Archiv autora: CB

Sursum corda – Zástupové Boží

Český bratr 2/2013.

„Mennyei seregek“ s podtitulem Psalmus 148 je divukrásná baladická píseň, v maďarském reformovaném zpěvníku patří k tzv. slavnostním prosbám. Zpracování žalmového textu do písňové formy provedl Bálint Balassa (také Balassi) zřejmě poté, co se seznámil s latinským přebásněním žalmu Felix sidera turba sedens domo, které po vzoru humanistických ód pořídil jeho současník, známý ženevský reformátor Theodore Beza. Píseň s původně čtrnácti slokami byla zařazena do rukopisné sbírky z roku 1589. Později byla vytištěna v různých privátních i církevních kancionálech 17. století, vydaných ve Vídni, Bardějově, Košicích, Levoči a na dalších místech Evropy, kde žilo a dodnes žije maďarské obyvatelstvo.

Neobyčejná poetika
Český překlad Jaromíra Plíška nám umožňuje proniknout do neobyčejné žalmové poetiky, okořeněné renesančním výrazivem východoevropské ražby. Slova 148. žalmu vybízejí nebe, zemi a všechno tvorstvo, aby oslavovalo Hospodina. Toto trojí rozdělení připomíná staroorientální obraz světa (nebe, země, podsvětí). Existuje zde analogie s Onomastikonem (dílem učení) egyptského mudrce Amenopenema, z čehož vyplývá, že Izraelité si osvojili některé motivy z egyptského mudrosloví, které pak využili ve službě k oslavě Hospodina. Přestože izraelský lid od samého počátku svého vzniku chtěl uctívat Boha jinak, než uctívali svá božstva pohané, nežil v nějaké hudební izolaci od Mezopotámie, Fénicie a Egypta.

Silný prožitek z Boží blízkosti
Když malý člověk vyzývá nebe, obydlené Božími posly, hvězdy a jiná tělesa, živly, pozemské tvory, aby chválily Hospodinovo jméno, dělá to proto, že člověk pociťuje velkou radost, která chce tryskat ven. Je to vzácný vědomý silný prožitek Boží blízkosti, jímž je člověk ujištěn, že Bůh udržuje všechen svět, že svůj lid vyzdvihuje z ponížení a propůjčuje mu moc. Takové ujištění je nesené nadějí, má eschatologický dosah (Zj 5,13) a stává se písní vítězství oslavující obnovu Božího stvoření v novém nebi a nové zemi (Zj 21,1). Vidina nebeských zástupů, jak ji uvádí první sloka písně, má také souvislost se slovy proroka Míkajáše, jenž měl tu čest vidět Boží slávu: „Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva.“ (1 Kr 22,19). Úvodní tři sloky české verze končí imperativy, které evokují nekonečně stoupající tendenci: „vždycky oslavujte“ – „Pána vyvyšujte“ – „chvalte vždycky více“. Boží chvála má znít odevšad. Přemítání či rozjímání o stabilní Boží věčnosti dávalo mnohým lidem sílu, aby překonali všelijaké hrůzy, posloužilo mnohým jako duševní lék v těžkých dobách. V závěrečné sloce je vyzván také Boží lid, aby naplňoval důležité poselství a předával je „s důstojností“ dál.

Hudební souvislosti
Píseň má se zpívat „nyugodt beszéd“, tedy klidným hlasem, narativně. Césury v české verzi nemusí plnit roli dýchacích znamének (byť v maďarštině tuto úlohu mají), ale mají posloužit k volnějšímu přednesu a drobnějšímu členění frází. Písni však prospěje, když se nádechy dělají po dvou frázích. Nápěv písně je starobylý, v neobvyklém lidovém modu, jakýsi lidový „tonus peregrinus“ („cizí tón“, což v gregoriánském chorálu je modus, který se odchyluje od regulérních tónů), v němž převládá durové zabarvení, ale v závěru překvapivě melodická linka moduluje k jinému tonálnímu centru. S podobnými melodicko-harmonickými modely se můžeme setkat také v některých moravských písních. Taková modulace má emoční náboj, vyjadřuje jakési pohnutí. „To když člověk slyší, má pocit, že letí kamsi do vesmíru,“ říká Jura Farský, člen brněnského husovického sboru a dlouholetý hráč na basu. Zpracování písně vychází z harmonizace, kterou si povaha nápěvu žádá, je však obohacená přeznívajícími tóny (personance), které přináší neobvyklé zvukové zabarvení, aby akcentovaly nebeskou dimenzi, dominující v písni.
Ladislav Moravetz

Balassa Bálint (1554–1594)byl renesanční básník a zakladatel moderní maďarské lyrické poezie. Byl polyglot, ovládal až osm jazyků, studoval v Německu a v Itálii. Psal nejen maďarsky, ale také slovensky, a dokonce i turecky. Měl vyspělou básnickou techniku, jeho hrdinské a náboženské básně patří k vrcholům renesanční lyriky. Prošel vojenským výcvikem, stal se oficírem. Žil hýřivý život, plný milostných afér. Bojoval proti Turkům, při obléhání Ostřihomu byl těžce zraněn, zasáhla jej rána z děla, která mu odtrhla obě nohy. Po třech dnech zemřel. Původně byl kalvinista, ale později konvertoval k římsko-katolické víře.

Pro děti: Biblický zvěřinec – Osel

Český bratr 2/2013.

Sanitka se špičatýma ušima.

Houkání se přibližuje. Auta stojící v zácpě se snaží uhnout stranou. Něco se stalo, potřebuje projet sanitka. Anežka s maminkou čekají na chodníku. Proč jsou některé sanitky žluté a některé bílé? Ptá se Anežka. Tahle byla žlutá.Většinou ty, co houkají, jsou žluté. Aby byly víc vidět.Kam jede? Mám strach, že se někomu něco stalo. Kdo ji zavolal?Anežka má jednu otázku za druhou.Jak to bylo, když nebyla auta? Jak to bylo, když nebyl telefon?A co když je člověk sám?Bohužel, někdy je člověk sám.

Tak jednoho nešťastníka kdysi dávno přepadli na cestě lupiči. Šel z Jeruzaléma do Jericha. Zbili ho, sebrali mu všechny věci a nechali ho ležet. Naštěstí šel někdo kolem. Ale nepomohl mu. Naštěstí šel někdo další. Ale taky mu nepomohl.Až ten třetí. Cizinec ze Samařska. Od toho už pomoc ani nečekal.Ale právě on zastavil. Nemůže tady toho člověka nechat ležet. Je tak sám a za chvíli by umřel.Přišel blíž, prohlédl zranění, ošetřil je olejem a vínem, obvázal. Ale to bylo málo, člověka je potřeba někam odvézt.Naštěstí měl ten cizinec s sebou zvíře. Osla nebo mezka, v Bibli kralické píšou, že to bylo hovado. A na tohle hovado zraněného naložil a odvezl do hospody, kde se o něj mohli postarat.Bylo to štěstí. Že se objevil člověk, že mu bylo líto druhého člověka, že byl ochotný pomoci. A bylo štěstí, že u toho byl i ten osel. Takový osel či hovado se někdy hodí a pomůže zachránit život.

Takže. Kdyby se král Lávra kromě oslích uší vyznačoval ochotou nést břemena druhých, měli bychom se od něho čemu učit.A Anežko, víš, že osel mluví ušima? Když je má svěšené, říká, že je unavený nebo ho prostě nebaví život. Jak měl asi postavené uši osel toho Samařana? (Můžeš to zkusit nakreslit.)

Pane Bože, děkujeme, že nás většinou někdo slyší, když potřebujeme pomoc. Ty nás slyšíš vždycky. Jsme rádi. Amen.

Osel v Bibli

Ve Středomoří je osel (či hovado nebo mezek) mnohde dosud nezbytným pomocníkem pro nošení nákladu. A v Bibli není osel vždycky jen „němá tvář“. Oslice starozákonního Bileáma dokonce promluvila, když Bileám dlouho nechápal, co mu Pán Bůh chce říct. (Numeri 22)

Kromě nošení břemen nosil osel i lidi, podobně jako později a jen ty bohatší nosil kůň. Osla osedlal například Abraham, když se vydával na horu Mórija se svým synem Izákem.Na oslici vjížděl do města král. Prorok Zacharjáš oznamuje příjezd spravedlivého krále na oslátku. Tak i Ježíš vjel do Jeruzaléma před velikonocemi na oslátku.Podle tradice měli osla Josef s Marií, když se šli dát zapsat do Betléma, a oslík byl pak i u Ježíšových jeslí, ale o tom se v Bibli nepíše.

Lenka Ridzoňová

Doporučujeme: (když už jsme u těch oslů…)Kniha Oslovi německých autorů Adelheid Dahimene a Heide Stollinger (Scientia, 2004). Osel a oslice už jsou spolu dlouho, už jsou si navzájem okoukaní. Tak se osel vypraví za jinou… Ale zjistí, že se nikde jinde necítí doma, žádné jiné zvíře k němu „nepasuje“. Milé a hezké nejen pro děti. Třeba tip na dárek ke svatbě.

Pro Teofila: David Winter – ABC křesťanství

Český bratr 2/2013.

Co obnáší křesťanství?

Nikoli křesťanství, jehož obsah stručně shrnují encyklopedie náboženství, ale to, v němž člověk z křesťanské rodiny vyrůstá, a to, které na sebe člověk takříkajíc zvenčí bere spolu se křtem, i když to někdy zčásti zjistí až zpětně. Právě odpověď na takto položenou otázku se pokouší nabídnout knížka s mírně školometským titulem ABC křesťanství. Zadání to není snadné, protože křesťanství se od počátku vyznačuje pestrostí forem a rozmanitostí názorů. Autor, David Winter, má však jako bývalý ředitel redakce náboženského vysílání BBC ty nejlepší předpoklady k tomu, aby se takového úkolu  zhostil s úspěchem.  Na první pohled ABC křesťanství připomíná jednu z těch knih, které se nejprve prodávají za velké peníze a později jsou v nákupních centrech k mání za pakatel: křídový papír, bohatý obrazový doprovod, komponované dvoustrany, textu spíše méně nežli více. Ti, kteří mají odpor ke knihám zvaným obrazovky, by se však neměli dát odradit: barevnost doprovodu je v tomto případě především způsobem, jak dovolit též obrazu vypovídat o barevnosti křesťanských tradic. Na začátku každé dvojstrany nalezneme jakési základní postižení tématu.

V našem českém světě, v němž křesťanství dávno není součástí běžné kultury, je důležité, že výklad nepředpokládá žádné předběžné znalosti: je srozumitelný pro toho, kdo o tématu slyší poprvé, ale může zaujmout i křesťanského repetenta. Pojetí je velkoryse ekumenické a mimořádným úspěchem knihy je to, že tato „všekřesťanskost“ obvykle nepůsobí rozbředle: to, na čem se většina křesťanů shodne, lze snad nakonec přece jen nějak vyjádřit. Rejstřík témat se nevyhýbá ani otázkám složitým a sporným: „svatým“ válkám, štěpení církví a vzniku sekt, a v poslední části vztahu křesťanství k problémům dnešního světa – válce, chudobě, rasismu či životnímu prostředí.Po základním nástinu následuje mozaika problémů a situací, které se zvoleným tématem nějak souvisejí. Výmluvnější než dlouhý hovor o tom, kdo je a kdo není mučedník, je svědectví postav jako Dietrich Bonhoeffer či Maxmilián Kolbe. Jejich životní příběh to řekne lépe – a kdo to či ono jméno slyší prvně, má hned podnět k dalšímu čtení.

Sympatickým rysem výkladu je to, že dává zaznít i pochybám a bere vážně  „podvratné“ otázky: proč Bůh nedělá dobré věci, aniž bychom ho o to žádali? proč modlitba nemůže některé věci změnit? není to nakonec jen berlička neschopných? A co se mi líbí nejvíc, není na ně jen jedna vyčerpávající odpověď. Kniha podle mého soudu přesvědčivě ukazuje, že ke křesťanství patří též svobodný prostor, v němž se můžeme setkávat jako kropenatí bratři a sestry, a ještě se z toho těšit. Jak to vyslovuje ekumenické „krédo“ (s. 83): „V základních věcech – jednota. V nepodstatných věcech – svoboda. Ve všem pak – láska.“ Zvlášť šťastným dokladem této jednoty v rozmanitosti jsou klasické citáty biblických autorů, ale i neotřelé výroky významných postav dějin křesťanství. Za všechny bych uvedla jeden z oddílu Uctívání a bohoslužba: „Bible začíná stvořením a končí bohoslužbou. To je směr, kterým se máme ubírat. Člověk nalezne pokoj a smysl  života, když bude uctívat toho, který ho stvořil“ (Michael Marshall).

Shrnuto a podtrženo: ABC křesťanství je křesťanství ke cti a neprohloupí sbor, který si knihu pořídí do sborové knihovny. Je to pozvání pro každého, kdo chce do křesťanství lépe proniknout a přitom nepřijímat hotové, jednoznačné pravdy.

Šárka Grauová

WINTER, David. ABC křesťanství. Praha: Česká biblická společnost 2010. 128 s.ISBN: 978-80-87287-05-7

Assländer, Grün: Time management jako duchovní úkol

Český bratr 2/2013.

Čas – máte čas?

Jak rozvrhnout čas, abych za den stihla všechno, co chci i musím? A proč je vlastně time management také duchovní a ne jen organizační úkol? Jak se vyrovnat se změnami, které jednotlivá období lidského života přinášejí také pro lidského ducha?
Autoři Anselm Grün (benediktin) a Friedrich Assländer (manažer a poradce firem) ukazují v knize Time management jako duchovní úkol, jak poznat své základní hodnoty a jak na nich postavit své zacházení s časem. Jak se naučit rozlišovat, co je podstatné a co vedlejší. Jak čas efektivně a zároveň moudře využít pro duchovní růst a spokojený život. Názvy kapitol jako Zvolnit tempo, Ora et labora a Praxe řízení sebe samého lákají ke čtení.

Po čtení sebekriticky přiznávám: Vlastně mám čas na to, na co jej mít chci. A problém neleží až tolik v podmínkách, ve kterých žiji. Jednotlivým činnostem věnuji čas podle důležitosti, kterou jim přikládám. A často je pro mě něco velmi, velmi důležité, ale v praxi dané činnosti (věci, člověku, modlitbě, Bohu), nevěnuji čas. Tak svým rozdělením času vlastně ukazuji, že pro mě to něco vlastně není důležité. Něco, co říkám, není v souladu s tím, co dělám. Večer jsem uštvaná a vlastně jsem za celý den nic moc neudělala. V jednom kuse pořád doháním něco, co jsem zameškala a vlastně je těch zameškaných věcí čím dál víc. Jak se to stalo, že se to tak stalo? A hlavně: co dělat, abych žila jinak, líp, v souladu s tím, co vím, že je dobré.

Máte-li to podobně a nechcete-li se nechat kolébat větami nemám čas a nemohu s tím nic dělat, zkuste realizovat něco z toho, co píší autoři knihy Time management. Přestože je to náročné čtení a těžká realizace, je obojí možné a nakonec uspokojivé. Čtení knihy zabere čas – získala jsem ale nečekaně čas na klidné přemýšlení, čas, který mi předtím dost scházel. A v tomto nalezeném čase jsem pak mohla v klidu přemýšlet a vyjít ze své víry a na ní postavit svůj time management. K užitku mému a mému okolí.

Kateřina Frühbauerová

ASSLÄNDER, Friedrich, GRÜN, Anselm. Time management jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 223 s.