Ruka nastavující církvi budík

Když přijdou andělé(ČB 6/2014) Evangelikalismus je široké, vnitřně bohatě diferencované hnutí, které tvoří evangelikální denominace, samostatné sbory, evangelikálové uvnitř neevangelikálních denominací (např. silné evangelikální křídlo v rámci anglikánské církve) a tzv. paracírkevní organizace. Toto hnutí vychází z protestantského křesťanství a sdílí s ním všechny články víry. Evangelikálové se od ostatních protestantů totiž sice liší některými teologickými důrazy, ale daleko spíše než obsah víry je pro ně charakteristický způsob, jak víru prožívají, a to, k jakým praktickým důsledkům je jejich víra vede. Pokračování textu

Rozbíjet falešné předsudky. Rozhovor s Jaroslavem Pecharem

Pechar (1)(ČB 6/2014) Když Jaroslav Pechar (1972) nastoupil v roce 2009 jako farář ČCE v pražském Braníku, byl to pro něho tak trochu návrat domů. V tomto sboru totiž kdysi coby mladý náboženský hledač našel cestu do církve, byl zde pokřtěn a také zažil nástup charismatického hnutí. Zeptali jsme se ho, jak na toto období vzpomíná a jak dnes – z odstupu pětadvaceti let – příchod letničních a jejich soužití s „tradičními“ hodnotí. Pokračování textu

Duch svatý v životě církve

Instalace zvonu(ČB 6/2014) Moji braničtí charismatikové. Brzy po sametové revoluci se v branickém sboru, jemuž jsem v té době už dvě desetiletí sloužil, objevilo hodně mladých lidí, kteří hledali životní orientaci ve zmatku hodnot a pocitů, které jsem už zmínil. Mezi nimi se objevil i dívčí turistický oddíl se svým vedoucím. Pozoroval jsem s radostí, jak dychtivě naslouchají kázání, s ještě větší radostí jsem je křtil, když vyznali před celým sborem svou víru v Krista. Sbor okřál svěžím mládím nových křesťanů. Pokračování textu