Český bratr 9/2013.

Koncertní turné Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci po třech německých městech

Naše výprava koncem školního roku čítala sedm členů: tři pedagogy a čtyři studenty. Před sebou jsme měli tři večery s koncertním vystoupením. Program byl divácky záživný a pestrý.

Ve čtvrtek ráno jsme vyjeli z Olomouce do malé lázeňské obce Bad Alexandersbad v severním Bavorsku, známé svými minerálními a slatinnými lázněmi. Ubytováni a také srdečně přijati jsme byli v Evangelickém vzdělávacím a konferenčním centru Alexandersbad. Tento ubytovací komplex, ve kterém najdete kapli, knihovnu, prostory pro semináře, přednášky, sport a další vzdělávání, byl založen v roce 1958. Pracují zde a jednotlivé vzdělávací akce pořádají specialisté na teologii, filosofii, politiku, psychologii, ekologii a zemědělství.
Na první koncert jsme vyrazili do města Bamberg, které je centrem oblasti Horní Franky v severním Bavorsku. Už koncem 9. století se připomíná hrad, biskupství pak od počátku 11. století. Autobus zastavil před kostelem Krista Vykupitele (Erlöserkirche), který byl postaven v letech 1930–1934 a po vybombardování v roce 1945 byl zrekonstruován. V roce 1972 vzniklo v prostorách pod kostelem sborové centrum. Po krátkém občerstvení nás čekala akustická zkouška a večer náš první koncert. Po úspěšném vystoupení jsme se vydali na krátkou procházku do centra tohoto malebného městečka – převážně barokního, kde se nešlo nezastavit u nejstarší části Domplatz se dvěma paláci a obdivovat goticko-románský císařský dóm (Kaiserdom, zač. 13. stol.) i „absurdně malebnou“ radnici, původně gotickou, později rokokově přestavěnou. První den byl vskutku dlouhý a vyčerpávající, zato však plný zážitků.

Protože jsme v pátek nemuseli cestovat daleko k místu večerního vystoupení, rozhodli jsme se navštívit Wagnerovo město – Bayreuth, které leží na řece Červený Mohan a je největším městem Horních Frank. Sídlí zde univerzita, kde studuje přes devět tisíc studentů. Najdete tu nejen Wagnerovo muzeum ve vile Wahnfried, ale i Lisztovo muzeum, neboť v roce 1886 zde Franz Liszt zemřel. Město je ve světě proslulé díky každoročnímu opernímu festivalu Richard-Wagner-Festspiele.

Měli jsme v úmyslu navštívit Wagnerovo divadlo a těšili jsme se na prohlídkový okruh exteriérem. Protože však probíhaly zkoušky festivalového představení, tento plán se nám nepodařilo uskutečnit. Prohlédli jsme si alespoň centrum a vrátili se zpět do Bad Alexandersbadu. Náš druhý koncert se konal nedaleko ve  Wunsiedelu – rodišti básníka Jeana Paula, který ovlivnil Roberta Schumanna. Koncertní sál, který byl součástí společenského domu, navštívilo sice méně posluchačů než jich bylo na koncertě předchozím, avšak o to nadšenější bylo přijetí naší interpretace.

Ráno jsme se rozloučili s lázeňským městečkem i našimi hostiteli a vydali se na cestu do bavorského hlavního města Mnichova. Díky bezchybné navigaci naší klavíristky jsme poměrně rychle v tomto rozlehlém městě našli místo našeho ubytování v Teologickém semináři luterské církve.

Na místo našeho třetího koncertu jsme se velmi těšili, neboť koncertní sál se nachází v renomovaném Steinway-Haus a zejména pro naše klavíristy bylo zážitkem zahrát si na výborný nástroj v inspirativním koncertním sále pojmenovaném po slavném Arturu Rubinsteinovi (1887–1982), legendárním interpretovi Chopina, ale také Beethovena a Brahmse. Našimi posluchači byli mladí hudebníci a jejich rodiče, neboť koncert vyplňoval pauzu mezi soutěží a vyhlášením výsledků renomované klavírní události. I když byla v sále patrná nervozita při očekávání výsledků, obecenstvo bylo pozorné a vstřícné.

V neděli ráno jsme vyrazili k domovu, bohatší o zážitky z třídenního pobytu v Bavorsku, vyplněného nejen úspěšnými koncerty, ale též setkáními s příjemnými lidmi a návštěvami zajímavých míst.

Marika Žáková, Konzervatoř Evangelické akademie

Český bratr 9/2013.

Hádanka: Je to v Německu, mluví se tu i slovanským jazykem a můžete zkusit i češtinu. Kde to je?
Odpověď: V Lužici.

synodní senior Joel Ruml a superintendent Jürgen Maćij

Kdo je uvyklý naší českobratrské bohoslužbě a našim kostelům či modlitebnám, byl by asi překvapený: krásný kostel plný původní barokní výzdoby, a přece vznikl už jako evangelický. Luterská bohoslužba ve slovanském jazyce. Kostel je plný, však to je také výjimečná událost, obvykle jsou tu bohoslužby v němčině.

Pokud jste cestovali po slovanské Lužici a chtěli se setkat s hornolužickou srbštinou ve veřejném životě, navštívili jste nejspíš vsi mezi Budyšínem a Kamencem, takzvanou jádrovou katolickou oblast – třeba vesnice Chrósćicy, Pančicy-Kukow (tady je dodnes klášter Marijina hwězda, který dlouho patřil pod českou duchovní správu), Njebjelćicy nebo Wotrow s jeho hradištěm.

Úplně jinak je to s evangelickými Lužickými Srby. Mají se svými německými sousedy společnou víru a také sbory. Dnes žijí mnohem více rozptýleni – po celé Lužici i mimo ni, a proto pořádají každoroční církevní den – Serbski cyrkwinski dźeń. Pro mnohé je to jedna z mála možností účasti na lužickosrbských bohoslužbách a také příležitost k setkání. Zvláště pro nás, kdo žijeme v Praze.

Tento svátek je pořádán na různých místech a letos byl vybrán Delni Wujězd v blízkosti města Hamor (něm. Boxberg) na severním okraji Horní Lužice. Nejde ale o to naplnit jednou za čas kostel. Letošním heslem bylo „Naplnit Kristův zákon“ (hornolužicky Chrystusowy zakoń dopjelnić) a v tomto duchu se nesl i celý program.
Protože setkání je to pro leckoho opravdu výjimečné (zvlášť pro nás z diaspory), měli jsme možnost přijet už v sobotu, kdy bylo odpoledne zahájení. Toho se často účastní hosté – představitelé evangelické církve v Sasku i lidé ze zahraničí. Za ČCE letos přijel pozdravit a podpořit lužickosrbské evangelíky přímo synodní senior Joel Ruml. Účastníci si toho velmi považovali a navíc je potěšilo, že jako jediný host nemluvil německy, ale prostě česky – mnozí rozuměli úplně, ostatní téměř všemu. Ani nebylo zapotřebí, aby lužickosrbský superintendent Jan Malink překládal (sám studoval nějaký čas na Karlově univerzitě a nejen že zná dobře Prahu, ale mluví i dobře česky).

Pokračování programu v nedalekém hostinci nepředstavovalo jen příležitost k povídání a občerstvení (klasicky kofej a tykanc = koláč). Následovala přednáška Lubiny Malinkowé o vzdělávacím ústavu pro Lužické Srby, který tu v 18. století založil a podporoval hrabě von Gersdorf, spolupracovník Zinzendorfův. Byla to doba a místo, kdy se české a lužické dějiny silně prolínaly.

Hlavním bodem lužickosrbského církevního dne jsou pokaždé nedělní bohoslužby s vysluhováním večeře Páně. Vysluhuje se samozřejmě „podobojí“, avšak chléb se neláme, podává se v oplatkách. Slavnostní bohoslužby nedoprovázejí jen varhany, ale i trubači. Potom následuje další program (výstava o střední Lužici, oběd, beseda a hodně společného zpívání). Organizaci má kromě superintendenta Malinka na starosti Serbske ewangelske towarstwo, které vede Měrćin Wirth. Nejen s nimi jsme se mohli sejít před lety na společných česko-lužickosrbských bohoslužbách v dejvickém sboru ČCE.

Česko-lužickosrbské styky mají dlouhou tradici. Hodně Srbů studovalo v Čechách, mnozí čeští duchovní jezdili pravidelně do Lužice. Naše národy nemají jen staletí společné historie, ale i společnou současnost. A stejné úkoly. Heslo letošního lužickosrbského dne to potvrzuje.

Hanuš Härtel, foto Jürgen Maćij

Český bratr 9/2013

Před dvaceti lety byly položeny základy občanského sdružení Exulant. K připomenutí této skutečnosti uspořádalo sdružení ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a Bratrskou jednotou baptistů 8. června letošního roku sjezd k poctě českých a moravských exulantů pro víru a k 400. výročí tisku jednodílky Bible kralické roku 1613.

Hlavním tématem byla Bible v životě církve s mottem „Národ náš nepochybně zanikne, neobrátí-li se opět k Hospodinu a jeho Písmu“, jehož autorem je Jan Karafiát. Místem jednání byl evangelický kostel U Salvátora a Betlémská kaple.
Sjezd zahájil předseda o. s. Jan Bistranin vzpomínkou na osobnosti, které stály u zrodu novodobé organizace sdružující potomky náboženského exilu – Pavla Smetanu, Karla Matějku, Vlastimila Pospíšila a Miroslava Veselovského. Připomenul cíle sdružení i přímou zkušenost často již nežijících reemigrantů a vyjádřil vděčnost za jejich svědectví víry.

Vědeckou část sjezdu zahájila Edita Štěříková přednáškou Exulanti a Bible. Skvělá přednáška i přednes, citace z dochovaných archivních dokumentů exulantů. Temno jako odraz biblického …světlo nohám mým…, kterého se nedostává. Alois Jirásek původně exulantský výraz umělecky umocnil. Bible jako vskutku to jediné nejcennější co mám v držení. Srovnání s katolickou Biblí v exulantském prostředí.
Petr Pokorný v excelentní přednášce porovnával překlady Kralických, jejich možnosti překladů z původních jazyků a obtížnost jejich získání s překladem ekumenickým. Ilustroval vývoj jazyka i odraz vědeckých poznatků v překladatelství. Zdůraznil interpretaci překladu.

Ondřej Macek přednesl Hledání odkazu českých písmáků, v němž nás provedl od písmáků tajné církve v době protireformace přes exulanty, toleranční dobu až ke  kruhu písmáků kolem profesora Starého zákona, Slavomila Daňka a k otázce, co dnes.

Odpolední jednání se přestěhovalo do Betlémské kaple. Cestou se účastníci nechali zvěčnit na společné fotografii, stejně jako před dvaceti lety, u Šalounova pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Tentokrát za asistence Městské policie. Zvonky dobré zprávy, hudební soubor ručních zvonků mladých hudebníků ze sborů v Kateřinici a Ratiboři nám vyzvonily Dobrou zprávu a zahájily odpolední společenské pokračování sjezdu. V Betlémské kapli byl pak přednesen dopis Mistra Jana Husa Veškerému národu českému z 10. června 1415 z vězení v Kostnici.

Jan Bistranin podal obsáhlou zprávu o činnosti o. s. Exulant a vyjádřil naději v další pokračování díla s novými mladými členy. Následovaly pozdravné projevy.  Jakkoli měly pozdravy  jedno téma, bylo pozoruhodné, jak odlišně je jednotliví řečníci uchopili, aby se setkali v závěrečném zdůraznění úlohy Bible v životě exulantů i současníků.

Všechny přednášky, kázání a pozdravy budou uveřejněny v připravovaném sborníku, který je možno objednat na adresách pavel.cap@email.cz, exulant@evangnet.cz nebo Občanské sdružení Exulant, Jungmannova 9, 111 21 Praha 1-Nové Město.

Josef Čáp (redakčně kráceno)