(ČB 1/2014) Pod tímto příznačným názvem budeme publikovat další komentáře k písním a liturgickým zpěvům, které zpěvníková komise zařadila do nového církevního zpěvníku. Tento způsob prezentace má sloužit především k průběžnému informování všude tam, kam náš časopis doputuje. Tím také dáváme příležitost, aby se nové písně a zpěvy nacvičovaly a používaly ještě před vydáním zpěvníku. A k tomu zveme naše církevní hudebníky, sbormistry, varhaníky, pěvecké sbory – aby naplňovali zvěstovatelskému poslání církevní hudby a nácviku se vesele ujali. Případné dotazy a jakékoliv reakce můžete posílat na e-mail: zpevnik@evangnet.net
Novost zcela jiná
Zpívejte Hospodinu píseň novou. Tato výzva se v žalmech opakuje často. O jaké písni je řeč? Není to prý nová píseň ve smyslu časovém, tedy že by ještě nikdy nezazněla. Nová je, protože na světě není úplně doma. Je to píseň oslavná, oslavující Hospodina. Nová je, protože není samozřejmé, že ji někdo zpívá. Nezní jaksi automaticky. Nová je také v tom smyslu, že zaznívá po nějaké těžké zkušenosti – krizi, soudu, úpadku. Zaznívá, když se pro člověka změnila situace, když člověk pocítí jako dar, že se může znovu nadechnout a zpívat (Filip Susa). Žalmista pokaždé vyjadřuje důvod k radostné písni vděčnosti. Máme i my důvod pro novou píseň? Proč bychom měli zpívat písně úplně nové, když máme tolik dobrých starých? Co se tedy míní tou novou písní, k jejímuž zpěvu jsme žalmistou zváni a vyzýváni? O formu chvalozpěvu ani tolik nejde. Stejně tak nejde ale ani o čas, dobu, kdy píseň vznikla. Žalmista totiž myslí novost zcela jinou, z hlediska kvality. Novou písní míní píseň lepší, než jsou všechny staré šlágry. Nová píseň je taková, která vyjadřuje novou skutečnost, co nastala mezi Bohem a námi. S příchodem Boha do tohoto světa v podobě Ježíše Krista se stalo něco nového. A novou skutečností je, že nad námi už nepanuje ani smrt, a tedy už nám nic nezaškrcuje hrdlo. Hlas žádného člověka neumlkne docela; bude slyšet při vzkříšení, v den soudu a pak mezi ospravedlněnými v nebeském chóru. To je nová skutečnost, kterou nám Bůh ve svém Synu zaručil a kterou svým Duchem tvoří neustále. I tady a dnes. Proto ta Nová píseň není jen vzdálenou rajskou hudbou budoucnosti, ale naopak něčím, k čemu se už dnes, právě teď a tady, můžeme společně přidat (Jiří Palán).
Žalm 96/97
Oba žalmy jsou hymnickou oslavou Hospodinova kralování, které se projevuje především jeho spásnou mocí. Je to sláva a moc Boha, jenž se vlídně sklonil k lidem. Tato zvěst se otvírá i pohanům, vybízí je, aby ji rozhlašovali dál. Všechny národy mohou mít práva Božích dětí, mají-li před Hospodinem pravou úctu a pokoru. V době starozákonní to muselo znít neuvěřitelně a možná také pohoršlivě. Tento nadějný eschatologický výhled je v křesťanské tradici spojen s Kristem, který zbořil „hradby dělící na různo“ a zve k sobě i ty, kdo byli kdysi vzdáleni a žili „bez Boha na světě“ (Ef 2,12). Proto antifona, tj. odpověď shromáždění, zdůrazňuje tvar minulého času „neboť přišel“. Oba žalmy se nemají zpívat najednou, ale odděleně. Nejlépe vyzní při bohoslužbách o vánocích a po epifanii, třeba po vstupní modlitbě. Antifona se zpívá v pevném tempu, kdežto verše se přednáší zpívanou recitaci v podání školeného předzpěváka, případně dětského hlasu za tichého doprovodu varhan. Ve starozákonní době měli tuto službu na starost chrámoví hudebníci (levité), v synagogální bohoslužbě kantoři. Antifonu nejprve zazpívá předzpěvák, shromáždění ji zopakuje. Pak už se antifona zpívá mezi verši jen jednou. Při zpěvu shromáždění je možno zesílit varhanní doprovod. Forma psalmodie patří k autentickým formám zpěvů starého Izraele. Je dodnes živá. V poslední době se začíná vyskytovat také tradičních reformovaných církví v Holandsku, Švýcarsku i v Maďarsku. Jsme rádi, že v českém prostředí došlo ke vzniku originálních psalmodických modelů, například od Petra Ebena či Miloše Rejchrta. Věříme, že tyto nové formy užívání žalmů při bohoslužbách otevřou nové přístupy starozákonním modlitbám.
Ladislav Moravetz
