Český bratr 1/2014.
V listopadu loňského roku si svět připomínal 75. výročí Křišťálové noci. Noci, které dostala jméno po střepech z rozbitých výloh židovských obchodů a oken synagog. Z 9. na 10. listopadu došlo v celém Německu, Rakousku a také v Sudetech, které tehdy již byly připojeny k Říši, k organizovanému útoku na Židy. Byly zničeny a vypáleny desítky synagog, vyrabovány stovky obchodů. Zahynula téměř stovka lidí a v následujících dnech bylo třicet tisíc Židů odvlečeno do koncentračních táborů. Záminkou pro pogrom byl atentát Žida Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta von Ratha.
synagoga v Děčíně
Bohoslužba a pietní tryzna
Tuto smutnou událost jsme si připomněli i v České Lípě společnou bohoslužbou za účasti představitelů křesťanských církví a zástupců Židovské obce z Děčína a Liberce. Shromáždění se uskutečnilo v blízkém kostele, kde jsme mimo jiné vyslechli i promluvu o šikaně. Kazatel upozornil na to, že cesta od nevinné šikany k pogromu nemusí být dlouhá a týká se každého jednotlivce i národa. Pietní tryznu na místě někdejší synagogy vedl kantor Ivan Kohout a promluvil předseda židovské obce, pan Vladimír Poskočil z Děčína. Potěšilo mě, že do České Lípy přijel na naše pozvání též jeden z organizátorů podobného shromáždění v blízké Žitavě, kde po synagoze zbyla jen pamětní deska a proluka v zástavbě.
Jedna dvakrát vypálená synagoga a jedna zachráněná
V České Lípě se dnes k judaismu nehlásí zřejmě nikdo a komunita, která měla ještě před válkou cca 400 členů, neexistuje. Většina nepřežila holokaust a několik desítek navrátilců odešlo po válce do Izraele nebo do jiné části světa. K jejich nepřijetí přispělo i to, že mluvili převážně německy a komunistický režim „sionistům“ také nebyl nijak nakloněn. Jedinou památkou po výstavní synagoze z 19. století je malý památníček na velkém parkovišti a jméno ulice v bývalé židovské čtvrti, která ale v budovatelské době socialismu také vzala za své. Absurdnost události připomněl i historik Ladislav Šmejkal, když upozornil na to, že vypálení synagogy se stalo nadvakrát. Poprvé požár ještě neinformovaní hasiči stačili uhasit. Podruhé již měli správné instrukce a hlídali pouze okolní budovy. V severních Čechách jen málokterá synagoga unikla destrukci. Výjimkou je město Děčín. Zde mají synagogu nedaleko evangelického kostela v poměrně husté zástavbě a na málo přístupném místě ve svahu. To zřejmě přispělo, díky intervenci německého starosty města, k záchraně objektu. Starosta argumentoval i obavou z rozšíření požáru na okolní budovy.
požár synagogy v České Lípě
Na návštěvě u sousedů v Děčíně
Synagoga v orientálním stylu je opravdu velmi krásná. Její kupole připomíná jedinou zachovalou stavbu od českého architekta v Hirošimě. Ve městě je též otevřená židovská obec a synagoga slouží jak k bohoslužbám, tak jako kulturní centrum. Vstřícnost místní obce jsme mohli poznat při dvou návštěvách i osobně. Nejdříve kvůli přípravě shromáždění v Lípě, později při oslavě Chanuky, kam nás děčínští pozvali po českolipské vzpomínce. Chanukový věnec a časová blízkost s křesťanským adventem jsou ale asi to jediné, co tyto svátky spojuje (samozřejmě kromě víry ve společného Boha – Hospodina). Také bohoslužba, které ještě předcházel nácvik tradičních tanců, byla od té křesťanské dost odlišná až orientální, neracionální. Trvala však jen asi půl hodiny, což může být inspirativní :-). Poté následovalo pohoštění; zda bylo „košer“, nevím, obec v Děčíně je prý známa jako liberální a účast křesťanů nikomu nevadila. Doufám, že jsme zde nebyli naposledy.
Dům Hospodinův na různý způsob
Samo slovo synagoga je řeckého původu (synagogein-shromažďování), hebrejština užívá slov bejt ha-kneset (dům shromáždění, výraz i pro sněmovnu, parlament). Myslím, že „shromáždění“ nemusí být jen pojmem pro živou obec, náboženské stavby se staví jak kvůli oslavě, tak pro společné setkávání. Obojí je nedokonalé – jak lidská snaha oslavit Hospodina krásnou architekturou a přiblížit něco z jiné dimenze bytí, tak shromáždění obce, ve které jsou často nezdravé vztahy nedokonalých lidských bytostí. Kolem středověkých kostelů vznikaly hřbitovy, a šlo tak o shromáždění živých i mrtvých. Synagogy dnes často připomínají již jen ty mrtvé. Pokud zůstaly, málokde fungují tak jako živá obec v Děčíně. Některé slouží ke shromáždění nám, křesťanům, další jako muzea nebo k jiným účelům. Snad jediná moderní synagoga u nás, také v severních Čechách, je v Liberci. To je ale již zdařilá novostavba, která je součástí živého centra krajské knihovny. V České Lípě nebo v jiných menších městech asi již nikdy nová synagoga postavena nebude, shromáždění živých i mrtvých však má cenu si připomínat. Cesty k tomu mohou vést různými směry.
Jan Kirschner, foto autor a repro z muzea v ČL
